Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Kde je pravda o kvalitě naší práce?

    Klid na tvůrčí práci. Takový titulek měl článek ve Svobodném slově, který v srpnu 1989 podepsala velká část zaměstnanců Severomoravského divadla Šumperk v čele s tehdejším ředitelem.  Tato slova překvapivě rezonují i po třiadvaceti letech, i když téma je jiné.

    Ondřej Elbel. FOTO Divadelní svět Brno 2006

    Ondřej Elbel. FOTO Divadelní svět Brno 2006

    Pokud bychom z článku reagujícího na iniciativu Několik vět vypustili jediné slovo – antisocialistický – zbytek věrně reaguje na situaci v DŠ v posledních měsících. Je to sice psáno legračním (a zároveň děsivým) jazykem a jde o příklad tuhého komunistického přesvědčení o vynikající situaci před rokem 89, každá z vět ovšem může být použita i dnes.

    Z názvu instituce zmizelo slovo „severomoravské“, divadlo si prošlo obdobími horšími i lepšími, v posledních pěti letech se ovšem zvedá návštěvnost, přes neustálé odchody herců do větších měst se podařilo vybudovat silný soubor, který by mohlo hodně divadel závidět, také byla navázána spolupráce s mnoha zajímavými osobnostmi. Divadlu se podařilo splnit, pokud použijeme jazyk prohlášení z roku 89, „vyšší umělecké cíle“. Jenže i v této době „potřebuje umělec pro svoji společensky náročnou práci klid. Jen tak se může plně realizovat ve své nejzávažnější životní roli – roli umělce oblastního divadla.“ A klid na práci v Divadle Šumperk nyní rozhodně není.

    Záminkou ke spuštění současné krize byla premiéra hry V pátek v 7 u Řeka. Na zasedání zastupitelstva prohlásil předchozí ředitel divadla, že scéna je v krizi a situace se musí řešit. K němu se přidala skupinka dalších zastupitelů. Následovala návštěva kritizované inscenace téměř celým zastupitelským sborem a reakce byly údajně převážně kladné. Přesto vzápětí proběhla schůzka se souborem, ze kterého bylo vyloučeno vedení divadla, a následně s vedením, ze kterého jsem byl jako umělecký šéf vyloučen také. Ani na následném zasedání zastupitelstva jsem nedostal prostor bránit se výtkám, které byly směřovány především na mou adresu. Rozhodl jsem se zareagovat dopisem starostovi a zastupitelstvu. Tento dopis je podle jednoho nedávného tvrzení důvodem, že se situace dosud neuklidnila.

    Pozvánka na inscenaci V pátek v 7 u Řeka, která zřejmě spustila lavinu současných událostí. Repro archiv

    Pozvánka na inscenaci V pátek v 7 u Řeka, která zřejmě spustila lavinu současných událostí. Repro archiv

    Zde je tedy podstatná část vyjádření, které odpovídá na pochyby ohledně fungování Divadla Šumperk:

    V Brně, 10. března 2013

    Vážený pane starosto,

    obracím se na Vás jako na jednatele Divadla Šumperk, tedy v podstatě jako na mého nejvýše postaveného nadřízeného a zároveň věřím, že se můj dopis dostane ke všem ostatním členům zastupitelstva města Šumperk. Protože se moje jméno a práce staly terčem ostrého, nevybíravého a někdy podpásového útoku, očekával jsem, že mi bude poskytnut prostor k vyjádření. Překvapilo mě, že jsem k tomu nedostal příležitost a po domluvě s ředitelem divadla jsem se rozhodl odpovědět tímto způsobem.

    Začněme pochybnostmi o umělecké úrovni divadla. Tato debata byla nejspíš vyvolána především hodnocením pana Svozila: Nic hroznějšího než premiérové představení V pátek v 7 u Řeka, jsem na této scéně ještě neviděl (podle Šumperského zpravodaje –  pozn.: oficiální radniční zpravodaj), argumentem byla i recenze J. P. Kříže – Šumperská realita rekovi k pivu nesedla, proti tomu stavím reakci diváka http://hoffmannova.blog.idnes.cz/c/323488/Umite-si-uzivat-zivota-Nebo-si-z-nej-delate-peklo.html a dalšího recenzentahttp://www.rozrazilonline.cz/clanky/1080-Cena-Milose-Movnara-V-patek-v-7-u-Reka, divácké ohlasy jsou rozporuplné, z reakcí, které se ke mně dostaly, ovšem převažují pozitivní.

    (…) Inscenaci V pátek v 7 u Řeka se tak stala ta nejcennější věc – vyvolala jak nadšené, tak odmítavé reakce a přivádí do hlediště diváky, které divadlo dřív nezajímalo. (…)

    O celkové umělecké úrovni divadla také vypovídají jiné názory a parametry. Především uveďme stoupající návštěvnost a dvě loňské nominace na prestižní Cenu Thálie (Domeček pro panenky). Cenná je rovněž cena z jednoho z nejvýznamnějších tuzemských festivalů pro děti a mládež Dítě v Dlouhé (2012). Odborná porota uděluje jen jedinou cenu (Pipi Dlouhá punčocha).

