Divadelní noviny > Zahraničí

Ze Smíchova na Wall Street aneb Švandovo divadlo v New Yorku

V týdnu 8.–15. ledna hostovalo pražské Švandovo divadlo v New Yorku na největším americkém veletrhu scénického umění APAP (Association of Performing Arts Presenters) s anglickou verzí inscenace Šoa, již v anglofonních zemích uvádí pod názvem The Good and The True. Veletrh spojený s konferencí se odehrává od 9. do 13. ledna v hotelu Hilton a na dalších místech po celém městě. Role, které na smíchovské scéně ztvárňují Miroslav Hruška a Zuzana Onufráková, převzali – tak jako při hostování v Británii – britští herci Isobel Pravda a Saul Reichlin. Přinášíme palubní deník Daniela a Davida Hrbkových.

8. leden

Po patnáctihodinovém cestovním martýriu (9 hodin v letadle s přestupem v Bruselu a šesti hodinách čekání na bruselském letišti), po další hodině čekání ve frontě na JFK, než jsme se dostali k odbavení u celní a pasové kontroly, po dalším nekonečném čekání na shuttle, tedy malý taxi autobus, a dalších padesáti minutách přesunu do hotelu odjíždějí ředitel Švandova divadla a režisér inscenace v jedné osobě Daniel Hrbek spolu s šéfem techniky Romanem Zlatohlávkem, osvětlovačem Kieranem Dickerem a zvukařem Martinem Hejlem do České národní budovy připravit scénu tak, aby se další den mohlo od rána zkoušet. Vracejí se utahaní, unavení a vymrzlí, protože v New Yorku právě končí extrémní mrazy. Ostatní si mezitím obcházejí hotel a nejbližší okolí a spontánně se shledávají ve 14. patře, kde je bar s terasou, na které je povoleno kouřit a odkud je exkluzivní pohled na budovu Empire State Building, jež je hned o ulici dál. Na terase jsou výkonné přímotopy, pod nimiž se dá sedět, kouřit, pít pivo a koukat vzhůru. Zima je ale přece jen ještě velká, a tak první setkání v horním patře netrvá dlouho.

Můžete tu potkat stánek s cvičenými psy, revivalové kapely, iluzionisty, ale také seriózní divadelní projekty.

9. leden

Již od 9 hodin se v National Bohemian Hall, tedy Národní české budově, zkouší svícení a zvuk. Po jedenácté si pak na scénu začínají zvykat herci Isobel se Saulem. Čas je pouze na rychlou zkoušku, projíždějí se změny světel v novém prostoru.

Od 14 hodin má probíhat další zkouška, tentokrát v legendárním klubu Cornelia Street Café v Greenwich Village, v němž před pětatřiceti lety začínala svou kariéru Suzanne Vega, světovou premiéru si zde před lety odbyla inscenace Monology vagíny, z níž se stal záhy celosvětový fenomén, odtud se do celého světa (včetně České republiky) rozšířil projekt Zdravotní klaun. Vystupovali tu mimo jiné členové Královské shakespearovské společnosti či Monty Python.

Cornelia Street Café – to je kavárna, restaurace s vyhlášenou kuchyní a sklepní klub. Každý rok v něm proběhne sedm stovek představení a koncertů. Hraje se dvakrát denně, v 18.00 a ve 21.00. Střídají se tu jazzové kapely, autorská čtení, divadelní představení, každý první čtvrtek se tu setkávají umělci nejen z Greenwich Village, ale z celého New Yorku. To všechno se odehrává na neobyčejně malém pódiu, které navíc zabírá téměř z poloviny klavírní křídlo.

Na věhlasu podniku má svou zásluhu hlavně jeden ze tří spolumajitelů kavárny, Robin Hirsch, sám také herec, pro kterého je téma hry The Good and the True vzhledem k rodinným kořenům stále velice živé.

Než se v 18 hodin začne, je zapotřebí přemístit nejnutnější rekvizity z České národní budovy. Proto si režisér Daniel Hrbek a agent anglické verze představení Brian Daniels (sám umělecký šéf londýnského New End Theatre Beyond) dávají v místě sraz ve 13 hodin, přesněji v 1 p.m. Po zběžném ohledání místa telefonuje v pravé poledne režisér jevištnímu technikovi Romanu Zlatohlávkovi, co vzít s sebou z NBH. Od dvou pak probíhá zkouška, improvizuje se na místě, promýšlejí se různé varianty, aby byl výsledek s ohledem na malý prostor co nejsugestivnější. Musejí se oželet světelné efekty, většina jevištní akce, inscenace by se dala vlastně nazvat „co zbylo z představení“. Přesto jsou tvůrci s výsledkem spokojeni. Před pátou odpoledne je vše hotovo a zbývá necelá hodina na odpočinek a relax.

