Divadelní noviny > Blogy Kritika

Kritické teze Josefa Hermana – Georges Bizet: Carmen (Jihočeské divadlo České Budějovice)

V Budějovicích nehrají Carmen jako sled oblíbených hitů, ale vyprávějí příběh tragické lásky, oproštěný od všeho, co by od něho příliš zavádělo. V hudbě i na jevišti. Po smyslu Budějovičtí postupovali stejně jako Peter Brook před třiceti lety (právě vyšly záznamy Brookových zkoušek Carmen, velmi inspirativní čtení – Michel Rostain: Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka, přeložil Jiří Adámek, AMU Praha 2013).

Stejně jako Brook i Budějovičtí hrají první verzi opery s mluvenými dialogy, seškrtanou na nezbytné minimum v hudbě i v textu – i nějaký ten šlágr chybí, nebo je zkrácený, žádný cikánský nebo španělský kolorit, žádné pestrobarevné balety, ani děti si tu nehrají na vojáky.

Dirigent Mario de Rose nastudoval partituru umírněně ve zvuku i v tempech. Výstupy začleňuje do logického celku, každou pasáž hraje s vědomím její funkce a s ohledem na pasáže související. Ubírá hudbě na lesku, aby jí přidal na významu. Před posledním dějstvím zopakoval část předehry, zřejmě aby připomněl začátek příběhu a také posílil slavnostní nástup toreadora do arény.

Orchestr na premiéře chyboval víc, než je za Roseho zvykem, horny, žestě, ale ani flétnové sólo nebylo jisté. Nicméně logika nastudování na chyby dala zapomenout. Některá místa vyšla i hudebně výtečně, třeba obtížný kvintet v podání Sandry Schwarzhaupt, Evy Štruplové, Dagmar Volfové, Josefa Moravce a Aleše Voráčka.

Jana Kališová zjednodušovala od počátku minimalistickou výpravu až do závěrečného setkání Dona José s Carmen na prázdném, jen světlem modelovaném jevišti – tragický závěr své lásky si musí vyřešit sami, bez svědků, nerušeni i zbytečnými předměty, neschopni rozejít se po dobrém, na to si navzájem už příliš ublížili.

Sólisté i sboristé v Budějovicích opět zahráli bez operáckých šarží, logicky, věcně, výtečně. Kališová je vedla k přirozenému logickému jednání, které souzní s hudbou, a je účelně významově vystavěné z přesně zamířených pohledů, gest a fyzické spoluhry. Zlášť to vyšlo, když  se Carmen od Josého začala odtahovat a on se ji snažil k lásce přinutit.

Síla inscenace je v poutavém dramatickém vyprávění, v souhře všech výrazových prostředků. Nikoli v pěvecké brilanci. Pro titulní roli má Sandra Schwarzhaupt nezvykle světlý a méně dramatický hlas. Od obvyklé operní podoby nezkrotné cikánky se liší i dlouhými blond vlasy, kostýmem a jednáním je spíš hrdá Pařížanka XX. století, v této podobě však stvořila dokonalou postavu výrazem hlasu i přesným jevištním jednáním. Kališová se proměnu postavy pokusila zbytečně popisně vysvětlit přidanou postavou malé holčičky, kterou jako prodali cikánům, kde, zvláště asi od mužů, zakusilo leccos, a poetizovala ji pomerančem, s nímž si pohrává – trochu to připomíná jablko Radokova Giovanniho. Také Lázar Calderón je na Dona José příliš lyrický, part však zvládá a výrazem a přesným herectvím působivě stvořil oklamaného a proto nešťastného vraždícího milence. Méně pro fajnšmekry krásných hlasů, ale všechno pro milovníky dramatických, emotivně zahraných postav – platí i pro Sandru Schwarzhaupt.

Víc španělských atributů nesl pouze kostým Escamilla, Alexandr Beň ho zazpíval spolehlivě, i když ideálního interpreta této role jsem v Česku snad nikdy neviděl.

Inscenace sugestivně vtáhne do příběhu, ani nepřehání, ani se nedrží při zdi – a hlavně si nevymýšlí zbytečnosti a neexhibuje. Prostě interpretuje operní dílo tady a teď – a s takovým účinkem, že to premiérové publikum zvedlo ze sedadel.

Jihočeské divadlo České Budějovice – Georges Bizet: Carmen. Opera o 4 dějstvích na motivy stejnojmenné novely Prospera Mériméea. Libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy. Inscenační úprava mluvených dialogů Jana Kališová. Hudební nastudování a dirigent Mario De Rose. Druhý dirigent Martin Peschík. Režie Jana Kališová. Scéna a kostýmy Jana Zbořilová a Agnieszka Pátá. Sbormistr Martin Veselý. Pohybová spolupráce Jaroslava Leufenová. 

Carmen – Šárka Hrbáčková, Sandra Schwarzhaupt
Don José – Lázaro Calderón, WeiLong Tao
Escamillo – Alexandr Beň, Svatopluk Sem
Micaëla – Petra Perla Nôtová, Yukiko Šrejmová Kinjo
Zuniga – František Brantalík, Miloš Horák, Peter Paleček
Morales – Jiří Brückler, Josef Falta
Frasquita – Iva Hošpesová, Eva Štruplová
Mercedes – Miroslava Veselá, Dagmar Volfová
Dancaire – Josef Moravec, Aleš Voráček
Remendado – Tomáš Kořínek, Jan Ondráček, Aleš Voráček
V dětské roli Carmen Anita Krbcová nebo Emma Mahrová

Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla
Koncertní mistři Martin Červinka (housle), Václav Žák (violoncello)

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 1. března 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana – Georges Bizet: Carmen (Jihočeské divadlo České Budějovice)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