Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
6provokujicichdnu.sk (No. 4)
Sympatický bratislavský festival Nová dráma/New Drama se uskutečnil na několika scénách slovenské metropole ve dnech 13. až 18. května. Podmínkou účasti je nastudování textu, který není starší než deset let, přičemž nutně nemusí jít o dílo slovenských autorů. Přinášíme třetí pokračování původní reportáže.
5 chlápků
Druhým zahraničním titulem (kromě ukrajinského v SND) prezentovaným na festivalu byla hra slovinské autorky Simony Semenič 5 chalanov (kvůli slovenské internetové koncovce nepřekládám do češtiny).
Režisérka Adriana Totiková realizuje tento skromný, ale výrazný projekt ve Štúdiu 12 a v produkci Slovenského divadelního ústavu. Pět mladých hereček představuje partu cca deseti- až dvanáctiletých kluků (předpis autorky je takový, že chlapce musí ztvárnit ženy), kteří si venku hrají různé kruté hry „jako ze života“: když se do vykreslování situací dostanou, zobrazované přerůstá jejich dětskou zkušenost. Leccos mají odpozorováno z domova i veřejného prostoru, hrají si zprvu na rodinný život (tam proniká domácí násilí), pak na „buzny a neonácky“ (zasahující „policisté“ při konfliktu tzv. „nezklamou“) i na krišnovce (a zde chtějí všichni chlapci hrát rovnou ochránce pořádku, kteří hlasatele východního náboženství tvrdě rozeženou). Přesvědčivé výkony mladých hereček (většinou bez trvalého angažmá) vykreslily v dobře rytmizovaném představení obrázek intolerance i lhostejnosti, s nimiž se denně setkáváme.
Tragédie Jánošíkova
Legrace na téma národovectví. FOTO archiv Nová dráma
Jednu z protagonistek (Ivanu Kubačkovou) jsem identifikoval v poslední soutěžní inscenaci festivalu, žilinském Jánošík 00 7. Režijní tandem Mariana Ďurčeková a Ján Luterán nastudoval další, vůči národní identitě poněkud neuctivý titul, jehož autorkou je Michaela Zakuťanská. Inscenace Městského divadla Žilina začíná jako by cimrmanovským seminářem, který chce uvést na pravou míru, jak to vlastně bylo se slovutným zbojníkem Juro Jánošíkem. Přednášející na symposiu pak začnou zaručeně pravou verzi hrát. Rodinná anamnéza toho, který bohatým bral a chudým (možná) dával, se nápadně podobá hamletovskému archetypu. Jánošíkova matka sprovodila ze světa otce spolu s panským pandurem, duch potom syna pochopitelně straší, spoluzbojníci se jmenují Rózenkranc a Gildneštérn. Na slovensko-polském pomezí se střetávají Jánošík slovenský s tím polským a přou se o to, který z nich je ten pravý. Legrace na téma národovectví pramení občas i z toho, že se jeden z herců jmenuje maďarsky – Tóth. Domácím publikem velmi živě sledovaná inscenace (prý i s narážkami na současnou slovenskou politiku, které asi unikly tomu, kdo v zemi nežije) míchala velmi sofistikované situace s humorem takříkajíc prvoplánovým, umělecky „střídavě oblačno“, řekl bych (jinak další čestné uznání, udělené porotou).
A co v Česku?
Nová dráma nabídla publiku i českého hosta (brněnskou Redutu se Špinarovým Kabaretem Kafka), řadu podnětných seminářů, diskusí i scénické čtení z finálových textů soutěže Dráma 2012 (obdoby naší radokovské soutěže). Letošní bratislavský festival přinel silná a provokující témata: stíny minulosti ještě válečné a poválečné (Holokaust) i ty normalizační (Sedm dní do pohřbu), tápání při hledání „duchovních“ cest (Pohani), ironický nadhled nad národními mýty (Národní hřbitov, Jánošík 007), znepokojivé problémy zemí postkomunistického prostoru (Proces procesu procesem, 5chalanov.sk) i konkrétní bolesti, související se společenskými přeměnami země (Touláme se nocí…). Byli bychom schopni v Čechách sestavit také tak provokující přehlídku?
/Konec/
Víc informací o cenách, porotě, dramaturgické radě a o doprovodném programu najdete na festivalovém blog-u.
Další informace na stránkách Facebook Nová dráma/New Drama 2013
Komentáře k článku: 6provokujicichdnu.sk (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
