Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/6)
Byl pátek, čtvrťáci jeli do Ostravy povzbudit spolužáky Vojtu Říhu a Sarah Haváčovou při jejich prvním vykročení na prknech Divadla Petra Bezruče v inscenaci Skapinova Šibalství. Já vařil.
FOTO PETR HRUBEŠ
Vařil jsem i rýži. Zapřísáhl jsem se, že na to, že vařím rýži, nesmím zapomenout. Zapomněl jsem. Ale ne moc. Hned, jak jsem ucítil spáleninu, vystartoval jsem a kastrol s rýží smáčel ve studené vodě. Jenom sousedka, když jsem vynášel odpadky do smetí, byla vtipná: Pane sousede čočka, viďte čočka. / Milostpaní, už byste mohla rozeznávat. Rýže! Samozřejmě, že rýže. I tentokrát to byla rýže.
Je sobota, drhnu kastrol. Vzhledem k tomu, že již mám propracovanou technologii čištění, je kastrol do hodiny docela v cajku. Koukám na mistrovství světa a trpím s průjmem našich hokejistů. Dáni jsou rychlejší a lépe střílejí. Vyhrávají na nájezdy. Vstávám smutný od bedny a v duchu dada říkám nesmysl: Dobře nám tak! Toto je za trest, že jsme Dánům sprznili Elsinor.
Toto je za trest, že jsme Dánům sprznili Elsinor. FOTO ČSLH ALEŠ KRECL
Mailoval mně bratranec: Na derniéru Hamleta jsem šel hlavně kvůli Tobě, neboť první půli jsem na dřívější repríze neviděl. Čekal jsem dosti dlouho, že se poté ve foyeru objevíš, potřeboval jsem vyložit mnohé momenty zhlédnutého – v Tvém případě třeba to, proč se stařecky bezdomovecky ploužíš s kufrem, když byl Hamlet senior otráven v plné vladařské síle, též jako vítěz nad Nory. Večer Tvých géniů mě nicméně otrávil taky – parodie mi nevadí, byla-li by vtipná, důsledná, logická. Hamlet si šišlání ponechal, u stolku absolventů se vedl vzájemný dialog tak sprostě, že jsem raději odešel. Zdá se, že se „klíče“ letos obejdou bez mé přítomnosti.
Smutně čtu řádky ty a chystám se na cestu do Marty. Festival absolventů vrcholí, studenti budou hrát své poslední představení – Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Strojím se a stále odskakuji k počítači, abych četl znova a znova bratrancova slova. Můj milý, když oni si adepti herectví myslí, že na absolventská představení chodí jen jejich spřízněné duše. Krista pána, dle bratrance jsme hráli nevtipnou, nedůslednou, nelogickou parodii. No nazdar! A král Hamlet, že vypadá jako bezdomovec. No, možná ano. Ale já po kufru, ani po mantlu houmelesáka netoužil. Paní režisérka chtěla a já se s tím vyrovnal. Ctím divadelní zákon, že režisér má vždycky pravdu i když ji nemá. Vysvětlil jsem si to tak, že z pohledu mladého bratra Claudia a především z touhy mladinké Gertrudy je likvidace starého krále Hamleta samozřejmá. Je starý, méněcenný, neproduktivní a smrdí. Když nechce uhnout z cesty sám, musí přijít na pomoc smrt. Dle hesla Mládí i láska vítězí, a větší bere!
Mládí i láska vítězí, a větší bere! FOTO archiv JAMU
Najednou je tuze moc hodin. Vybíhám z bytu, šmajdám schody a vletím do deště. Vracet se pro deštník, se mi nechce. Zmeškal bych trolejbus. Je totiž sobota a jízdní řád je skrovnější. Přetahuji si bundovou kapuci přes hlavu a čvachtám v kalužích.
Do Marty dopajdám zmočený a zpocený. Šéf Kolegar zrovinka zavírá vchod a zatahuje oponku. Zoufale klepu na skleněnou tabuli dveří. Jsem vpuštěn.
