Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Srnčí maso v MeetFactory

    Nemyslím si, že antiutopická, sci-fi novela Mondschein Ondřeje Štindla a Josefa Bolfa je skvělé dílo. Až moc připomíná podobné stereotypní vyprávěnky (dnes známé spíše z filmu) – zdecimovaný svět po katastrofě versus virtuální svět, hrstka mocných, jež ovládá přeživší, a jeden výjimečný hrdina stojící proti všem, náznak lásky v bezcitném světě… Nic převratného – snad kromě poměrně vtipných setkávání pofidérních talentů v Divadle Broadway – kniha nepřináší. Největším kladem jsou ilustrace Josefa Bolfa (ne náhodou jsou během představení promítány na stěnu), a hledáme-li důvod, proč dramaturg Jan Tošovský a režisér Jan Frič sáhli právě po této knize, jeden dosti ironický se nabízí – mnohé z nich až nebezpečně připomínají MeetFactory a jeho okolí.

    Mondšajn

    Tomáš Kobr a Jindřiška Křivánková ve zběsilé sci-fi Mondšajn FOTO PATRIK BORECKÝ

    Inscenace Mondšajn má všechny předpoklady, aby se stala pro jisté publikum kultovní. O tom, že je Jan Frič nápaditý (hravý, zběsilý) režisér, není pochyb. Látka Štindlovy novely a Tošovského dramatizace mu to umožňují, navíc ho nebrzdí a nevzpírají se mu. A pokud ano, pomůže si režisér podpásovou ironií, krásně banální legráckou. Čím větší schválnosti vymýšlí, tím lépe. Divákům u nohou přistane vycpaná srna a z jejích útrob jsou vytahovány párky obalené v kečupu, připojení do Dormy – virtuálního světa – je prezentováno všudypřítomnými kabely a zástrčkou, kterou mají obyvatelé post-apokalyptického světa umístěnou na potápěčských brýlích, a když si vůdce Stan přinese na jeviště malý stan, aby v něm pobyl asi pět minut, je to sice zkouška divácké tolerance, ale i značně přiléhavé inscenování.

    Navíc Julie Goetzová, Jindřiška Křivánková, Tomáš Kobr a Jan Lepšík jsou herecké osobnosti s jedinečně bizarním kouzlem a těžko si představit lepší obsazení. Děje se toho přehršel, přesto se váš zrak bude neustále vracet k Julii Goetzové sedící u klavíru, která s dekadentním šarmem à la Helena Bonham Carter tu a tam zahraje pár tónů z Beethovenovy sonáty Měsíční svit.

    Uvedením Mondšajnu se pro mě cesta za divadlem do MeetFactory opět stala dobrodružnou a smysluplnou. Tak celistvě morbidní zážitek se nenabízí každý den. Ale dost již, jak se praví v prologu Mondscheinu: Kdyby se dalo psát jenom žiletkou do vlastního masa, lidi by třeba líp vážili slova.

    MeetFactory – Ondřej Štindl, Josef Bolf, Jan Tošovský: Mondšajn. Režie Jan Frič, dramaturgie Jan Tošovský, Lucie Ferenzová, scéna a kostýmy Ivana Kannhäuserová, Jana Hauskrechtová, hudba Michal Cáb, Julie Goetzová. Premiéra 16. října 2013.


    Komentáře k článku: Srnčí maso v MeetFactory

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,