Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

Avignonské postřehy 2013 (No. 1)

Letos skončila po deseti letech v uměleckém vedení Avignonského festivalu /Festival d´Avignon/ dvojice Hortensia Archambault a Vincent Baudriller, kteří mu dávali dramaturgickou podobu a určovali jeho směrování. 67. ročník festivalu měl letos dvě linie – první politické divadlo (Nordey, Afričani, angažovaná, nové formy, experiment…) a druhá reflektovala minulé ročníky (každý den hostil inscenaci jednoho režiséra, který byl Associate artist minulých ročníků).

Přinášíme sériál rychlých postřehů z několika nejvýznamnějších produkcí od našeho stálého spolupracovníka. Velkou festivalovou reportáž chystáme do prvního poprázdninového čísla Divadelních novin č. 14/2013.

O vesnicích

Cour d´honneur je první scénou Avignonského festivalu, nachází se v nádvoří papežského hradu pod širým nebem a disponuje kapacitou 2000 míst. Hlavní produkcí v tomto prostoru byla letos inscenace Par les villages.

Šlo o velmi abstraktní jevištní tvar, skrze nějž herci věrně reprodukovali Handkeho monologický text Über die Dörfer z roku 1981. Velký otevřený prostor dvora Papežského paláce definovali svou fyzickou přítomností a střídmým pohybem (jen přechody, štronza) coby místo energií „nabité“.

Scénografie (Emanuel Clolus) kombinovala industriální prvky staveniště a mýtický obraz lesa. Scéna byla složená z pojízdných domků, stavebních buňek, v první části vypadala jako vesnice (viz název, který jehož překlad je Přes vesnice) nebo staveniště. Ve druhé části se domky obrátí zády, mají bílou stěnu s obrazy stromů a vytvoří půlkruh „sněhového lesa“. Scéna se moc nerozehrává, funguje jen jako rámec textu. Vpravo z boku sedí kytarista podsvícený reflektorem, efekty posílený zvuk na několika místech zahušťuje prostor kreace.

Velký deklamační styl, těžká stravitelnost textu a délka čtyři hodiny omezuje vnímání i pro otrlého diváka. Na konci zápasu mezi scénou a hledištěm necháváNordey zaznít nekonečný monolog o návratu bratra, dlouhý možná třicet minut, v naprosté jevištní nehybnosti. Jakýkoli konec je už potom opravdu katarzí. Stanislas Nordey pracuje tímto způsobem záměrně. Divákovo utrpení a nároky na pozornost lze – má-li divák tu trpělivost – vnímat i jako odvážnou hru, experiment s časem a mezí pozornosti.

Inscenace byla vytvořena pro text. Inscenátory „nezajímá divák“, ale slovo v prostoru. Dlouhé pasáže monologů se odehrávají při nulových akcích, jsou pronášeny jako by objektivně, často bez jakékoli formy subjektivace, čistě „proudem slov“. Herecký výraz je přeexponovaný, intenzivní a naléhavý. Postavy nekomunikují spolu, jenom se přihlížejí a poslouchají. Situace v prostoru vznikají jejich konstelací. Geometricky rozmístění herci tvoří siločáry, chóry a čtyřúhelníky. Text probíhá mimo přítomný čas jako vzpomínka. Nehybné chóry s protagonistou vyvolávají odkazy na antiku.

Peter Handke: Par les Villages. Režie Stanislas Nordey, Cour d´Honneur Palais des Papes.

///

Stanislas Nordey absolvoval Conservatoire national supérieur d’Art dramatique de Paris a se svojí matkou Véronique založil Compagnie Nordey, v roce 1991 se připojili k Théâtre Gérard Philipe de Saint-Denis. Od roku 2001 působil v Théâtre National de Bretagne a souběžně studoval režii. Dlouhodobě se politicky angažuje, podporoval například blokádu kostela Saint-Bernard v roce 1996. Aktivismus ho vede k zájmu o slovo, text a přímá formulování témat. Hlásí se k tradici  “divertissement de la pensée“ v lini Jacques Copeau, Charles Dullin a Gaston Baty. Rád pracuje s texty básníků jako Pasolini, Genet nebo Koltès. Handkeho text vybraný pro Cour d’honneur v Palais des Papes zapadá do náročné dramaturgie intimních textů s politickým dosahem.

• Autor: David Pizinger
• Publikováno: 26. července 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Avignonské postřehy 2013 (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