Divadelní noviny > Názory – Glosy
Kdo nerozumí Čechovovi už vůbec
S
ebral jsem všechnu odvahu (kterémužto hnutí, jak už to tak u lidí bývá, předcházel sběr hroznů, ale u toho jsem nebyl; hrozny mé odvahy sbírali roku 2012 maďarští zemědělci, načež z nich pan fabrikant vyrobil Villányi Cuvée – a hle, teprve první závorka a už takový vtip!), tedy sebral jsem odvahu a rozhodl jsem se napsat něco málo o Čechovovi. A to bez papírů, vážení! Ano, troufám si řídit Čechova, aniž prošel jsem si řidičskou školou Čechova… No, uvidíme, jaké to bude mít následky. Pro jistotu budu se aspoň držet u zdi, u krajnice, coby začátečník, a omezím se pouze na jedno skromňoučké tvrzení. Posledním Čechovem, kterého jsem viděl (slovník znalců pochytil jsem tedy dobře, zdá se! – protože jinak, jen tak mimochodem, podobné vyjadřování, to je přece pěkná hovadina, to uznejte), byl Strýček Váňa ve Stavovském divadle. Režíroval Michal Dočekal, a mé skromné tvrzení je spíše prosbou: pokud i vy, lidé od divadla, volíte si stejně jako my v literatuře své události roku, pak na tohoto Čechova, prosím, nezapomeňte a přiznejte mu, že v kategorii „se ctí odvedená práce, která asi nedostane žádnou cenu“ sehrál nezastupitelnou roli – a nakonec mu dejte i tu cenu.
Jinak, opět jen tak mimochodem, já jsem Čechova nikdy nemiloval. Předpokládám, že na mnohé z nás Čechov vleze až s lety, za což může jeho agenda, pro mladé lidi nezáživná… Ale to už znatelně překračuji své čechovovské možnosti, sám to cítím, takže mířím k něčemu, co je mi ještě stále bytostně bližší, čili k takzvané reality show. Jednu o vaření, při níž se u stolu sejde pět lidí a od pondělí do pátku vaří pro své spolustolovníky večeře, sleduji docela pravidelně a můj postoj k tomuto údajně komerčnímu pořadu je po léta neměnný: pořady, jako je tento, měl by koncesionář vídat na své veřejnoprávní stanici. Role, kterou takový pořad plní, je službou národu, sondou, jak se říkalo, kronikou, zrcadlem či psychologickou, filosofickou, sociologickou vzorkovnicí. Žít u nás uvědomělé občanstvo, do měsíce máme tady revoluci vedenou pod heslem: „Odejměte toto břímě komerční stanici a svěřte ho do programu naší televize veřejné služby, neb právě tam patří!“ Žel, takto uvědomělých u nás není, a tak český intelektuál i v budoucnu bude muset v tomto záslužném pořadu snášet odporné reklamy… Ale proč o tom mluvím (tedy krom faktu, že i tento pořad je svého druhu divadlo). Ještě před tím, než jsem na tři měsíce odjel do Muzea zemědělství v Budapešti (to by ale byl úplně jiný příběh), narychlo jsem si zaběhl do pražského NOD, kde dávali inscenaci nazvanou Rozprostřeno. Jednalo se o odkaz na název mého oblíbeného pořadu, o tom nebylo pochyb, takže jsem se těšil. Ale jaké bylo moje zklamání! Zjistil jsem, že mladí tvůrci této inscenace vidí svět úplně jinak než já, a hloupě. (Vida, člověk se v prvním paragrafu ostřílí Čechovem a hned si troufá v nižších sférách dělat mistra světa a machrovat na mladé!) Ale nemůžu si pomoct. Ta inscenace se dle mého zcela neoprávněně vysmívala lidem, kteří se do mé oblíbené soutěže přihlašují, aniž byla z poloviny tak chytrá a zábavná, jako kterýkoli z oněch amatérských televizních kuchařů. (Tvůrci by mi asi vysvětlovali, že se vysmívají „televizní populárně kulturní mašinerii“, ale to neberu, pardon.) Přišlo mi to jako zlé nedorozumění, jako zpovykaná manýra někoho, kdo z mého hlediska sotva tuší, o co v životě běží.
Nezbývá než udělat za tímto sloupkem tečku. Moje tečka jest vzkazem a zní takto: „Přečtěte si zrovna třeba něco z Čechova, než se začnete vyjadřovat o tom, čím jest a jak cítí či myslí takzvaný obyčejný malý člověk, milí mladí tvůrci.“
Komentáře k článku: Kdo nerozumí Čechovovi už vůbec
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
