Divadelní noviny > Kritika Názory – Glosy

Byla Antigona sokolkou?

Hle stromy při divokých bystřinách své větve chrání tím, že povolí;
však vzepřou-li se, proud je vyvrátí.
Nuž, povol v nitru, změň své myšlení!

Tato Haimónova chvála pružnosti a ohebnosti ze Sofoklovy Antigony (či Antigone) byla podle dramaturga Martina Sládečka bezprostřední inspirací k dokumentární inscenaci Antigone vzletem sokolím, nejnovějšímu projektu souboru DOK.TRIN, divadelní platformy pro experimenty s realitou, který s režisérkou Barbarou Herz založil v loňském roce.

Jak je to vlastně s lidskou pevností a pružností? A jak poznat, kdy je třeba zůstat pevný v postojích, aniž by to vedlo ke zkostnatělosti a odporu k jakýmkoli změnám? A kdy být naopak dostatečně pružný, přizpůsobit se, ale zároveň se vyvarovat nemorálních kompromisů a bezpáteřnosti? Tyto otázky rezonují nejen v antické Antigoně, ale provázejí i naše moderní dějiny poznamenané dvěma totalitními režimy.

V předchozí inscenaci DOK.TRIN Svět včerejška, připravené podle stejnojmenných memoárů rakouského prozaika Stefana Zweiga, konfrontoval soubor vzpomínky na Vídeň a Rakousko-Uhersko v období před první světovou válkou a po ní se „světem dneška“. Tentokrát autoři hledali paralelu mezi antickou tragédií a nedávnou českou minulostí. Experty na pružnost a pevnost se tu stávají sokolové, konkrétně čtyři dlouholetí členové Sokola Brno I. Milena Blatná, Anežka Svobodová, Vlasta Valová a Jiří Bílý, kteří obě totality zažili a nakonec se dočkali i svobody a obnovy Sokola. V autentických vzpomínkách se jejich soukromé životní příběhy přirozeně prolínají s historií sokolského hnutí i celé země.

Volba místa pro premiéru byla předem jasná – kde jinde než ve Stadecu,  funkcionalistické budově brněnské Sokolovny z dvacátých let minulého století?

Na jednoduché scéně v bývalé sokolské tělocvičně sedí na vyvýšeném podiu neherec Michal Doležel, skutečný místostarosta a vzdělavatel Sokola Brno I, který se ujal role moderátora a udílí pokyny čtyřem členům „věrné gardy“, z nichž nejmladšímu je osmdesát a nejstaršímu ještě o pár let více. Jedinou divadelní „profesionálkou“ tohoto spektáklu je vypravěčka a představitelka Antigony Markéta Matulová, letošní absolventka herectví na VOŠ umění ve Zlíně. V úvodu diváky stručně seznamuje s dějem starořeckého dramatu a poté (sama) přehrává některé scény. V inscenaci zní překlad Ferdinanda Stiebitze z roku 1927, jehož archaičnost tak výrazně kontrastuje s civilním projevem sokolů.

Ač je spojení Antigona/Sokol zdánlivě vhodné, nedaří se režisérce tyto „světy“ nějak výrazně propojit. Scény z Antigony působí nadbytečné a nesourodě, veškerou pozornost přitahují autentická vyprávění členů Sokola. V devíti obrazech se vracíme do historie hnutí od období těsně před druhou světovou válkou a následné okupace, kdy se řada členů zapojila do odboje. Následuje osvobození a opětovné pronásledování a zákaz Sokola po nástupu komunistického režimu, který se snažil sokolskou tradici zcela vymýtit. A končí se obnovou sokolského hnutí v devadesátých letech. Na malém improvizovaném plátně se promítají dobové záběry, například z prvního poválečného (a zároveň nadlouho posledního) všesokolského sletu v Praze na Strahově v ponurém roce 1948, kterého se všichni čtyři protagonisté zúčastnili. Spousta účastníků sletu pak byla vystavena perzekuci…

Nejpůsobivější vzpomínky sokolů jsou spojeny právě s obdobími totalit, kdy byla každá rodina nějak režimem postižená. Ač bylo dvěma členům „sokolské gardy“ v roce 1948 pouze čtrnáct či patnáct, vnímali velmi přesně, co se děje, na čí straně stojí dobro a kde je zlo. Jedna z nich, Milena, která v 50. letech pomáhala politickým vězňům v Jáchymově, říká: Když vysílali v rozhlase proces s Miladou Horákovou, muselo být každému jasné, že je vše zinscenované. Kdo tvrdí, že nevěděl, co se v padesátých letech dělo, lže. Když jsme to poznali my, ještě děti, což teprve dospělí. Z takových slov mrazí.

Naštěstí si členové Sokola zachovali i v těžkých dobách nejen zdravý sportovní duch, ale hlavně nadhled a smysl pro humor. Shodují se, že právě pocit sounáležitosti, vědomí, kam patří, jim dodávalo sílu. A že tradiční sokolská hesla Pravda vítězí! či V mysli vlast, v srdci smělost, v paži sílu! je vždy vedla k pevným postojům a poctivému chování. Čtyři sokolové toto téměř dvouhodinové představení bez problémů „utáhli“. Nakonec si všichni společně na jevišti nejen zacvičili, ale spolu s publikem i zazpívali. Značná část premiérových diváků byla totiž z řad jejich sokolských „bratří“ a „sester“.

Nová inscenace DOK.TRIN je především dokumentárním divadlem (ne nadarmo nese podtitul Dokument, který má křídla). Nesmírně působivým a dojemným. Skrze autentická svědectví dává naději, že v jakékoli době lze žít a prožít smysluplný život a neohýbat v něm páteř.

DOK.TRIN Brno – Antigone vzletem sokolím (Dokument, který má křídla). Režie Barbara Herz, dramaturgie Martin Sládeček a Tereza Frýbertová. Premiéra 14. dubna 2014, Stadec Brno.

Ukázku z představení najdete zde: ČT 24

/Plánované reprízy: 12. 5. v Brně a případně na podzim v Praze, pokud se budou Sokolové těšit dobrému zdraví./

• Autor: Jana Holá
• Publikováno: 28. dubna 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Byla Antigona sokolkou?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