5. – 17. října

5. října

Medvídci nás uspali
V rámci festivalu …příští vlna/next wave… měli diváci možnost zhlédnout v pořadí již druhou inscenaci zatím posledního dramatického výtvoru Reného Levínského Planoucí srdce, v tomto případě upraveného pro autorův kmenový soubor Nejhodnější medvídci a nazvaného podle účinkujících hereček Doubkowa hole má (poprvé se hrálo loni v Chebu pod titulem Nawratilowa, Szymczykowa). Medvídkovská inscenace však příliš nepřesvědčila – a její nejslabší složkou byl právě samotný text. Ten přináší mnohá témata: lesbickou lásku, fenomén tetování coby výraz životního postoje a názoru, poválečný odsun Němců a v neposlední řadě otázku stáří a jeho (ne)vyrovnání se s moderní dobou. Jedno téma je vršeno na druhé, výsledkem ale zůstává jednolité informativní vyprávění, které místy působí jako rozhlasová hra. Tato omezení se bohužel nepodařilo překonat ani režisérovi Danielu Vavříkovi, který herce většinu doby nechal pouze staticky odříkávat dlouhé monologické pasáže. A tak jediným povzbuzením, když se začaly oči klížit, zůstaly (nezáměrně) zmatené přestavby několika velkých krychlí, které byly jinak v rámci inscenace spíš špatným pánem než dobrým sluhou. Více o inscenaci i o festivalu …příští vlna/next wave… čtěte ve sloupci Blog DN (Vojtěch Varyš: …příští VVlna/next waVVe)
Marcela Magdová

6. října

Síť kin Palace Cinemas svým programem Palace Classics rozšířila nabídku přímých přenosů z divadel do kin. První živý přenos nového cyklu byla premiéra opery Kurta Weilla a Bertolta Brechta Vzestup a pád města Mahagonny z madridského Teatro Real. Uskutečnil se v pražském Slovanském domě v rámci projektu Opera in Cinema.

Svědectví o začátcích tisíciletí Nakladatelství Galén vydalo knihu komentářů hudebního publicisty Jiřího Černého z let 2001 až 2008. Titul Určitá míra facky vychází z jednoho nestandardního použití češtiny v případě, jemuž autor věnuje kritickou pozornost. Komentáře se objevovaly postupně v Mladé frontě Dnes, Reflexu, Lidových novinách a Hospodářských novinách. Publikace je vlastně volným pokračováním autorova titulu Načerno v Českém rozhlase, který mapoval devadesátá léta minulého století. Obě knihy reagují na významné i na první pohled okrajovější události a týkají se o trochu víc politiky než nejvlastnějšího publicistova oboru. Jde o texty vzrušující, mnohdy i hořké. Ta nultá léta třetího tisíciletí se pak jeví ve svých společenských ukazatelích jako malichernější a přízemnější než devadesátá. Černý se kromě politického pinožení věnuje pochopitelně hudbě, vzpomínkám na přátele i významné jubilanty, v několika komentářích také divadlu: píše např. o mezinárodním plzeňském festivalu, v polemice s názory Miroslava Donutila čerpá z interview, publikovaného před lety v tomto listu.
br

8. října

Turba živoucím pokladem
Festival …příští vlna/next wave… předal na slavnostním večeru v pražském Divadle Na zábradlí již poosmé své Pocty osobnostem a událostem minulé sezony. Získali je Vojtěch Varyš (publikační čin), Jindřiška Křivánková (objev roku), David Mírek (producentský počin roku – za vznik kulturního centra Ostravy Stará Aréna a festival Dream Factory), souboru FKK (projekt roku) a Petru Boháčovi (osobnost roku). Nejvýznamnější poctu – Živoucí poklad – udělil festival mimovi a pedagogovi Ctiboru Turbovi.
hul

9. října

Režisér Miloš Forman převzal další prestižní ocenění. V Lyonu, kam přijel jako čestný host tamního filmového festivalu, mu organizátoři udělili Cenu bratří Lumierů za celoživotní dílo.

