O kritice aneb Pokus o portrét Jany Machalické

Kritik pracuje s pocity, emocemi, dojmy, které ve výsledku musí zracionalizovat. Kritik je trvale na vahách, ale ne váhající. Je uvážlivý, aby uměl zvážit nezvažitelné – imaginaci a záření. Kritik je evoluční futurista. Kritik má být mravní autoritou. Kritik může, ba musí mít sobě blízké divadlo – ale nesmí se k němu chovat jako fanoušek s amputovanou soudností. Kritik je myslitel o divadle, ne ochucovač jídelníčku pro publikum. Je odborníkem na divadelní absolutno – s citem pro relativitu výsledků. Kritik míří k průsečíku vědomostí, vkusu, znalosti struktury inscenace, dobového určení, estetického kódu. Kritik si musí být vědomý emocionální a psychologické a ikonické síly své tvorby.

Kritik je nekritizovatelný. Zhusta není místo, ani zájem, ani důvod kritiky kritice podrobit. Není to normální, natož spravedlivé, a je to škodlivé. Kritikovi to poskytuje bláznivou výsadu, na niž nemá nárok. Jedna z nejfrekventovanějších sudí našeho divadla je redaktorka Machalická z Lid. novin. Moje zastavení tedy u ní. Ne pro jakost, ale hojnost její produkce. Soudím, že kritika je tvorba – a už odtud nutnost kritikova hodnocení. Šalda soudil patosem a inspirací. Neruda se cítil soutvořivý s tvůrci. Träger měl rád přeskakující tvořivou jiskru mezi ním a aktem inscenace. Chalupecký chtěl svou kritikou inspirovat, pomáhat. A Vladimír Just píše zadíravé a poznáníplné eseje a analýzy, nikoliv jen dojmoslovné referáty. Když jsem při cenách Alfréda Radoka navrhnul, aby kritikové byli oceňováni s ostatními divadelníky, kritická katyně Machalická se rozkatila – k čemu to, proč, různých oceňovacích olympiád je prý dost. Pořád si myslím, že by to bylo užitečné – neboť spájející a přinášející unikátní možnost hodnotit kritiky. Machalická patří k odnoži vší kulturu obsahujících rychlopsavců. Zdá se, že ji to baví více než divadlo, a že tomu i lépe rozumí: Konkurzy na ředitele. Pády divadel. Grantová politika. Nová architektura uprostřed Prahy. Přešlapy ministrů kultury. Pohyby kolem ředitelů Národní galerie. Špindíra bulvár. Koroze kultury. Zlotřilé radnice dusící divadla… Ten rozptyl pak někdy ovšem působí, že Machalická vystupuje jako pilná včelka všedoveda všeumělka. Jako divadelní recenzent je bystrooká, má široký záběr, má elastický jazyk postihující jevištní proces. Orientovaná, místy verbálně hlomozná, rutinní deníková čiperka – nedorostlá k vyššímu svěcení. A některé další rysy její kritické práce: Umí vřazovat divadelní kulturu do proudu kultury jako životního stylu. Má cit pro jednotlivé prvky inscenace. (Nejméně asi rozumí scénografii; buď ji pomíjí nebo ji popisuje – řekl bych – až laicky jako akt dojmu, méně jako svobodnou a samostatnou vizualizaci tématu či zhmotnělou metaforu.) Rozumí divadelnímu provozu; vklad z doby, kdy byla dramaturgyní smíchovského Labyrintu. Za léta, co ji sleduji, hodnotím ji úhrnně takto: Často čtu u ní nesoulad vkusu s rozumem. Nikdy jsem neshledal její estetickou vizi. Někdy u ní rozhoduje jen zalíbení. A jak víme, pouhá libost není třídící hodnotou. Postrádám v jejích recenzích citlivost pro polaritu výrazu a významu a jejich vztažnost. Ráda se tváří, jako by kritické soudy byly verifikovatelné. Dokonce až i zákonodárné. Hledá zákonitosti bez zákona. O herecké práci mnohdy soudí v poučkových nebo mlhavě ohraničených kategoriích. Přál bych jí více empatie, méně předpojatosti. A nepsat vadnoucím srdcem. Když zakysle a zahryzle a s předvařenými postoji okopává Suchého a jeho Semafor, vedení Městských divadel pražských, Hrbkovo Švandovo a Töpferovo Vinohradské aj., nedostává se mi nesouhlasem až dechu a lezl bych z toho po zdi… To dělá jen křivě zaujatý kritický kašpar a pád předcházející pýcha. Udivuje mě, že svou tak manifestovanou erudovanost dosud Machalická neuplatnila v nějakém souhrnném závažném kritickém činu. Je příliš rozptýlená. Rozmělňuje se v drobných. Na velkou věc má malé pero… Prostě na to nemá. Aby Machalická rozuměla současnému divadlu, musela by vyjíždět i mimo Prahu. Nebýt v pohledech dogmatická. Nemyslet lineárně. Mít posazený estetický ideál. Umět si hrát s andělem.

