DN 17
Dnes jen stručně a věcně, bez obvyklých „kudrlinek“:
Vedralova dramatizace Kafkova Zámku z roku 1991 se vrátila na jeviště Divadla na Vinohradech. Nad inscenací režisérky Natálie Deákové se zamýšlí Zdeněk Hořínek v kontextu podstatných kafkovských jevištních projektů, které zabydlují česká jeviště od 60. let. Inspirativní jsou i Hořínkovy odpovědi na otázku v čem vlastně tkví Divadelní přitažlivost Franze Kafky.
Prý se za ním „táhne smrad experimentátora“, říká Petr Kofroň v původním interview Evropská hudba končí smrtí Richarda Strausse, který s ním vedl Ivan Žáček. Jisté je, že Petr Kofroň si pověst enfant terrible současné hudebně-divadelní scény pěstuje vědomě – který jiný „vážný skladatel“ by produkoval cédéčko Davidu Kollerovi? Ale zřejmé také je, že jeho seriózní tvůrčí počiny jsou už přinejmenším desetiletí nepřehlédnutelné.
V dalším „zahraničním“ rozhovoru tvrdí irský dramatik Jocelyn Clark, že každé Národní divadlo má mluvit s národem. Clark byl nedávno v Praze, v Arše, kde se podílel na přípravě mezinárodní performance Tady jsem člověkem! Here I Am Human! O průběhu této hudební provokační morality v čele s The Tiger Lillies píše pak Josef Herman v recenzi Nechte si zdokonalit tělo.
Bude to znít reklamně, ale myslím to závazně: i leccos jiného možná stojí v těchto Divadelkách za přečtení – třeba patnáctá kapitolka z pamětí Milana Uhdeho ( o Děvce z města Théby, ale i o tom, proč se nestal filmovým scénáristou) nebo recenze na Handkeho Spílání publiku od Marie Zdeňkové, jež má na inscenaci Pražského komorního divadla zcela jiný názor, než Petra Hůlová – viz Divadelní noviny č. 16.
Chci věřit, že vás tyto články zaujmou podobně jako mne.
Komentáře k článku: DN 17
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)