V New Yorku bývá zvykem začínat později, než je oficiálně uvedeno na plakátech, proto i teď se začíná asi o dvacet minut později. Stále přicházejí noví a noví diváci, až je hlediště se stolkovou úpravou naprosto zaplněné. Jsou zde hlavně starší lidé, zjevně ti, kterých se bolestivé téma holocaustu dotýká ze stejných důvodů jako Robina Hirsche. Mezi diváky sedí ale také mnohem mladší Američané. Například vynikající překladatel současných českých prozaiků střední generace Alex Zucker nebo již téměř naturalizovaná Newyorčanka Zuzana Stivínová.

Představení má obrovský ohlas. Dlouhotrvající potlesk publika, které po celou dobu velice pozorně příběh sledovalo, je jasný důkaz.

10. leden

V 18.00 začíná generální zkouška všech souborů, které se, stejně jako naše divadlo, účastní APAPu. Každý tvůrčí tým má připravenou dvacetiminutovou ukázku z představení, které chce nabídnout případným americkým a kanadským divadelním agentům. Blok otevíráme právě my. Na parketách jsou přilepené značky, to kvůli svícení. Začínáme včas a ani nevyčerpáme plných dvacet minut, jsme na osmnácti. Není to ale důležité. Mnohem podstatnější je představit přítomným zájemcům, kteří tu budou zítra sedět v improvizovaném hledišti, ucelenou ukázku, z níž si budou moct udělat konkrétnější představu o podobě celé inscenace. Režisér je s výsledkem spokojený. Ve velkém sále, který sám o sobě žádnou atmosféru nemá, se podařilo vytvořit napětí a intimitu. Všechno funguje. Všechno, až na umělou mlhu, protože stroj se pod rozdílným elektrickým napětím nezahřál dostatečně. Místo použití mlhy se tedy domluví, aby v inkriminovaném místě do hudby tancovala herečka Isobel Pravda s kufrem v ruce. Funguje to výborně. Fyzické vyjádření touhy, úzkosti a strachu v jediném tanečním pohybu. Tento okamžik dává zároveň vyznít vnitřnímu napětí i sex-appealu, který v sobě Isobel má. Je to jeden z vrcholů dvacetiminutové ukázky.

11. leden

Dopoledne se Švandovo divadlo prostřednictvím Daniela Hrbka a Ilony Hájkové oficiálně registruje v hotelu Hilton, v němž podstatná část veletrhu probíhá a kde je mimo jiné k dispozici stánek Českého centra s promo materiály k inscenaci. Prostřednictvím QR kódu mají všichni účastníci snadný přístup k podrobným informacím o inscenaci a jejích tvůrcích i sugestivní trailer v angličtině. K dispozici je i mobilní aplikace, která byla zhotovena speciálně pro tuto příležitost. V Hiltonu vládne obrovský zmatek. Účastníků APAP je tu více než 6000. Kvalita předváděného se výrazně liší. Můžete tu potkat stánek s cvičenými psy, revivalové kapely, iluzionisty, ale také seriózní divadelní projekty. Je velmi těžké „odchytit“ v tomto prostředí nějakého producenta a pokusit se ho pozvat na showcase. Naštěstí produkce Švandova divadla nezanedbala přípravu a ke konkrétním lidem se naše pozvání dostalo již dříve. Hledat seriózní kontakty až zde v Hiltonu se jeví jako málo efektivní.

Oficiální představení v Českém centru začínají v 15.00. Sraz je ovšem již ve 14.00, protože se režisér s herci ještě domluvili na drobné změně, kterou bude stačit nazkoušet hodinu před představením. Šéf techniky Roman Zlatohlávek je na místě ve 13:30. Bohužel zjišťuje, že značky, které jsou pro herce kvůli světelným změnám tak důležité, zmizely. Ptá se někoho z místních. Odpověď? Uklízeč je v noci všechny odstranil. Roman Zlatohlávek je ale velmi předvídavý. Prázdnou scénu si den předtím nafotil do mobilního telefonu; podle této dokumentace se teď celý prostor narychlo rekonstruuje snáz. Všichni jsou v pohotovosti. Než se vše znovu připraví, mají herci chvíli pauzu. Odcházejí do šatny soustředit se a nerozptylují se zbytečně nervozitou. Po dvaceti minutách je vše připraveno a rychlá zkouška začíná. Vše se už obejde bez komplikací.