Korunní klenoty kritikovy jsou: Cítit a ctít jehlový bod rozhraní mezi osobním a obecným. Střežit rozdíl mezi soudem a odsudkem. Podávat tvůrcům ruku – ne pahýl pěsti. Pěstovat laskavou přísnost. Ano, být neúprosný, ale daleko od hranice šikany či odcizené distance. Nemyslet tranzitně, ale transcendentálně… Machalické jsou odepřeny.

Autor: Miloš Horanský
Publikováno: 19. května 2014

Názory – Glosy Komentář Ostatní

Komentáře k článku: O kritice aneb Pokus o portrét Jany Machalické

Karel Král

Domnívám se,
že jde o text, který nebylo slušné publikovat, neboť je nepochybně motivován pomstou. Pan Horanský, dotčený kritikou svého moderování při posledním předávání Cen Alfréda Radoka, která se 10. března objevila v článku Jany Machalické v Lidových novinách, bez zmínky o skutečném důvodu své nevraživosti a bez jakýchkoliv věcných argumentů svou kritičku „spláchne“. Pozoruhodný je jen slovník pana Horanského. Metafory používá jako maskáče nadávek. A tak Janu Machalickou označí za „kritickou katyni“, „rutinní deníkovou čiperku – nedorostlou k vyššímu svěcení“ a „kritického kašpara“. Nakonec jí dokonce vyčte, že „na velkou věc má malé pero“. Některým poetům není prostě jejich jemnost co věřit.

Karel Král (šéfredaktor časopisu Svět a divadlo)

16.05.2014 (13.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Lenka Prakovcová

Já bohužel musím souhlasit,
že paní M. není dobrá kritička. A je pravda, že ji zajímá jen dění v Praze a nenamáhá se vyjet jinam, a kdy by asi vyjížděla, že, když musí chrlit ty své „kritiky“.

16.05.2014 (16.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jan Holík

Pane profesore jste frajer!

17.05.2014 (17.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Zelenka

Pane profesore,
nedockave cekam, az se se stejnou vasni a vervou vyjadrite k osobam kritiku, kteri na rozdil od pani Machalicke pisou skutecny kriticky brak: k J.P. Křížovi (tam možno hodnotit i jeho hojné fotografie), Hulcovi, Mikulkovi…
Nebojte se a pojďte do toho!
PZ

17.05.2014 (23.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Ctibor Haš

Karel Král
má nepochybně pravdu. Ten text je zapšklý, zhrzený, plný pisatelových komplexů i ega. A to, že pan Horanský zjevně usnul někdy před lety (to, jak píše Machalická o Semaforu, je spíš jen laskavé vedle skutečně reálného zoufalství, které se v něm odehrává) je v tom stejně vedlejší jako pravdivý fakt, že Machalická prakticky ignoruje oblastní divadla…

