Zvěsti z Krytu (No. 19)
Pane divadelní MUDr-ci
díky za Vaše z ú-Krytu bručivá zvěstování. Mějte se krásně a piště cokoli, i básně.
Bacilem Vašich slov nakažený pacient
Vladimír Hulec
Pane doktore přes divadlo,
s tím psaním básní je to dost těžké, ale něco by se našlo.
Např.:
Kdeže vám konec ó ach
řezníci mého mládí
dovedně ovládající ostření nožů obtahem
ocílkou u pasu zavěšenou
kéž bych byl vámi
příliš se seru se životem procházeje jím
než tupým ostřím svých dnů
kdeže je dobytek a brav mého mládí
kdy prasaty byla jen prasata
vnášející do našich životů ne zmar a zhoubu
ale vyzdobující je voňavou aureolu
poctivých jitrnic a jelit
kdy vůl se nestával volem volením leč
šikovnou rukou miškéřovou
kdy v řekách plavávaly ryby a lidé
a ne splašky se svými hovny a chemickými sračkami
kdy podzimní podvečery voněly dýmem
ohýnků z bramborových natí
oblohou brouzdali se draci a papírové hvězdy
a my jim posílali psaníčka a ještě později
o mnoho let později
jda podvečerem z lesa
bloudil jsem mezi světluškami
že až jsem ztratil dívče s nímž jsem se vedl za ruku
trhaje podle cesty pro ni kopretiny
do jejích plavých vlasů
zatím co ona odtančila
v své bílé spodničce
až kamsi daleko do jedné z mých básní
co po pár letech napíši
///
A zas se motám vratkým krokem
po cestách
na něž nepatřím
to v marné snaze nevzpomenout všeho dobrého
které mi každou připomínkou
zatlouká hřeby do srdce
svou nevratností
tak nebetyčně trčící
ze světa sebejistě do šíra hnojného
co se mi pomalu ztrácí před očima
Nazdar!
vr
Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 19)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)