Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Divadlo Plzeň 2013: Up & Down Kateřiny Jírové

    Kerl Dobrý ve Dni opričníka režisérky Kamily Polívkové (Studio Hrdinů Praha). FOTO archiv Studia Hrdinů

    Karel Dobrý ve Dni opričníka režisérky Kamily Polívkové (Studio Hrdinů Praha). FOTO archiv Studia Hrdinů

    Up:

    1) Den opričníka, Studio Hrdinů, Praha
    2) S nadějí i bez ní, Komorní scéna Aréna, Ostrava
    3) Slečna Julie, moskevské Divadlo Národů
    4) Nejsilnější obraz přehlídky – roztočená vědra s mlékem v Hermanisově Černém mléce. A přitom taková blbost…
    5) Žebrácká opera, Klicperovo divadlo, Hradec Králové

    David Stehlík a richard krajčo v Deštivých dnech režiséra Janusze klimszy (Divadlo Ungelt Praha). FOTO archiv divadla Ungelt

    David Stehlík a Richard Krajčo v Deštivých dnech režiséra Janusze Klimszy (Divadlo Ungelt Praha). FOTO archiv divadla Ungelt

    Down:

    Deštivé dny, Divadlo Ungelt
    Holokaust, Divadlo Aréna, Bratislava
    Pokus, Blaho Uhlár
    Princ Bhadra a princezna Vasantaséna, Divadlo Alfa


    Komentáře k článku: Divadlo Plzeň 2013: Up & Down Kateřiny Jírové

    1. Martin Mikyska

      Avatar

      V hodnocení
      se částečně shodujeme v tom pozitivním (jiní ale Slečnu Julii poměrně silně kritizují). Tedy oba dva hodnotíme např. hru S nadějí a bez ní pozitivně.
      Dovolím si zdůraznit, proč je moje divácké hodnocení Holokaustu pozitivní. Myslím si, že kdo průběžně nečerpá historické poznatky z minulosti, nemůže pochopit přítomnost. Takže oceňuji Slováky, že se umějí podívat zpětným zrcátkem do ne příliš světlých dnů jejich minulosti. My Češi se umíme podívat kriticky na neblahá léta padesátá, ale na jisté nepochybně stinné stránky řešení sudetské otázky odsunem Němců se sebekriticky podívat neumíme. Téma holokaustu je dle mého názoru zapotřebí stále připomínat. A pokud jde o způsob zpracování, nevím jak na Vás, ale pro mě např. postava pseudointelektuála Králíka byla odpudivá a zahraná výborně. To vše mně stačilo na pozitivní hodnocení tohoto titulu. A co ovlivnilo Vaše negativní hodnocení?

      S pozdravem

      Martin Mikyska

      22.09.2013 (17.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Kateřina Jírová

      Avatar

      Dobrý den,
      předně si dovoluji zdůraznit, že hovořím o inscenaci, nikoliv o historické události.
      Inscenace bratislavského divadla Aréna Holokaust, kterou pro divadlo na zakázku napsal Viliam Klimáček, nebyla příliš sdělná. A to přes to, že vlastně pojednává o podobných věcech jako inscenace Den opričníka Studia Hrdinů či S nadějí i bez ní ostravské Komorní scény Aréna. V textu by se mělo více škrtat a na jevišti dát více na hereckou akci, takhle to spíše celé působilo jako nekonečná školní přednáška, což mi k tématu připadá trochu nedůstojné.

      22.09.2013 (23.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Problém Holokaustu
      podle mne nebyl ve sdělnosti, ta byla až příliš čitelná, ale ve schematičnosti a v dnešní době, kdy o těchto událostech víme hodně a existuje o ní řada průměrných i vrcholných uměleckých děl (mj. film Obchod na korze z r. 1965) a dokumentů, těžko přijatelné – v zásadě černobílé – modelovosti. Od začátku do úplného konce. Pro Slováky to je možná významná inscenace coby občanský postoj jejích tvůrců a sebekritický vhled do vlastní minulosti. Mimo tento kontext však funguje právě a jen jako svědectví o současném Slovensku, nikoli jako kvalitní divadlo, především po textové stránce. Z ní se pak odvíjí vše ostatní.
      Co se týká obdobných témat z české historie, možná by stálo za to – pane Mikysko – sledovat tvorbu Miroslava Bambuška, který se těmto problémům věnuje dlouhodobě. Naposledy v projektu Cesty energie, jehož poslední část lze ještě v několika termínech navštívit v prostorech Automatických mlýnů v Pardubicích (viz http://www.cestyenergie.cz/ropa/ ).

      23.09.2013 (11.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,