Jediné volné místečko je v druhé řadě. Paní krejčová mně pomáhá s mokrou bundou. Svlékám si propocený svetr, usazuji se a kapesníkem si utírám splavenou hlavu. Jsme na pravém křídle druhé řady taková kovaná sestava. Pan hasič se sedmi stehy na čele, dojatá krejčová se slzami na krajíčku a úplně mokrý kronikář Tuček.
Představení má lesk a dynamiku. FOTO Facebook
Představení má lesk a dynamiku. Od premiéry vyrostlo. Má rytmus i spád. Představitel titulní role Zbyšek Humpolec září. Pohrává si s texty, situacemi proplouvá jako úhoř. Jeho Krull má milost i lehkost. Je přesvědčivý. Dobře si vedou absolvující Ida Sovová a Libor Stach. Oba předvádějí své nejlepší přehlídkové výkony. Opět skvělou hereckou práci odvádí Táňa Malíková. Líbí se mi i ročníkové stálice Sarah Haváčová a Alžběta Vaculčiaková. Posun v herecké kvalitě je znatelný i u všech výstupů Jakuba Reka.
Zaznamenávám dvě vtipná extempore. FOTO Facebook
Zaznamenávám dvě vtipná extempore. Anglicky drmolící nohatá a zamilovaná dívka nabídla číšníku Felixovi cestu na Slovensko a všemi inscenacemi procházející fátum pan Jaromír, přinesl do baru růže v celofánu. Objevují se však i vtipnosti, které nemusím. Třeba obrovitý klíč znepříjemňující představiteli hlavní role odehrání závěru představení. Ovšem hlasité zveřejnění, že toreador je Jan Řezníček a oslovení Felixe Krulla křestním jménem Zbyšek zní tak chytře, že to až hraničí s genialitou. To matička pluku opět zazářila. Vrcholem všeho však zůstává závěrečná ansámblová scéna. Felix Krull na hranici vyčerpání zápolí se závěrečným monologem a vzadu, za obrovitou stěnou z průhledného plexiskla, stojí řada absolventů. Dva z nich na nás vystrkují ne zcela holé zadky. Vážení, taková polovičatost!
Přemýšlím o přemíře vhodných i nevhodných studentských recesí… FOTO Facebook
Jdu na trolejbus. Opět prší. Přemýšlím o přemíře vhodných i nevhodných studentských recesí během absolventských představení. Proč tomu tak bylo? Proč se tak dělo? Proč absolventi nectili navzájem svou společnou práci? Je v tom snad vyjádření protestu? Jestli ano, pak proti čemu? A ještě… Na obecenstvo se přece holý zadek nevystrkuje. Nebo teď už snad ano? Proč? Copak jsme opravdu už jen jedno velké porno a nevíme, co je vzájemná úcta a respekt?
Festival absolventů patří historii. Přinesl závěrečné účtování toho, co se divadelní mládí naučilo, i toho, čeho je schopno. Absolventi v jeho průběhu dokazovali sobě i nám, zda na divadlo mají a zda vůbec divadlo dělat chtějí. Až budoucnost ukáže, kam kterého osud zavane a jak si v životě kdo z nich povede. V každém případě přeji všem hodně tvořivé práce, haldy štěstí a kupy peněz.
Zlomte vaz, vážení a milí! Byl to zajímavý, dobrý a hlavně poučný festival.
Brno – Komín, 18. 5. 2014
///
Předchozí díly Mudrování nad festivalem absolventů DIFA JAMU:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/1)
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/2)
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/3)
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/4)
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/5)
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 54/6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Pane Tučku,
myslím, že se mýlíte, očekáváte-li od derniérových studentských představení seriózní tvar a podobu. Patří k tradici těchto večerů, že se s inscenacemi i studiem herci loučí divokými představeními, v nichž parodují sebe samé a vysmívají se všemu – inscenaci, kolegům, pedagogům, studiu… Jde vždy o jakési karnevaly, na které se každý ročník různě připravuje, diváci s tím počítají a těší se mnohdy jen a jen na připravené i nahodile vzniklé piškuntálie.