Sedadla jsou obsazená téměř všechna, tedy odhadem mezi šedesáti a sedmdesáti, víc by se jich ani nevešlo. Nakonec nejde ani tak o počet, jako o to, kdo důležitý z hlediska další možné spolupráce v hledišti sedí. I zde platí, koho jste si nestačili pozvat sami, ten nedorazí. Možná že více než reklamu v tištěném programu APAP by český showcase potřeboval více kontaktů na konkrétní producenty a divadla, kteří mohou budoucnost českých projektů na takovém trhu skutečně ovlivnit. To by měla být do budoucna výzva pro České centrum. Finanční prostředky a energie, které do akce vkládá České centrum i samotní divadelníci, jsou nemalé, a pokud předem neexistují alespoň přísliby, že důležití producenti showcase navštíví, může být pořádání takové akce pouze jednorázovým představením českého scénického umění pro běžné a pravidelné návštěvníky místního centra. Ambice takové akce by ale měla být vyšší.

Jak už bylo řečeno, v New Yorku se nikdy nezačíná přesně. Ale tady se začíná včas. Úvodní slovo, jak už také bylo řečeno, si bere končící ředitelka Českého centra Pavla Niklová. Stručně shrne, oč tu jde, proč jsme se tu všichni sešli a vysvětlí průběh odpoledne. Poté vyzývá zástupce Švandova divadla, aby představil inscenaci, jejíž malou část budeme za chvíli sledovat. Úvodní slovo si bere Brian Daniels, koproducent anglické verze představení. Stručně, ale s profesionální sebejistotou a důrazností shrne obsah inscenace, představí herce a režiséra. Sálem to zašumí, když řekne, že Isobel Pravda zosobňuje v inscenaci vlastní babičku. A je pravda, že i tato skutečnost dodává představení další podstatný rozměr. Inscenace začíná nástupem obou herců do úplné tmy a ve tmě také končí. Následuje dlouhotrvající potlesk a na programu jsou vystoupení dalších uskupení, která mají reprezentovat Českou republiku v zahraničí.

12. leden

V půl šesté má režisér Daniel Hrbek schůzku na Union Square s Brianem Danielsem. Jdeme do Datryl Street Theatre, kam jsme byli pozváni generálním manažerem divadla, Adamem Hessem, abychom se setkali přímo s paní Daryl Roth a při té příležitosti zhlédli ukázku z připravované studiové inscenace jejího studia DR2, komorního muzikálu The Stars of David. Adam Hess nás velice vřele vítá a hned v úvodu chválí náš včerejší showcase a hovoří o tom, že o něm s Daryl mluvil a doporučil nás. Mluvíme o tom, že by bylo dobré najít pět týdnů v roce 2015, kdy by se naše inscenace pokusila zaujmout newyorské publikum. Pak už nás vítá osobně paní Daryl Roth, setkání s ní je spíše formální, ale velmi milé. Hodně pomáhá, že se s Brianem osobně znají. Veškeré programové záležitosti divadla má na starosti její pravá ruka, Adam. To je pro nás dobré, protože Adamovi se naše představení líbilo. S Adamem mluvíme ještě po ukázce z muzikálu The Stars of David a ubezpečujeme se, že je jeho zájem o naši produkci vážný. To znamená, že odteď budeme muset napřít veškerou energii k tomu, abychom tuto možnost využili a dotáhli jednání s Daryl Roth Theatre k úspěšnému hostování. Loučíme se s Brianem na Union Square a domlouváme si schůzku na další den. Večer Daniel Hrbek teprve „googluje“ jméno Daryl Roth a zjišťuje, jak důležitou roli na newyorské divadelní scéně opravdu „hraje“.

