Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

    Nechutné historie Polska (No. 1)

    V Divadelních novinách 12/2013 jsme publikovali reportáž Jana Grulicha z jeho jarní návštěvy našich severních sousedů nazvanou Nechutné historie Polska aneb Divadlo jako společenské fórum. Jak v ní autor slíbil, další části reportáží z návštěv současného divadelního Polska budou přes léto vycházet na i-DN.

    Polsko-Kliniken-poster

    Totální rozklad

    Teatr Polski ve Wrocławi patří k nejlepším současným polským divadlům, jak pro odvážné režijní a dramaturgické objevy, tak pro vynikající herecký soubor, převážně mladších herců. V DN 12/2013 jsem psal o inscenaci hry Pawła Demirského Duhová tribuna 2012, v režii jeho ženy Moniky Strzępkové.

    Ve stejném divadle se od loňského podzimu hraje na studiové scéně další vyhraněně kritická inscenace Kliniken / Milość jest zimniejsza. První část jejího děje je inspirovaná hrou Larsena Noréna Klinika, druhá – Láska je chladnější než smrt – tvorbou, ale hlavně osobním životem Rainera Wernera Fassbindera, kterou napsala dramaturgyně Anka Herbut. Režii má Łukasz Twarkowski, režisér, performer, filmař a asistent Krystiana Lupy v projektu Factory, což se silně na představení podepsalo. Jako by to byla Lupova inscenace Čekárny, o níž jsem do DN psal v DN 3/2013 (viz Peklo, ráj a nedostatečná víra aneb Božská komedie po polsku), ale ještě daleko výstřednější a nesrozumitelnější.

    Od lewej Joanna Woźnicka i Halina Rasiakówna (© Natalia Kabanow)

    Joanna Woźnicka (vlevo) a Halina Rasiakówna. FOTO NATALIA KABANOW

    Scénografii /inspirovanou bezesporu Małgorzatou Szćeśniak/ vytvořil Piotr Choromański a sám režisér. Inscenace je situovaná do jakéhosi kontejneru, ve velké polotmě, s videem na velkém platně. Začíná oslavou po skončení natáčení filmu. Všichni se radují a chválí spolupráci, zaznívá techno. Nešťastný mladý muž, snad gay /Mariusz Kiljan/ škemrá o fyzický něžný kontakt svého chladného a cynického přítele, snad režiséra /Adam Szczyszaj/.

    Scénografii /inspirovanou bezesporu Małgorzatou Szćeśniak/ vytvořil Piotr Choromański a sám režisér. FOTO archiv Teatr Polski we Wrocławiu

    Scénografii /inspirovanou bezesporu Małgorzatou Szćeśniak/ vytvořil Piotr Choromański a sám režisér. FOTO Teatr Polski we Wrocławiu

    Rychle se přesouváme do jakési zvláštní kliniky, kde nejvíce lidskou postavou je Marcin /Marcin Czarnik/, ostatní postavy pocházejí z různé oblasti, třeba i ze světa německých teroristů /Baader, Meinhof/. Každá vede nesmyslný a nesrozumitelný monolog. Všichni afektovaně a bez neustání kouří. Berou sice léky, chybí však zdravotní personál. Postavám není téměř rozumět, nejsou téměř vidět, nekomunikují ani s diváky, je to totální rozklad, degenerace chování, ztráta komunikace, ztráta jakéhokoliv smyslu či příběhu. Mezi postavami dominuje Halina Rasiakówna, označená jako Maud Voss. Jezdí na kolečkovém křesle, ale v jednu chvíli náhle vstane a chodí. Tento režisérem „vypilovaný“, ale divákovi nesrozumitelný chaos je přerušený přestávkou. Řada lidí divadlo opouští…

    Mezi postavami dominuje Halina Rasiakówna, označená jako Maud Voss. Jezdí na kolečkovém křesle, ale v jednu chvíli náhle vstane a chodí. FOTO

    Mezi postavami dominuje Halina Rasiakówna, označená jako Maud Voss. Jezdí na kolečkovém křesle, ale v jednu chvíli náhle vstane a chodí. FOTO Teatr Polski we Wrocławiu

    Scéna je v druhé části upravena. Úzký kontejner je jen vlevo, jinak je scéna prázdná, v pozadí zůstalo velké plátno. Promítány jsou na ně herecké akce, které se dějí za kontejnerem, ale také scény, které byly natočeny dříve. Vidíme žárlivé scény mezi Fassbinderem, zde zvaným Fass, a jeho milencem Arminem. Sledujeme natáčení kriminálního filmu a scény plné režisérovi se vzpouzejících herců. Snad se mezi nimi objevuje i postava Hanny Schygully, mezi níž a Arminem se eroticky zmítal drogově závislý R. W. F. Následují společenské protesty na ulici. Jevištní postavy to nevydrží a odcházejí. Na zemi zůstává sedět jen matka jedné z „divných“ postav. Konec. Naprostý chaos a rozklad. Inscenace Lupy a Warlikowského jsou proti tomu jenom mírnými operetami.

    FOTO archiv Teatr Polski

    Je to totální rozklad, degenerace chování, ztráta komunikace, ztráta jakéhokoliv smyslu či příběhu. FOTO Teatr Polski we Wrocławiu

    Režisér vychází nejen z Lupovy inscenace Factory o Andy Warholovi, ale především z technik a postupů Franka Castorfa. Ve své režisérismu ale – obávám se – došel až příliš daleko, je nesrozumitelný a představení chladné a nekomunikativní. Přišli jsme za živým divadlem, zatímco jeho velkou část vyplňjuje sledování filmu…

    /Pokračování 17. 7./


    Komentáře k článku: Nechutné historie Polska (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,