Nituška v rytmu jazzu

Život si libuje v paradoxech. Když byl Jiří Suchý mlád, neměl operetu rád a Semafor založil i jako určitou opozici vůči tomuto žánru. Ve zralém věku se ale vrací právě k ní a jako poslední premiéru uvádí ve svém divadle osvědčenou Mam’zelle Nitouche. Je však pojata čistě posemaforsku. Děj je z belle epoque přenesen do dvacátých let minulého století, Hervého hudba je lehce zjazzována, některé árie, tady spíš songy, jsou opatřeny novými texty sourozenců Suchých (Jiřího a Ondřeje) a operetní sboristky se proměnily v revuální girls. Suchý také upravil libreto, některé části vypustil a jiné sám vymyslel a především pro sebe a Jitku Molavcovou přepsal party původně epizodních figurek představené kláštera a majora Chatteaua.

Oproti obvyklé operetní nádheře je výprava semaforské „Nitušky“ skromná, jen pár předmětů na holé scéně, a bdělý divák si možná povšimne, že v důstojnické místnosti je v sérii velitelských portrétů umístěna fotografie M. R. Štefánika v generálské uniformě. Milý vtípek! Inscenace je režírována spíš nenápadně než výrazně, prostor pro předscény a pointování očekávaných protagonistů Molavcové a Suchého zůstává zachován, důraz je však položen na kolektivní hereckou souhru individualit. Pozornost publika nepoutá jenom principálská dvojice, ale kupříkladu i Václav Kopta v groteskní študýrce poručíka Champlatreuxe, Michal Stejskal jako varhaník Célestin, pohybující se na hraně rozpaků a jakési bizarní urputnosti, a zejména půvabná Lucie Černíková jako rozmarná Corinna, která v Písni o bubeníkovi suverénně ovládne prázdné jeviště.

V programu k představení Jiří Suchý píše, že z Mam’zelle Nitouche vyzařuje esprit a já bych dodal, že i hravost, a proto nemusela být nutně vzdálená ani Semaforu počátku šedesátých let. Smyslem autorského divadla je ovšem autorská tvorba. V tomto případě jde pouze o adaptaci, byť zdařilou a v semaforském duchu. Dočkáme se od Jiřího Suchého ještě aspoň jednou jedinečného autorského počinu?

Divadlo Semafor Praha. Florimond Hervé, Henri Meilhac a Albert Millaud: Mam’zelle Nitouche. Překlad Oldřich Nový. Úprava Jiří Suchý, texty písní Oldřich Nový, Jiří Suchý a Ondřej Suchý, režie a výprava Jiří Suchý. Premiéra 14. září 2010.