13. leden

V 11:00 se Daniel Hrbek a produkční Ilona Hájková setkávají s Brianem Danielsem v kavárně na rohu Broadwaye a 49. ulice a shrnují dosavadní komunikaci s producenty, které se podařilo pozvat na showcase v Bohemian National Hall a do Cornelia Street Café. Vzhledem ke včerejšímu jednání se musí znovu probrat priority pro vyjednávání. Shodují se na tom, že v první řadě se pokusí o pětitýdenní hostování v New Yorku. Dále se s inscenací bude pracovat na šňůře po univerzitních divadlech v USA – na včerejší prezentaci totiž získali kontaktní osobu, která by takovou tour ráda pomohla zprostředkovat. Na třetím místě zájmu Švandova divadla jsou židovská komunitní centra a reformní synagogy, kde se dá inscenace uvádět jako site specific. To máme vyzkoušeno již z loňska, kde jsme hráli The Good and The True v zaplněné West London Synagogue. Dobré je, že již nehovoříme o tom, jestli se nám hostování podaří, ale čemu dáváme přednost. Přímo z kavárny pokračujeme v emailovém vyjednávání. Jsme v kontaktu také s dalšími off-broadway divadly, jako jsou 59 e 59 a Barrow Street Theatre nebo Theatre J ve Washingtonu. Většina z nich na showcase nedorazila, ale při zmínce o tom, že o produkci má zájem Daryl Roth Theatre, přicházejí i od nich další, zatím samozřejmě velmi obecné nabídky na setkání a spolupráci. Začíná být ale jasné, že do 15. ledna, kdy musíme odletět zpět do Prahy, se toho již mnoho osobně vyřídit nedá a že se sem Daniel s Brianem budou muset ještě letos vracet. Loučí se kolem třetí hodiny odpoledne a domlouvají další schůzku na příští den.

14. leden

Je plánovaná schůzka s pánem, který se jmenuje Moshe Yassur. Tento stařičký pán před deseti lety produkoval tour herce Saula Reichlina po USA a podílel se i na Saulově tehdejším hostování v newyorském DR2. To jsou náhody! Moshe se byl podívat na naši produkci v Cornelia Street Café a dva dny na to se přišel podívat i do Bohemian National Hall. Potom si s námi domluvil schůzku na Central Station v hlavní hale, přímo pod hodinami. Připadáme si jako ve filmu. Moshe nás vítá a vede nás do metra. Nikdo nevíme, kam vlastně jedeme, jen to, že Moshe nám domluvil schůzku v nějakém divadle. Film pokračuje. Vystupujeme na stanici WALL STREET. Včera jsme tu byli poprvé v životě a říkali jsme si, že se sem, do některých těch domů ve financial district, asi nikdy nepodíváme. Paralelní ulice s Wall Street je John Street, a tam náhle Moshe vstupuje do jednoho z mrakodrapů. Na recepci nás nikdo nezastavuje a my pokračujeme do kanceláře 410, kde nově sídlí National Yiddish Theatre-Folkishiene. Ukazuje se, že Moshe je tu vážená osoba a svolal schůzku všech hlavních manažerů divadla, abychom jim osobně představili naši inscenaci. Setkání se účastní umělecký ředitel Zalmen Mlotek a Bryna Wasserman, výkonná ředitelka divadla, která byla předtím ředitelkou festivalu židovského divadla v Montrealu. Po chvíli nezávazné společenské konverzace najednou zahájí oficiální jednání Zalmen Mlotek slovy: Tak nám o sobě něco řekněte. Daniel se s Brianem střídají ve vysvětlování geneze společného projektu Švandova divadla a New End Theatre Beyond. Z jednání vyplývá, že v červnu 2015 organizuje National Yiddish Theatre-Folishiene celosvětový festival židovského divadla v New Yorku a že by nás na něj chtěli pozvat. Podmínky pozvání jsou velkorysé. Ukazuje se, že Mosheho doporučení je klíčové. Nebavíme se o tom, zda představení pozvou, ale bavíme se již konkrétně, ve kterém prostoru v New Yorku se bude hrát. Jednání uzavírá Bryna slovy: I’ve got a very good feeling about this. Moshe nám později vysvětluje, že to znamená „ano”.

15. leden

Je sice den odjezdu, ale je nutné ještě pracovat. Daniel s Brianem využívají poslední možnost vidět se osobně. Shrnují plány na příští rok: plánují šňůru po anglických divadlech, účast na festivalu National Yiddish Theatre a pětitýdenní hostování v New Yorku. V záloze je stále také jednání o americké univerzitní šňůře. Zní to neuvěřitelně, nereálně, ale pokud to má vše vyjít, čeká všechny zúčastněné hodně práce. Nevezou si zpět žádnou smlouvu, ale přísliby. Setkali se ale s klíčovými lidmi, a tak se velmi brzy uvidí, jak ve skutečnosti uspěli. Daniel Hrbek dostává ještě do letadla zprávu od Briana, že mu právě přišel další e-mail přímo od Daryl Roth a že je vše na dobré cestě. Tak uvidíme.

• Autor: DN
• Publikováno: 17. února 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ze Smíchova na Wall Street aneb Švandovo divadlo v New Yorku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