Havel žije i beze slov
Jak dnes hrát hry Václava Havla? Ctít jeho texty „do puntíku“, anebo je měnit a posouvat k současnému divadelnímu jazyku a době? Tuto otázku si letos položilo více českých divadelníků. V Klicperově divadle Hradec Králové režisér Daniel Špinar Žebráckou operou, v Národním divadle Dušan D. Pařízek Zahradní slavností, v pražském D21 jednoaktovkou Audience, ale nejradikálněji k Havlově textu přistoupil pražský nezávislý soubor Spitfire Company, když tuto hru převedl do jazyka grotesky a pohybového divadla.
Už proměnou názvu na Antiwords (Antislova) předznamenali režisér Petr Boháč a performerky Miřenka Čechová a Jindřiška Křivánková svůj přístup. Na jevišti téměř nezazní slovo z jejich úst. Z původní Havlovy hry zůstává jen několik základních, všeobecně známých „zremixovaných“ replik, které však nepronášejí aktérky, ale slyšíme je ze slavné „bytové“ nahrávky této hry v podání Pavla Landovského. Různě se opakují, zřetězují, významově posouvají. Performerky mají na hlavách obludné černé masky-hlavy z dílny výtvarnice Pauliny Skavové (soubor je již použil před třemi lety jako masky soudců v performanci Procesy 10/48/7830 věnované procesu s Miladou Horákovou). Jedna jak druhá jsou chvíli Sládkem, chvíli Vaňkem. Pijí (skutečná) piva, až divák a možná ani ony nevědí, kdo je kdo. Přesný obraz dnešní společnosti.
Jednou jsme manipulátory, jindy manipulovanými a vždy podřízenými. FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Žijeme v zmatku, chaosu, propadu hodnot. Jednou jsme manipulátory, jindy manipulovanými a vždy podřízenými. Vlastním malostem, strachu, pohodlnosti. Performerkám se to daří vyjádřit nenápadnými, přitom razantními postupy pohybového a výtvarného divadla a klauniády. Nezapomenutelný je už samotný jejich příchod, kdy mají masky pod pažemi, jako by šlo o kosmonautické přilby, eroticky bizarním způsobem otevřou a vypijí lahvová piva majíce je mezi stehny, nasadí masky a „odlétnou“ do inscenace. Do světa chlapů a blbství, v němž slyšíme čím dál osekanější repliky opilého Sládka, tančíme na hity Karla Gotta, toužíme po Bohdalce a zpíjíme se do němoty. A na konci je nám zle. Z alkoholu, ze světa, v kterém žijeme, ze sebe samých.
České kosmonautky Jindřiška Křivánková a Miřenka Čechová se připravují k letu. FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
I tak lze číst Havlovy texty – jako zprávy ze světa mužů, kam ženy vlastně ani nemají přístup. Jen když se za muže vydávají, mužskému světu přizpůsobují. Na konci představení performerky masky sundávají a jsou na jevišti samy za sebe. Je však už pozdě. Jen opile vrávorají neschopny akce ani vlastního úsudku. Performance se mění v happening. Ani aktérky nevědí, co se bude dít. Sedí u stolu, pitvoří se a světlo na ně stále svítí.
Po T. G. Masarykovi, Antonínu Dvořákovi a Miloši Formanovi byla letos přehlídka věnována Václavu Havlovi. FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Řadu výkladů by mohla mít a má tato inscenace, především však jde o komunikativní, nesmírně vtipné, „hořké“ divadlo. A to je možná to nejdůležitější. Havel inspiruje nastupující generaci českých divadelníků, ti se s jeho texty sice nepářou, ale výsledkem je živé divadlo. A o to každému dramatikovi vždy jde především.
Inscenace Antiwords vznikla na zakázku festivalu Mutual Inspirations ve Washingtonu. Tu od roku 2010 pořádá české velvyslanectví v Americe a každý ročník se zaměřuje na jinou významnou českou osobnost – po T. G. Masarykovi, Antonínu Dvořákovi a Miloši Formanovi byla letos přehlídka věnována Václavu Havlovi. Českou předpremiéru měla inscenace 16. července v pražském Divadle v Celetné na festivalu Nultý bod, v září hostovala v New Yorku a Washingtonu a do Česka se vrátila 10. října, kdy ji uvedl festival …příští vlna/next wave… v Teatro Roxy/NoD a ocenil ji poctou Projekt roku českého nezávislého divadla. Oficiální premiéru bude mít inscenace v úterý 5. listopadu v pražském Paláci Akropolis.
Hodnocení: @@@@
Spitfire Company – Spitfire Company & Sivan Eldar: Antiwords. Námět Václav Havel: Audience, koncept Miřenka Čechová a Petr Boháč, režie Petr Boháč, hudba Sivan Eldar, light design Martin Špetlík a Robert Janč, masky Paulina Skavova. Česká (před)premiéra 16. 7. 2013, Divadlo v Celetné Praha (v rámci festivalu Nultý bod), světová (před)premiéra 21. 9. 2013 Mead Theatre Washington (v rámci Mutual Inspirations Festivalu). Psáno z druhého českého uvedení (na festivalu …příští vlna/next wave…), Teatro Roxy/NoD Praha, 10. 10. 2013.
/Recenze vyšla dnes v E15/
///
Více na i-DN:
Nina Vangeli: Hlavouni a lahváče
Dominik Melichar: Příští vlny jara a zimy (No. 12)
Komentáře k článku: Havel žije i beze slov
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
