Divadelní noviny > Festivaly

Spectacula mezi šašky a královnami (No. 2)

Loutkové divadlo je závislé nejen na tvůrčí invenci režiséra, případně dramaturga, schopnostech a dovednostech herců, citlivosti muzikanta, ale také (a často dokonce v první řadě) na hravosti výtvarníka. Samozřejmě všechny složky musejí jít ruku v ruce a navzájem se podporovat, nepotlačovat, nesoutěžit samy mezi sebou. Druhý den Spectacula Interesse představil díla tří týmů s rozdílnou divadelní ambicí, z nichž vyzařovalo jednotné naladění tvůrců daného souboru, respekt ke zvoleným výtvarným prostředkům a energie napřená jedním směrem.

Královský poklad za kouzelnou látku

Andersenovu pohádku Císařovy nové šaty znají lidé na celém světě, vždyť byla přeložena do celé stovky různých jazyků, hrána na mnoha jevištích, zfilmována, používá se jako běžná metafora pro všelijaké společenské dění apod. Ke ztvárnění této proslulé literární látky je tedy potřeba najít dostatečně nosný a zajímavý režijní a výtvarný klíč, který v sobě má potenciál vytvořit nadstavbu příběhu. Výtvarníci Menachem a Nili Dvir a režisér Iky Gilad zasadili vyprávění o pokrytectví poddaných a o marnivém císaři, který má strach, aby se neukázalo, že je hloupý, do krejčovského salónu. Pro loutkáře je to prostředí, které nejenže má svou logiku navázanou na příběh, ale především v sobě skrývá nejrůznější možnosti s čím a jak hrát. Tvůrci z jeruzalémského The Train Theateru ztvárnili postavy pohádky pomocí různě velkých špulek barevných nití umístěných v rozkládacích dřevěných kazetách na šití, které umožňovaly jednoduchým odklopením přivést na scénu zástupy poddaných, event. sloužily jako vlakové vagóny či výletní loď, na níž se všichni v závěru radují. Přestože nápad byl nosný a řemeslné zpracování loutek a dekorací profesionální a precizní, nebyl v průběhu inscenace dále nijak výrazněji rozvíjen, a stával se tak monotónním. Tvůrcům se bohužel nepodařilo vystupňovat situace a výtvarné obrazy tak dobře, aby dostatečně vynikla scéna s italskými tkalci podvodníky ztvárněnými rozprašovači, kteří králi utkají látku z bublin bublifuku, aby se nakonec mohlo odhalit ono známé, že „král je nahý“. Navzdory tomu, že dobrý záměr mohl být nápaditěji dotažen, je potřeba ocenit profesionalitu herečky Nili Dvir, která celé představení odehrála sebevědomě a s jistotou, přestože byla nucena reagovat na doprovodný překlad do češtiny a drobné technické problémy s ním spojené. Zkrátka, když tvůrci svému dílu věří, dokáží své přesvědčení přenést i na publikum.

Kouzlo barevných rukavic a technologických efektů

Další soutěžní představení letošního Spectacula zaujalo svou dokonalostí a zářivou čistotou hned na první pohled ještě před tím, než se vůbec začalo hrát. Bílou scénu na horizontu, tvořenou pruhy látek a jakousi skluzavkou po celé šířce jeviště u portálu, uzavíraly dvě téměř zrcadlové konstrukce lehkých laťkových domů, které házely svůj stín na bílý horizont. Představení Okr a Tyrkys Ciróky bábszínház z maďarského Kecskemétu (režie Rita Bartal Kiss, výprava Mária Horváth) nabídlo příběh o záchraně barev duhy, které spolkla nepřející čerň. Bílí klauni rozehrávají loutkové postavy Okra a Tyrkyse, kteří jsou mostem nebe, strážci duhy, a tudíž mají rádi barvy, hrají si s nimi a dokáží je předvést dětským divákům v plné kráse (a v kontrastu se všudypřítomnou bílou). Nakonec se jim podaří přemoci škodící černou barvu: vydrhnou ji doběla a skamarádí se s ní.

Představení doprovázely abstraktní i konkrétní projekce, které umožňovaly hercům vytvářet na jevišti před zraky diváků doslova zázraky s barvami. Šikovně využitá technologie pomohla příběhu a nebyla jen samoúčelným okázalým prostředkem. Koncert barev se maďarským hercům povedl, děti nadchnul a i pro dospělé měl své kouzlo. Mimo jiné právě v tom, jak se tvůrcům dařilo sladit činoherní postupy s moderní technologií a s animací loutek. Škoda jen, že při svém hraní nevyužili nápaditěji prostor konstrukcí obou domů a uchýlili se k rozdělené interpretaci pouštěné z nahrávky (snad proto, aby promluvy loutek „překřičely“ až příliš hlasitou reprodukovanou hudbu).

Víš, co má společného fridex a duše člověka?

Třetím představením, které prokázalo stejné naladění a zapálení pro věc celého tvůrčího týmu, byla divadelní road-movie česko-slovinského souboru Športniki nazvaná Simply clever. Reklamní slogan v názvu inscenace sám o sobě napověděl, že se bude cestovat škodovkou a že to nebude jízda úplně jednoduchá. Osvědčený tým ve složení režisér Jakub Vašíček, dramaturg Tomáš Jarkovský, scénografové Kamil Bělohlávek a Tereza Vašíčková a herci Johana Vaňousová, Elena Volpi, Adam Kubišta, Dominik Linka a samozřejmě Jakub Vašíček a Tomáš Jarkovský znovu prokázal, že divadlo dělat umí a o dobré nápady nemá nouzi. Vlastně celé představení se odehrálo ve Škodě 120 L, s níž vyrazil Antonín Kroupa z Dolní Mokré hledat smysl života, a vyhrál křovinořez v celonárodní soutěži Česko hledá smysl života. Cestou vyslechne příběh sparťanského fanouška, který jede s prstenem s Chovancovou žvýkačkou místo briliantu požádat o ruku sparťanskou fanynku, Miss ČR, která touží pomáhat dětem v Keni, které hladovějí stejně jako ona, brazilského spisovatele Paula (Coelha), který jede hledat inspiraci pro svou tvorbu a s pasažéry se podělí o kouzelné houbičky, i pumpaře, který si uvědomí, že benzínka je celý jeho svět. Jednotlivé příběhy jsou odehrány více či méně rozpohybovanými obrazy a plošnými loutkami (příp. prosvěcováním batikované látky), které jsou ukryty v postupně odkrývaných panelech nainstalovaných v zadním plánu scény. Obrazy, výtvarné metafory i slovní vtip doplňují písně, které tvoří neodmyslitelnou součást tvorby tohoto souboru. Športniki nalezli poklad v sobě samých, podobně jako se to podařilo pastýři z Andalusie Paula Coelha, který jim pro inscenaci Simply clever posloužil jako předobraz Antonína Kroupy. A nezapomínají ani na spisovatelovo poselství: Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil, které se v jejich případě naplňuje vrchovatě.

Bezpečnostní dohled

Třešinkou na dortu druhého festivalového dne Spectacula Interesse bylo nevšední a myslím, že oboustranně nečekané prolínání finské gorilí pouliční policie (projekt Bezpečnostní dohled), která zasahovala kolem poledne na Masarykově náměstí, a předvolebního mítinku nové politické strany. Soubor Kuuma Ankanpoikanen (Dirty Duckling) z Turku si kontrast této podívané patrně nevychutnal zdaleka tak dobře, jako si ho mohli užít čeští diváci.

• Autor: Zuzana Vojtíšková
• Publikováno: 24. září 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Spectacula mezi šašky a královnami (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