Divadelní svět Brno – druhý den / 8. červen
Sobota na DSB 2013 – vyčerpání ze Steel Pier vystřídal budapešťský hudební kabaret
Druhý festivalový den v Brně přinesl bohatý divadelní program napříč hudebnímu žánry: Maraton odstartovala dopolední pohádka O Malence v Divadle Radost, v pravém slova smyslu běh pokračoval Tanečním maratonem na Steel Pier v Divadle na Orlí (scéna JAMU Brno), aby vyvrcholil kabaretem Musik, Musikk, Musique Divadla Józsefa Katony z Budapešti. Alternativně bylo možné navštívit Tajnou zprávu z planety matek v HaDivadle nebo koncert Voicebandu ve Dvoraně Městského divadla Brno.
Musik, Musikk, Musique (József Katona Színház) FOTO KAREL CUDLÍN
Taneční maraton na Steel Pier ukázal sílu studentského divadla
Mám rád studentská představení. Proto považuji už samotné otevření nové muzikálové a operní studiové scény, Divadla na Orlí, za jeden z nejdůležitějších kulturních počinů posledních let. Posluchači JAMU Brno získali jedinečnou příležitost osvojit si základní návyky nejen ve škole a během absolventských představení, ale přímo tak říkajíc v repertoárovém provozu. Z muzikálového žánru dosud nastudovali Footloose (jako první v Čechách), původní autorský titul Pokrevní sestry a již zmíněný Taneční maraton na Steel Pier slavných autorů Freda Ebba, Johna Kandera a Davida Thompsona. První dva pánové jsou podepsaní pod takovými hity, jako jsou Cabaret, Chicago a Polibek pavoučí ženy. Zatímco Footloose byl trochu naivní pohádkou o hodné mládeži a napraveném reverendovi, Taneční maraton nabízí drama s otevřeným koncem. Hlavní hrdinka Rita se účastní, koučována manželem – organizátorem celé show, již bůhví kolikátého tanečního maratonu na slavné Steel Pier u Atlantic City. Doufá, že je to její poslední „běh na dlouhou trať“. Potkává záhadného pilota, tak trochu z jiného světa, který se stává jejím tanečním partnerem. Všichni tancují dlouhé dny i noci s patnáctiminutovými pauzami na odpočinek. Původně skvělá zábava se mění v drama – společně s vyčerpáním přichází trauma, životní bilancování i balancování, beznaděj, bláznovství i smrt. Všichni jsou ochotní pro výhru obětovat vše – vždyť je to jen show pro diváky, sponzory, pro média. A pro peníze – někdo předvádí kolaps, jiný efektní přemety a salta, až vše vrcholí zinscenovanou svatbou Rity a jejího tanečníka Billa. Nebo to není jen finta, a realitu vystřídá sen o lepším životě? Odkud Bill vlastně přichází a kam chce Ritu odvést?
Muzikál nastudoval hostující režisér Robert Gordon v dvoujazyčném provedení (překlad a dramaturgie Pavla Hoggard), kdy trochu netradičně znějí texty v češtině a písně v anglickém originále. To přináší jistá úskalí, zejména v přechodech mezi oběma jazyky. Přesto se účinkující s angličtinou vyrovnali obdivuhodně, bylo zřejmé, že vědí, o čem zpívají. Většina z nich byla strhující v náročných pohybových číslech (inu, jsme celou dobu na tanečním maratonu), celkem dobře si poradili i se zpěvem, byť některé hlasy ještě nejsou spolehlivě posazené. Trochu horší už to bylo s uvěřitelností hereckého projevu v činoherních pasážích. Ovšem s nešvarem, kdy zejména hercům mladší generace není vždy a vše rozumět, se často setkávám i na profesionální muzikálové scéně. Z mnoha rolí a roliček si dovolím vypíchnout alespoň suverénní a hotovou herečku Vendulu Příhodovou (Shelby), civilně uměřený výkon Jitky Jackuliak v hlavní roli Rity, dobře odstínovanou postavu Billa Kellyho v podání Ondřeje Studénky či pro mě velmi sugestivní herectví Adama Reznera coby bizardního konferenciéra Walkera. Taneční maraton na Steel Pier se pro mě osobně stal událostí druhého dne Divadelního světa.
Musik, Musikk, Musique – zatraceně dobrý kabaret
Oficiálním vyvrcholením sobotního dění bylo představení budapešťského souboru Józsefa Katony Musik, Musikk, Musique. Činoherní soubor, prověřený mnoha silnými inscenacemi, tentokrát vsadil na uvolněnou atmosféru hudebního kabaretu první poloviny 20. století, přesněji obdobím před 2. světovou válkou. Ohniví Maďaři provedli publikum s nevídaným šarmem a grácií mnoha evropskými metropolemi, od Skandinávie přes Balkán až na Pyrenejský poloostrov. Úchvatné vystoupení nabídlo množství poutavých písní, brilantních žonglérských vystoupení, kouzelnických triků a originálních tanečních kreací, které nejlépe vystihnou slova PROFESIONALITA A LEHKOST. Čistě pantomimické etudy střídala neotřelá taneční čísla. Zatímco jedni v inscenaci viděli pouze nezávaznou zábavu, jiní v ní rozkrývali spoustu mnohasmyslů a narážek na současnost. Elegantní, zdánlivě jednoduchou kompozici doprovází výborná sedmičlenná kapela (hudební režie Albert Márkos), jež dává představení typický revuální švih. Šestice sólistů je různě pěvecky disponovaná, ale to vlastně v tomhle představení není až tak důležité. Jde o iluzi, příjemné retro ve velkolepé výpravě, jež mnohdy sahá až k prostředkům momentálně módního tzv. moderního cirkusu, hranice kabaretu ale záměrně nepřekračuje. Musik, Musikk, Musique je představením, nad kterým můžeme, ale také vůbec nemusíme přemýšlet – a právě v této svobodě je jeho největší kouzlo.
Off program – The best of Voiceband
Voice – band, tak pojmenoval podle sborové recitace soubor E. F. Burian už ve 20. letech minulého století. Teď se k němu vrací Zdeněk R. Šturma coby zakladatel a dirigent svérázného seskupení vzniklého spojením se spolkem ÚstaF Brno, jenž existoval už od roku 1997. A Voiceband to ve Dvoraně MdB v pozdních večerních hodinách pěkně rozbalil! Pod vedením svého temperamentního sbormistra zarecitoval a zazpíval a cappella celou plejádu lidových písniček, dobových šlágrů i vlastních spíš více než méně vtipných textů. Dobrá tečka za festivalovým dnem!
Komentáře k článku: Divadelní svět Brno – druhý den / 8. červen
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