Členové baletního souboru NDM Ostrava se vydali mezi nakupující do ostravského obchodního centra Futurum, aby při sobotní nákupní horečce nalákali možné diváky a pozvali je do divadla ukázkami z inscenace U2 – You too… ty taky? h
er

10. října

V rámci cyklu Café crème 2010 měla v Kostele sv. Vavřince v Praze v Hellichově ulici českou premiéru komorní opera Marka Kopelenta MUSICA aneb Prastarý příběh, který andělé přenášejí z času do času. Námět díla, které autor označil za singspiel, vychází z minulosti, tématem zneužití moci je však nadčasové a otázkou, kam až sahá moc peněz, také aktuální. Dílo provedli tři instrumentalisté vedeni cembalistkou a organizátorkou cyklu Monikou Knoblochovou (flétna Clara Nováková, hoboj Jan Thuri), sopránový part zazpívala Irena Troupová a dvě postavy ztvárnili Dušan Sítek a Patrik Děrgel.
her

11. října

B. B. o životě
V paláci knih Luxor pokřtila herečka Blanka Bohdanová svou autobiografii Život jako takový, již vydalo nakladatelství XYZ. Role kmotrů se zhostili její herečtí kolegové Jana Preissová a Stanislav Zindulka. Autorka v ní otevřeně a kriticky mluví nejen o sobě a svém životě, ale i o herectví a osobnostech, se kterými spolupracovala. Text doplňují autorčiny obrazy a řada fotografií z jejího životního alba. O knize napíšeme více v některém z příštích čísel.
hul

Od dnešního dne je na pultech obchodů nové CD Hany Hegerové Mlýnské kolo v srdci mém. Na albu, které zpěvačka vydává po 23 letech, je třináct francouzských šansonů s českými texty a jeden duet s Jaromírem Nohavicou. Žádnou další desku už prý osmdesátiletá Hegerová nenatočí.

Výstava nazvaná Gustav Mahler a Brno, připomínající skladatelovo 150. výročí narození, byla otevřena ve foyer brněnského Janáčkova divadla. Expozice, která je doprovodnou akcí festivalu Moravský podzim, potrvá do 9. listopadu.

13. října

Herecké voněnky Herečka Nela Boudová vydala svou druhou knihu pro děti, již nazvala O víle Voněnce a ilustrovali ji Jan Janák a Monika Navrátilová. Slavnostního křtu v pražském Café baru Flirt se ujal herec Michal Suchánek a bývalý šéf protidrogové centrály Jiří Komorous. Nový titul by měl – podle Boudové – přimět k zamyšlení nejen děti, ale i jejich rodiče. Doporučuji knihu číst před spaním, kdy se o světě lépe přemýšlí, řekla herečka, která již před dvěma lety vydala pohádkový titul Eliška a Korálníčci, který převedla i do audio podoby. Nejdůležitějším hostem křtu ale byla herečka Jana Bernášková s dcerou Justýnou, která sebe i holčičku oblékla do vílích oblečků. Pro autorku knihy byly údajně při psaní důležitými inspirujícími osobami.
hul

Macháčkovo kuře
Ve Viole zní jazz a z nahrávek hlas herce a režiséra Miroslava Macháčka, bavícího své herecké kolegy. Cituje svého oblíbeného Rilkeho. Z klavíru se dívá do hlediště jako malý chlapec na fotografii. Křest knihy Téma Macháček z nakladatelství XYZ, ve které Kateřina Macháčková skládá indicie o životě svého otce, byl obohacen o autorské čtení. Vybraných pasáží se ujali Marek Vašut, Dagmar Sedláčková i sama autorka. Marek Vašut v úryvku o improvizaci dokázal, že umí Macháčka výtečně imitovat. Pamětníci, kterých byly v sále desítky, mu dali za pravdu. Dagmar Sedláčková zvolila mollovější část knihy – přečetla dopis od Marie Vášové. Bez Vás je tu velice smutno, Machatinku, není tu, čeho by se člověk zachytil, píše. Zazněla rovněž příhoda nazvaná Kuře, jednoduše proto, že popisuje, jak opilý režisér Macháček „kradl“ v samoobsluze kuře a málem se tak dostal za mříže. Rolí kmotry byla zaskočena Helena Trojanová, bývalá tajemnice Národního divadla, která na Macháčka zavzpomínala a na závěr „zhodnotila“ nově vydanou knihu sektem.
Barbora Novosadová

Umělecký šéf souboru Farma v jeskyni Viliam Dočolomanský získal jako první Čech (i Slovák) Evropskou cenu nové divadelní reality, která je součástí Evropské divadelní ceny a bude mu předána v dubnu 2011 v Petrohradu.