    (Pozn.: následuje upozornění na reakce diváků a citace z pochvalného dopisu Miroslava Plešáka, který v posledních letech navštěvoval pravidelně představení DŠ)

    Jediné, co jsem slyšel přímo, byl požadavek ustavení komise, která má posuzovat dramaturgický plán pro příští sezonu, vznesený během čtvrtečního zasedání zastupitelstva města. Dovolte, abych velmi stručně přiblížil, jak práce na dramaturgickém plánu probíhá.

    S hostujícími režiséry začínám jednat rok a půl až dva před datem jejich předpokládané spolupráce. Už v této chvíli tedy domlouvám spolupracovníky pro sezonu 2014/15. Jde o tvůrce, kteří patří mezi uznávané české režiséry a práci mívají většinou nasmlouvanou až na dva roky dopředu. Také dáváme v sezoně vždy šanci jednomu talentovanému režisérovi mladé generace.

    Ve chvíli, kdy jsou domluveny termíny, začíná hledání vhodného titulu. Základní omezení v případě Divadla Šumperk jsou především tato: velikost souboru, poměr ženských a mužských postav (některé hry uvést nemůžeme, protože nemáme dost lidí, zároveň se snažíme, aby byli co nejvíce využiti všichni herci ze souboru, i když se to pokaždé nepodaří), dostupnost (některá autorská práva buď zásadně ovlivňují podobu samotné inscenace nebo jsou příliš drahá), originálnost (snažíme se nasazovat hry, které šumperští diváci buď ještě neviděli, nebo od jejich posledního uvedení uběhlo hodně času) a nutná pestrost v repertoáru vycházející ze složení publika. Pestrost a vyváženost je hlavní strategií při tvorbě dramaturgického plánu. Nabízíme klasiku i současnou tvorbu, komedie i závažnější kusy, zpěvohry i pohádky. Snažíme se uspokojit jak konzervativnější publikum, tak diváky vyhledávající odvážnější pojetí. Proto byla v této sezoně nasazena hra (o populární šumperské hospodě), která se vymyká zažitým standardům divadla regionálního typu. Tento kus zaměřený primárně na mladší a otevřenější publikum ve zbytku sezony vyvažují klasická tragédie Macbeth, nespoutaná komedie Osvobozeného divadla Nebe na zemi, lehčí komedie Strašidlo cantervillské a po hře V pátek v 7 u Řeka nabídneme dramatizaci skvostu české literatury Rozmarné léto. Nemůžeme opomenout ani dětská představení. Pohádky mají stabilní úroveň a těší tisíce malých diváků. V příští sezoně nabídneme Kubulu a Kubu Kubikulu a Werichovy Tři veterány.

    (…)

    Požadavek na vytvoření komise složené z politiků působících v zastupitelstvu, která by hodnotila či snad povolovala nebo zamítala dramaturgický plán, zasahuje do několikaměsíční přípravy a komplikuje výběr her pro příští sezonu. Nehledě na to, že takový zásah evokuje návrat před rok 1989 a obávám se, že může městu přinést ostudu v celorepublikovém měřítku. Je také otázkou, kolik z členů zvažované komise navštěvuje představení šumperského divadla pravidelně. (…)

    Žádná inscenace se nemůže líbit bez výhrad všem. Na jednu stranu slyším výtky týkající se přílišného experimentování a modernizací klasických látek, na druhou stranu kritiku přílišného vycházení vstříc masám, až snad bulvárnosti (padlo přirovnání k dílu Zdeňka Trošky). Kde je pravda o kvalitě naší práce? Objektivní hodnocení nemůže existovat, vždy půjde o subjektivní divácký pocit. A negativní reakce vyvažuje v tomto případě dost pozitivních názorů. V takové šíři záběru, o kterou se snažíme, logicky vyvolají některé inscenace polemiku. A ta je pro živé umění, kterým divadlo je, hodně cenná.

    (…)

    Útoky týkající se přítomnosti mého psa v divadle či válenda v kanceláři, jež sousedí s mou, nestojí snad za komentář. Jen bych rád poznamenal, že se pes nikdy s diváky nepotkal a nikdo ze souboru nikdy nedal najevo, že by mu pes v divadle vadil.

    Nezpochybňuji, že má kdokoliv právo se vyjádřit. Ovšem vše by mělo být podloženo argumenty a měl by být dán prostor druhé straně. Jsem pro diskusi, pokud je vedena věcně.

    Jsem přesvědčen, že prestiž divadla roste jak v Šumperku, tak i za hranicemi regionu. Těším se na další setkávání při představeních Divadla Šumperk.

    Ondřej Elbel, vedoucí uměleckého souboru DŠ

    Ondřej Elbel. FOTO archiv HaDivadlo

    Ondřej Elbel. FOTO archiv HaDivadla

    Převzato (se svolením autora): Elbel.webnode.cz

    Více o současné situaci v Divadle Šumperk na i-DN zde: Atmosféra na bodu mrazu

     


    Komentáře k článku: Kde je pravda o kvalitě naší práce?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,