Zmatená deziluze o Krylovi i o nás
Nemá to být o Krylovi, ale o nás, říká v propagačním videu k inscenaci Země Lhostejnost ve Švandově divadle její dramaturg a spoluautor scénáře Libor Vodička.
Na scéně dominovalo kýčovité narůžovělé srdce FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Ve skutečnosti ale není tato poněkud zmatená koláž z Krylových politických komentářů z počátku devadesátých let, písňových textů, vzpomínek, ale i citací z novinových článků či internetových diskusí pořádně ani o nás, ani o Krylovi. Je prakticky nemožné v ní identifikovat klíč, který by „odemykal“ jiný její smysl než konstatování, že Karel Kryl dávno věděl, jak to s námi za dvacet let dopadne.
Smíchovská Země Lhostejnost vzdává legendárnímu písničkáři až patetický hold. O jeho rozporuplné osobnosti se dozvíme málo, zato vyslechneme citově apelativní svědectví o jeho těžkém umírání. A vedle toho je tu ironická, rádoby hravá, nicméně velmi povrchní reflexe tradiční české remcavosti, apatie či sklonu distancovat se od těch nahoře. Krylovy „prorocké“ myšlenky jsou vyčítavým a moralizujícím tónem konfrontovány s aktuálním stavem české společnosti, jak jej vidí autoři inscenace, kteří v jeho líčení semelou v pár obecných větách povodně i zpackanou transformaci a privatizaci.
Čechy reprezentují tři herci a tři herečky – „ovčani“ v uniformách šedivých obleků s bílou košilí. Tenhle bezpříznakový kostým se možná hodí do hry o manažerokracii, ale má-li být znakem typické české stádnosti, významově vůbec nesedí. O dost lépe si Eva Jiřikovská poradila se scénou. Jejím základem je „replika“ skulptury voskového srdce, které vzniklo roztavením svíček, jež lidé rozsvěceli na pietních místech po úmrtí Václava Havla. Ve Studiu Švandova divadla je v růžovém srdci „zatavená“ hlava koně z pomníku sv. Václava. Odkazuje k místu, kde se odehrávala sametová revoluce, jejíž naděje, jak naznačuje inscenace, byly zmařeny. Srdce stojí na perském koberci, který naopak připomene oficiální kanceláře vládních budov, Hradu či poslanecké sněmovny.
Scénografie by ale spíš obstála sama o sobě, jako výtvarná instalace. Herci si s ní nevědí příliš rady, občas si někdo – neznámo proč – nasadí onu koňskou hlavu, na položeném srdci se poposedá či vystupuje jako na pódiu. A nakonec je v něm pod odklopeným víkem jako v rakvi pohřben Karel Kryl. Má to snad symbolizovat způsob, jak se Češi vyrovnávají s legendou? Je to ilustrace, připomínka pohřbu, na němž chyběl tehdejší prezident Havel?
Největší problém inscenace je v jakémsi povrchním – přímočaře rozumovém, a nikoliv obrazném – zobecňování společenských jevů a jejich zkratkovitém hodnocení. Což platí i o pohybových a hlasových etudách, které vytvářejí dojem spontánní hravosti, ale přitom text jen ilustrují či podtrhují. Obsah sdělení se blíží banálním hospodským pravdám, které končívají jak v Havlově Audienci shrnutím, že všechno je na hovno. Ti, kdo je vyslovují, mívají niterný pocit, že jde o jejich zásadní zkušenost se světem. Také herci, kteří se nás ve Švandově divadle svojí naléhavou interpretací pokoušejí přesvědčit, že se na scéně rozkrývá cosi podstatného, jdou do svých úkolů naplno. Ale jediné, co nám z představení utkví, je dojem jakési zmatené deziluze.
Hodnocení: 2
Viz také Těžký život idolů v Čechách od Jany Soprové (hodnocení 4)
Švandovo divadlo – Dodo Gombár, Libor Vodička: Země Lhostejnost. Režie Dodo Gombár, dramaturgie Lucie Kolouchová, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská, výběr hudby Dodo Gombár. Premiéra 5. října 2013.
Komentáře k článku: Zmatená deziluze o Krylovi i o nás
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