14. října

Ve Stavovském divadle měl premiéru dokumentární film Luboše Svobody s názvem Sezona. Filmový štáb zachycoval den po dni dění v sezoně 2005/06. S pošetilým nápadem zaznamenat činohru ND přišel Creative lab během přípravy projektu Bouda č. 3, jejímž architektem byl režisér snímku Luboš Svoboda…, uvedl šéf činohry ND Michal Dočekal. Dokument mapuje přípravu divadelních inscenací Arkádie, Duše-krajina širá, Hrdinové, Josef a Marie, Na ústupu, Pronásledování a umučení dr. Šaldy, Richard III., Vladařka závist, Zvony.

Mezinárodní hudební festival Moravský podzim zakončil v brněnské hale Rondo provedením scénického oratoria Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. Skladbu s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Pražským filharmonickým sborem, dětským sborem Kantiléna a významnými mladými pěvci nastudoval dirigent Jakub Klecker, velkolepou podívanou z provedení učnil soubor Městského divadla v Brně, režisér Stanislav Moša, choreograf Igor Barberič a výtvarník Jaroslav Milfajt.
her

15. října

Švédský dramatik a spisovatel Per Olov Enquist četl na pozvání Skandinávského domu v pražské Městské knihovně ze svých pamětí Jiný život. V pamětech se vyjadřuje i k osobě a spolupráci s Ingmarem Bergmanem.

Vše v pohybu
„Taneční poctou fotbalovému umění“ norské Jo Strømgren Kompani začal festival 4 + 4 dny v pohybu, tentokrát s novým podtitulem Festival současného umění. Široké vymezení je na místě, akce nabízí záběr od výstav a instalací výtvarného umění, nejrůznějších přednášek a komentovaných procházek či prohlídek přes divadelní představení a site specific projekty až k filmu a videoartu. Ústředním bodem každého ročníku se stává opuštěné místo, s jehož pamětí, historií i prostorovými specifiky účinkující nejrůznějším způsobem pracují. Letos bylo zvoleno bývalé Ústředí lidové umělecké výroby na Národní třídě. Kromě něho na daný večer ožívají vybrané divadelní prostory (Divadlo Archa, La Fabrika a Studio ALT@-Hala 30) s festivalovými představeními. Divadelní dramaturgie festivalu vytvořila pestrou škálu představení zcela odlišných poetik; mezi největší lákadla patřila česko-srbská pohybová inscenace Játady tytam, česká premiéra hry Jona Fosse Skuggar nebo nizozemsko izraelský projekt Club Guy & Roni. Podrobné zpravodajství „4+4 články v pohybu“ čtěte na webu DN v oddíle blog DN (seriál 4+4 články v pohybu).
Lukáš Brychta

16. října

V Praze byl zahájen 47. ročník mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Zůstáváme jediným (televizním) festivalem zaměřeným pouze na hudbu a tanec, informoval výkonný ředitel festivalu Vítězslav Sýkora. Od 16. do 20. října posuzovala pětičlenná porota díla v kategoriích Hudba na obrazovce a Dokumenty o hudbě a tanci. Novinkou letošního ročníku byly tři galavečery Golden Prague Premieres, které nabídly premiéry nedávno dokončených děl světových tvůrců, a to za jejich osobní účasti.

17.října

TV
Slavní bratři v proměnách času V Nočním filmovém klubu se na ČT 2 objevil osm let starý snímek Andreje Končalovského Dům bláznů, který ovšem ostrostí pohledu působí zcela nově. Vypjatě stylizovaná psychiatrická léčebna na samotě kdesi na hranicích s Čečnou zažije střet ruské armády s jednotkou čečenských „povstalců“. Nemohoucí nemocní vypadají jen zprvu hodně přepjatě, pak však jejich podivnosti zcela zapadnou do přesvědčivého snímku. Jejich šílenství není o nic výstřednější než válečná akce, do níž jsou nechtěně vtaženi. Normálu nejvíc se blížící dívka (skvělá kreace Julije Vysocké) se navíc zamiluje do jednoho z povstalců. Film nejeví sebemenší známky černobílého politického vhledu, ruští i čečenští ozbrojenci jsou lidé s přednostmi i slabostmi (dá se říci, že obě strany probouzejí spíš divákovu sympatii). Připomněl jsem si Končalovského film Romance o zamilovaných z roku 1974, který jsem obdivoval pro filmařské mistrovství, jevil se mi však poněkud prorežimní. Tehdejší filmy Andrejova bratra Nikity Michalkova Nedokončená skladba či Oblomov byly krásné a ideologicky zcela čisté. Dnes je Nikita putinovsky patriotický (eufemisticky řečeno), starší bratr, zdá se, hledí na svět střízlivěji.
br