Za Vás to nebylo?
18.05.2014 (14.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Ludvík Faruga
A já pane Hulče, přidám ještě jeden komentář.
Soudruh Tuček je typický příklad toho, jak byla takzvaná Sametová revoluce provedena amatérsky. /nebo naopak profesionálně/. Vyzývám tímto jménem všech slušných divadelních kolegů soudruha Tučka, aby už už šel do …… myslím, že je ještě hodně pamětníků z Mahenovy činohry, kteří by o něm mohli vyprávět…
21.05.2014 (19.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Farugo,
obrat „jménem všech slušných“ se nejvíc používal v Árijském boji a ve Vlajce blahé paměti s cílem někoho odrovnat. Jestli pan Tuček udělal něco zlého, napište to věcně a otevřeně, nebo někdo z vašich „slušných“ kolegů, můžete přece polemizovat s každým jeho příspěvkem, s každým tvrzením, které sem píše. Ale prosím nezatahujte do diskusního prostoru i-DN manipulace „jménem všech slušných“, to je krajně neslušné.
22.05.2014 (7.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane Farugo,
netuším, co pan Tuček strašlivého dělal či udělal v Mahenově činohře, znám jej ale jako slušného člověka, který v Huse v době normalizace ani později jinde neškodil a nikoho nelikvidoval. Jeho velkou zásluhou a přičiněním se opravil Dům pánů z Fanalu na divadelní prostor, do kterého se Husa přestěhovala, pomohl vybudovat Studio Marta a naposledy pomáhal dát dohromady Divadlo Polárka. Nevím o tom, že by se kdy snažil z toho nějak týt či své postavení zneužívat. Ostatně píše o tom ve své knize Vzpomínky antihrdiny.
Jistě byli větší hrdinové a zásadovější, jistě byli a jsou kolem nás větší intelektuálové, pan Tuček je spíše divadelním nadšencem a praktikem než kritikem či analytikem, ale jeho texty na i-DN podávají informované zpravodajství o brněnském divadelním a kulturním dění, s přesahy do minulosti, které jinde nenajdete a které i historicky má a bude mít váhu coby autentické svědectví o konkrétních lidech z konkrétních situací a míst.
Víte-li o někom, kdo by byl schopen a ochoten obdobně otevřeně a zasvěceně na i-DN o brněnském (či jiném) divadelním dění referovat, dejte vědět. Prostor mu rádi poskytneme.
22.05.2014 (0.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Ludvík Faruga
Omlouvám se,
netušil jsem, že jste jedna rodina.
22.05.2014 (18.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Stačí-li pro to
být v jedné rodině argumentační věcnost a konkrétnost a v osobní rovině nepředpojatost k autorům i dílu, pak jsme hodně široká a rozvětvená rodina. Vy do ní nepatříte?
🙂
22.05.2014 (19.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Ludvík Faruga
Raději budu sirotkem.
22.05.2014 (19.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Farugo,
nejste sirotek, sám jste se potřeboval zařadit a schovat do bezpečí rodiny „všech slušných“. Já vás měl naopak k individuální odvaze říct něco konkrétního, a stát si za tím.
22.05.2014 (20.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Ludvík Faruga
Urazil jsem se!
Už vám žádné cenné informace nepředám.
Navíc na to nemám čas. Musím vydělávat chechtáky! Nejsem totiž dotovanej! Pište si dějiny českého divadla jak chcete.
23.05.2014 (16.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Jenže dějiny divadla nenapíšeme
z vašeho prohlášení, ale jen z konkrétních argumentů a právě k těm jsem vás vyzval. Nevidím na tom nic urážlivého.
24.05.2014 (9.51), , Trvalý odkaz komentáře,