18.05.2014 (9.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Žák

Já s vámi,
pane Horanský, naprosto souhlasím

19.05.2014 (15.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Suchý

Vážený pane Králi,
četl jsem Vaši obhajobu Jany Machalické na i-DN a je od Vás hezké, že se zastáváte kolegyně. Nicméně mám jisté pochybnosti.
Před časem Jana Machalická na inscenaci divadla Ypsilon, která se jí nezamlouvala, napsala kritiku. A jako jakýsi bonus poznamenala, že to co hrajeme v Semaforu je tisíckrát horší. Opravil jsem ji tehdy na svých stránkách, že jsme horší jen pětsetkrát, ale o to teď nejde.
Představte si, že napíšu ve velmi sledovaném deníku větu: Redaktorka Machalická není příliš dobrá novinářka, ale pořád je tisíckrát lepší než Karel Král. Budete stát na mé straně? Napsal jste, že stať pana Horanského je text, který nebylo slušné publikovat. Myslíte si, že onen výrok Jany Machalické bylo slušné publikovat?
Zazlíváte panu Horanskému, že psal beze zmínky o důvodu své nevraživosti a bez jakýchkoliv věcných argumentů. V jeho článku je ale přece jen více argumentů než v oněch glosách Jany Machalické, která beze zmínky o důvodu své nevraživosti napíše do velmi sledovaného deníku, že jsme ekonomicky i umělecky na huntě, zatímco my máme slušně vyrovnaný rozpočet a o umě-leckých kvalitách se jiní kritici zmiňují dokonce v superlativech a dávají jim vysoká ocenění. A navíc ten její slovník, brrr!
Vážený pane Králi, je od Vás hezké, že se zastáváte kolegyně, ale kdybych shromáždil jen to, co za poslední léta napsala o Semaforu, nebylo by pro vás asi snadné ji obhájit, věřte mi. Vadnoucí srdce, o němž píše Miloš Horanský, je krásná charakteristika těch zlobných článků Vaší paní kolegyně.

/Text vyšel jako ohlas na tuto polemiku v DN 11/2014 na str. 19. Zavěšujeme jej sem jako pokračování diskuse – pozn. red./

30.05.2014 (14.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Karel Král

Nevím, vážený pane Suchý,
proč si máme my dva psát o Janě Machalické. Já nepsal ani panu Horanskému, natož Vám, ale Divadelním novinám, které „Pokus o portrét Jany Machalické“ otiskly. Neboť podle mého soudu není slušné publikovat článek napsaný z pomsty. Jenže i v Divadelních novinách mají na Janu Machalickou pifku. Takže využívají záště jiných. Což mi přijde podobně sprosté jako „poezie“ pana Horanského. Mějte se hezky.

S opravdu hlubokou úctou
Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo

30.05.2014 (14.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
- Otakar Brousek
  
  Plně souhlasím s panem profesorem Horanským.
  Notabene je to napsané krásnou češtinou a je to portrét – tedy pokus o to, jak ji vidí pan profesor.
  To, jakým způsobem píše pí. Machalická, by mělo být podrobeno kritice, možná i korektuře, jelikož z její propisovačky kape zloba. Asi by si měla pouštět každé ráno řeč, kterou má kritik Ego ve filmu „Ratatouille“. Velmi přesné a výstižné.
  Hezký den.
  
  04.08.2014 (12.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Mian Čecvala

Je k nevíře,
ale paní M., i když má svuj věk a zkušenosti, píše často jako rychlokvaška. Naposledy brojila proti Bakalářum. Jsou poznačeny dobou, jako každé litrární dílo, ale označit je za trapné nesmysly, to je příliš. Nadbíhá době, ale doba ji doběhne.

21.10.2016 (14.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Klára Cibulková

Děkuji, pane profesore,
také si myslím, že veřejně podrobit kritiky kritice by stálo za jejich reakci, sledujíc reakci pana Karla Krále.

17.07.2017 (14.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Petr Halberstadt

Pane profesore, bravo…
konečně to někdo pojmenoval a nejde jen o dotčenou osobu…
děkuju…

17.07.2017 (19.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,