Proč se (ne)těším na transformaci?

odmítl se vyjádřit

Petr Kracik, Divadlo pod Palmovkou

Nezlobte se, po třinácti letech dohadování tu věc považuji za mrtvou a vyjadřovat se k ní už nechci.

Egon Kulhánek, Hudební divadlo Karlín

Myslím, že je o mně známo, že jsem jedním ze zastánců transformace, i přes to je poměrně složité na tuto otázku odpovědět. V zásadě samozřejmě říkám ano transformovat, ale… Současně říkám, že transformace by měla být jistým druhem léčby, který povede k uzdravení pacienta a hlavně následně celého prostředí, ve kterém se pohybuje. Nelze jednoho léčit a jednoho ne a myslet si, že pak budou všichni zdraví a spokojení. Rozhodně se transformace nesmí stát amputací, která ohrozí zásadní životní funkce – respektive povede k zániku divadla. A právě proto, že otázka je poměrně jednoduše a přímo formulovaná bez toho, že by byly upřesněny podmínky, za kterých má k transformaci dojít, říkám své ano už poněkud opatrněji a podmíněně. Je to jako kdybych měl koupit nějaké zboží, aniž ho uvidím. To obvykle rozumný člověk neudělá. Svoje opatrné a podmíněné ano velmi rád převedu na ano bezpodmínečné a souhlasné, pokud bude jasný konkrétní způsob a cíl transformace.

Jan Schmid, Studio Ypsilon

O mně je známo, že jsem odpůrcem transformace. Dokonce si myslím, že pražský magistrát by neměl divadlo podporovat jen hmotně, ale měl by se na něm podílet i duchovně ve smyslu hierarchie hodnot. A své soužití s divadelním světem budovat především na zkušenosti s divadly, které nabízejí kontinuitu, přesah a nadhled nad dobou, kterou žijeme.

U Studia Ypsilon nelze přehlédnout generační posun, už řadu let je školou přicházejících generací, lakmusovým papírkem vývoje. Obavám se, že po jeho transformaci by něco tak komplexního nebylo možné.

Skutečnost, že jsme divadlem malé země a malého jazyka, by nás neměla svazovat, měli bychom o sobě dávat daleko víc vědět, být pro svět kořením, jinou barvou, jinou osobitostí. A to by byl – také pro pražský magistrát – možná smysluplnější úkol než celá transformace.

Daniela Šálková, Divadlo v Dlouhé

Transformace divadel je politické rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky pro pražskou divadelní síť. Tak závažný krok musí být řádně připraven a správně načasován – divadla by měla znát konkrétní podobu transformace a vstupovat do stabilního grantového systému. Ani jeden z těchto předpokladů není splněn a z toho pramení mé obavy z přeměny Divadla v Dlouhé na obecně prospěšnou společnost.

Grantový systém, do kterého se máme transformovat, není stabilní a přináší divadlům na něm závislým řadu problémů. Všechny transformované organizace postihly závažné finanční potíže, vyplývající z praktické realizace grantového systému. S problémy, které přímo ohrožovaly jejich další existenci, se potýkaly Archa, Semafor i Činoherní klub.

Není jasné, jak budou řešeny některé klíčové praktické otázky. Kdo bude v případě Divadla v Dlouhé, které sídlí v soukromém objektu, jednat o nové nájemní smlouvě a uzavírat ji? Bude-li nájemcem město, nevíme, za jakých podmínek nám budou prostory dál poskytovány. Vyřešena není problematika movitého majetku (zda bude do o.p.s. vložen, nebo bude městem pronajat), odpisů, či třeba investic.

Nedávné audity příspěvkových organizací prokázaly, že divadla hospodaří zodpovědně a neplýtvají veřejnými prostředky. Bude-li zachována činnost těchto divadel v současném rozsahu, nepovede transformace k žádným finančním úsporám. Jaké jsou tedy výhody nové právní formy pro všechny zúčastněné strany – pro město, divadlo a veřejnost? Osobně se domnívám, že by měla být zachována síť městských divadel v současném rozsahu za předpokladu, že budou jasně nastaveny mechanismy hodnocení a obměny uměleckých týmů působících v rámci příspěvkových organizací podobně, jako je tomu v grantovém systému.

Doubravka Svobodová, Divadlo Na zábradlí

Na „transformaci“ se Divadlo Na zábradlí těší i netěší již více jak šest let. Moje kancelář je přecpána šanony plnými rešerší, analýz, harmonogramů, zakládacích smluv, návrhů správních rad, verzí auditů, kulturních politik, grantových systémů. Nastoupila vláda rozpočtové odpovědnosti, byla schválena novela zákona o obecně prospěšných společnostech, připravuje se změna odměňování, v srpnu nám průtrž vyplavila suterénní prostory, zkoušíme megaprojekt pěti autorů a čtyř režisérů… Osobně se každý večer těším do postele.

Ondřej Zajíc, Městská divadla pražská

Potíž je v tom, že v současném formátu příspěvkové organizace je šťastněji vyřešen případný zánik tradičních divadelních značek. Poslední slovo má zřizovatel – magistrát. Ten v mezní chvíli rozhodne, zda má kulturní instituce zaniknout, anebo z pozice silného partnera nastaví nové podmínky pro zachování její kontinuity. Ve formátu obecně prospěšné společnosti tuto odpovědnost nese správní rada. Spolu se zánikem o. p. s. definitivně zaniká i unikátní divadelní značka.