Londýnská rozvědka (No. 3/2013)
Hned zkraje bych ráda připomněla největší uměleckou událost, kterou kdy Británie pořádala. Kulturní Olympiáda trvala vlastně plné čtyři roky na území celého Spojeného království, ale její aktivity vyvrcholily teprve v době konání letních Olympijských her (viz i-DN: Londýn 2012: Nejsmělejší karneval světa).
Ohňostroj během otevíracího ceremoniálu olympijských her v Londýně 27. 7. 2012. FOTO archiv
Nová zpráva festivalového výboru hovoří o fenomenálním počtu 43,4 milionů návštěvníků! Divadelní projekty přitom tvořily takřka třetinu londýnského programu. Ani divadelní sekce letošního srpnového Fringe festivalu v Edinburgu nepřišla zkrátka, oznamujíc bezmála 10% nárůst oproti loňskému roku (konkrétně 824 produkcí). Jako už tradičně, byl i letošní ročník dosud největším. Otázka, kde bude tímto tempem půlmilionové skotské městečko napříště hledat performační prostory, netrápí zjevně jen mě.
Snímek z letošního zahajovacího dne Edinburgh Fringe Festivalu 2. 8. 2013. FOTO archiv Edinburgh Fringe
Dost ale megalomanských projektů. Tvorby anglického spisovatele Alana Bennetta si mohlo české publikum povšimnout mimo jiné díky živému vysílání představení jeho hry People z londýnského Národního divadla do kin po světě (viz Restaurovaná moč G. B. Shawa). Jeho ostatní dramatické práce produkované zhruba ve stejné době (tj. koncem minulého roku) také londýnským Národním divadlem sice rozhodně nelze označit přízviskem megalomanské, ale za povšimnutí určitě stojí. Dvě autobiografické dramatické „průpovídky“ založené na Bennettových memoárech – Hymn (režie Nadia Fall) a Cocktail Sticks (režie Nicholas Hytner), byly zjara „vinou“ velkého diváckého ohlasu přeneseny do Duchess Theatre na West Endu a byly tu uváděny v jediný večer pod společným titulem Untold Stories.
Hymn si vystačí se statickou jevištní akcí. Inscenace vyrůstá z dialogu herce s hudbou, která přesahuje meze pouhého ilustrativního doprovodu. Má ráz takřka koncertního vystoupení (tři housle a basa v popředí scény). Naslouchaje skladbám glosuje autorův interpret (Alex Jennings) jeho jinošské setkání s hudbou podmíněné rodinnou konstelací. Po tomto „zahřívacím kole“ pak rozpohybuje jevištní obraz „ukradeného“ dětství následující hra Cocktail Sticks. Ordinérní zázemí domova tu naráží na sociální aspirace nadmíru prostých rodičů i na literární ambice mladého intelektuála, frustrovaného z nedostatku traumatizujících zážitků pro tvůrčí inspiraci.
Alan Bennett: Untold Stories, Faber & Faber 2006.
Popularita obou kusů (resp. svým rozsahem spíš kousků) tkví v Bennettově upřímném, reflexivním přemítání často podrývaném nenucenou (sebe)ironií a v Jenningsově autentické herecké interpretaci. Na patřičných místech „zdravě“ znevažuje suchý akademický přednes, odměřený a plachý zároveň, laskavými úšklebky. Vztah k rodičům, který je tematickým úběžníkem obou vzpomínkových mikrodramat, komunikuje s lehce podrážděným, zahanbeným až dětinsky ukřivděným podtónem jejich pozdě procitnuvšího milujícího syna. Aniž by zdivadelněné Bennettovy paměti zabředávaly do sentimentálního balastu, jsou obě inscenace dojemné, vtipné a střízlivě věcné zároveň. Třebaže svá pozorování, která nabývají často podoby komentářů adresovaných publiku, dokumentují někdy s nadbytečnou popisností… Ostatně, právě to je pro britské divadlo poměrně charakteristické.
Alex Jennings v roli Alana Bennetta v inscenaci Duchess Theatre Untold Stories (r. Nadia Fall /Hymn/ a Nicholas Hytner /Cocktail Sticks/). FOTO ELLIE KURTZ
Komentáře k článku: Londýnská rozvědka (No. 3/2013)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
