Scratch! aneb Na začátku cesty
Divadlo X10, již přes rok fungující jako jeden z nových rezidentů Strašnického divadla, nastudovalo jako třetí řádný titul sezony, po uvedení To tam Philippa Löhlea a Světa plný zuby Nis-Momme Stockmanna, hru německého dramatika Lutze Hübnera Scratch!. Dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková tak pokračuje ve strategii uvádění současných her. Postupuje tedy způsobem, jakým se kdysi prosadila (a proslavila) v ústeckém Činoherním studiu.
Václav Marhold (Jörg) a Anna Císařovská (Tamla) FOTO TOMÁŠ PRINC
Lutz Hübner je známý především hrami pro mladé publikum, ve kterých se – cituji z programu – zaměřuje na témata jako mezigenerační dialog, deformace identity masmédia, první láska, období dospívání. Za své hry získal některá ocenění organizace ASSITEJ a i ze Scratch! je tato jistá účelovost jeho tvorby cítit. Hra zasazená do dnešního Berlína – města, které je sice „cool“, ale je také plné přetvářky a klamavých iluzí – líčí vztah dvojice mladých lidí, kteří se náhodně sejdou, milují se, rozejdou se, projdou odlišnými životními zkušenostmi (ona se stane úspěšnou mediální osobou, on neúspěšným DJem a loserem), znovu se sejdou, a byť je to k sobě opět přitahuje, návrat již není možný. Text je pozoruhodný v pasážích, ve kterých autor postihuje mentalitu dnešních mladých lidí a zachycuje jejich slovník. U těchto konkrét se však také jeho potenciál vyčerpává. Jednoduché, rozsahem naddimenzované dějové schéma, nabývající někdy až kýčovitého rázu, postrádá schopnost pozdvihnout jedinečné v zobecňující, nabídnout „přesah“ daného vyprávění. Platí ale, myslím, že svůj účel – oslovit mladé diváky – do jisté míry plní: nabízí mladým na divadle to, co mohou zaznamenat v realitě.
V tomto ohledu také dobře funguje nastudování Viktorie Čermákové. Protagonisté Anna Císařovská (Tamla) a Václav Marhold (Jörg), v doprovodu Šimona Krupy (ztvárňujícího více postav) věrohodně, prostřednictvím typických gest či intonací hlasu portrétují dnešní mladé lidi. Jejich repliky nabývají charakteru divácky vděčných hlášek. Ale i u inscenace se tím její potenciál vyčerpává. V pasážích třetího dějství, kdy jsou postavy autorem nuceny „nořit“ se do svého nitra, narazíme na (prozatímní) herecké limity účinkujících, na mělkost jejich projevu. Křečovitě jsou aranžovány přechody mezi výstupy (stylizované např. jako módní přehlídka). Ne dvakrát šťastné je i prostorové uspořádání inscenace: tvůrci se snaží z poměrně velkého sálu Strašnického divadla učinit black box, diváky usazují po okrajích hlediště a jeho střed nechávají volný pro molo vybíhající z jeviště či pro prostředí vybydlené továrny; snaha o zútulnění a zkomornění ale nevychází a hercům je navíc špatně rozumět. Inscenace zasekávající se na jednotlivostech a postrádající ucelenější tvar působí celkově „chudým“ a spíš jen snaživým dojmem.
Berme ji ale jako příznačný projev počátku předpokládané dlouhé cesty souboru, o němž vynášet nějaké zásadnější soudy by nyní, myslím, bylo unáhlené.
Strašnické divadlo Praha – Lutz Hübner: Scratch! Překlad Petra Čechmánková. Režie Viktorie Čermáková, dramaturgie Lenka Kolihová Havlíková, výprava Zuzana Rudínová Štefunková, hudba Myko. Premiéra 27. a 28. dubna 2014.
Komentáře k článku: Scratch! aneb Na začátku cesty
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
