Crazy šoubyznys
Jedna z pouček říká, že hudební divadlo od věků rádo hraje samo o sobě. Broadwayský muzikál Mela Brookse a Thomase Meehana Producenti to potvrzuje, navíc se mu podařilo v roce 2001 přijít s šikovnou parafrází klasických muzikálů dovedenou do obludné absurdity. Pobral za to do té doby nevídaných dvanáct ze čtrnácti možných cen Tony. Přitom i Producenti, jako většina současné produkce, spoléhají na adaptace filmů (stejnojmenného filmu Mela Brookse z roku 1968) a retrostyl, jen autoři přitvrdili jako u nás Troška ve filmech z Hoštic.
Pokus o nejnevkusnější show, která propadne a peníze na její produkci producenti zdefraudují, je vítanou záminkou pro uplatnění nejnevkusnějších prostředků zábavy, které by si sotva kdo troufl na seriózním jevišti či na plátně ukázat. Pořádně si zařádit, popustit uzdu pokleslé zábavě, a přitom si nezadat, to je dobrý trik pusté řachandy, vtipné a dráždivé, jaké lidé rádi a bez uzardění podléhají po celém světě.
Plzeňský soubor, předpokládám s vydatnou pomocí zkušeného Adama Nováka, získal velmi ceněná práva na světový hit – a to věru není ani trochu jednoduché, zvlášť pro divadla mimo centrum, neboť neskýtají majitelům práv největší výnosy. Titul však zapadá do plzeňského dramaturgického snažení, které zaslouží uznání a potvrzuje zřetelnou snahu Romana Meluzína stvořit v Plzni muzikálové centrum po vzoru Mošova Městského divadla v Brně. Však příchuť velkého šoubyznysu má už procovský program k inscenaci, velkoformátový, na křídě, s fotografiemi na černém pozadí, jaké nabízejí komerční pražské produkce – muzikál se nesmí držet při zemi!
Hraje se ve Velkém divadle, které inscenaci svědčí velikostí prostoru a hlavně technickými dispozicemi, které muzikálům chyběly v dosluhujícím Komorním divadle. Inscenace je nablýskaná choreograficky, výtvarně i herecky, budí ten správný dojem, že na muzikálovém jevišti je možné úplně všechno. V ústřední dvojici krachujícího podvodníka Maxe Bialystocka a finančního úředníčka Lea Blooma se opět sešli Jiří Untermüller s Janem Křížem, a dařilo se jim náramně především proto, že Untermüller konečně nehrál činohru se zpěvem, ale vytáhl se ve všestranné muzikálové kreaci, jen zpívat holt už lépe nebude, což v tomto případě nevadí. Jan Kříž v roli úředníčka, který dobude velký svět, předvedl muzikálový majstrštyk, postavu sestrojil z přesných drobných plošek, dokonale provedených, zahrál, zatančil, zazpíval. Bezvadně jim sekundovala Veronika Veselá coby velmi obdařená a smyslná švédská blondýna Ulla. Jan Kaštovský také sehrál fašistického obdivovatele Hitlera Franze Liebkinda s pořádnou nadsázkou, mohl ještě přitvrdit, jako až na hranu přijatelnosti dotáhli homosexuální duo režiséra Rogera a jeho asistenta Carmen Ghiu Aleš Kohout a Martin Hubeňák.
Žádné závany operety, žádná činohra obklopená tancem a zpěvem, všechno v režii Romana Meluzína podle původního řešení Susan Stroman běželo v potřebném tempu a nadsázce a vedle protagonistů se blýskl celý ansámbl v menších rolích a v company. Hodně výsledku pomohl vtipný věcný překlad Adama Nováka, na hony vzdálený jeho předchozím textům. Zakončeme stylovým orchestrem pod taktovkou Jiřího Petrdlíka.
Nebylo co vymýšlet, podmínky licence jsou jasné, ale provést se musí na patřičné úrovni, což se v Plzni podařilo.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Mel Brooks, Thomas Meehan: Producenti. Původní režie a choreografie Susan Stroman. Překlad a české texty Adam Novák, dirigent Jiří Petrdlík, režie Roman Meluzín, choreografie Zuzana Kolářová, choreografie stepu Zdeněk Pilecký, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Dana Haklová. Premiéra 1. března 2014.
Komentáře k článku: Crazy šoubyznys
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)