Mrtví varují
Hřbitov na Rýnu, dnes, kde jsou mrtví odsouzeni k tomu, aby si připomínali, na co by raději zapomněli, totiž osmý kruh pekelný… Touto větou začíná George Tabori svoji hru Jubileum, uvedenou poprvé v autorské režii na den přesně po padesáti letech od nástupu Hitlera k moci. Ostravská Komorní scéna Aréna uvedla Jubileum v české premiéře den před švédskými parlamentními volbami, díky jejichž výsledku se do tamního parlamentu dostává krajně pravicová nacionalistická politická strana. V Ostravě vrcholí soud se skinheady, jejichž rukou vržené zápalné láhve smetly ze světa dům romské rodiny ve Vítkově a téměř spálily romskou tříletou holčičku.
Režisér inscenace a zároveň autor výpravy André Hübner-Ochodlo vytvořil hrací prostor tak, že plochu s jedinou lavičkou posypal silnou vrstvou spadaného listí, do popředí umístil napůl vykopaný hrob dítěte. A dozadu několik náhrobků, z nichž posléze vystoupí mladým nacistou k posmrtnému životu probuzení duchové holocaustu. Vysoko nad scénou je zavěšeno pět postelových rámů s pružinovými drátěnými rošty, symbolizujícími prázdná lůžka, nahoře v prostoru se také vznáší několik židovských náhrobků.
Děj otevírá mladý muž oblečený do dlouhého lesklého černého pláště s rudou páskou a hákovým křížem na rukávu. Špiní náhrobky hákovými kříži a hanlivými nápisy, píše „chybné“ slovo scípni. Ze záhrobí se ozve ironická poznámka pronesená umrlčím hlasem: Chcípni, ne scípni. Píše se s ch. Mladý nácek spontánně poděkuje, vzápětí si však uvědomí, že hlas vychází z hrobu, a vyděšeně prchá. Při tónech monumentálního chorálu vystupují duchové z hrobů a vzpomínají. Postupně se odehrávají životní příběhy židovského manželského páru, hudebníka Arnolda (Vladislav Georgiev) a jeho ženy Lotte (Alena Sasínová-Polarczyk), jejich neteře, spastickou formou obrny postižené Mitzi (Tereza Dočkalová), homosexuálního páru, který tvoří kadeřník Otto (Josef Kaluža) a Helmuth (Albert Čuba v alternaci s Michalem Moučkou). Mladého nácka a zároveň Helmuthova synovce Jürgena hraje Marek Cisovský, hrobníka Wupfa čili Smrt ztělesňuje Dana Fialková. Poslední dva jmenovaní vystoupí i v epizodních rolích ducha Arnoldova otce a mladé překladatelky. George Tabori vytváří v textu kontrast mezi krutou realitou a úsměvně ironickým nadhledem, se kterým ji prožívají její vlastní oběti. Nesčetněkrát nechá režisér nad protižidovskými či homofobními vtipy zaznít sžíravý, do morku kostí pronikající smích, který se v provedení herců téměř mění v nářek. A na jednotlivých osobních příbězích postupně vyrůstá děsivý obraz světa, ve kterém většina postižená „hnědým morem“ zabíjí v plynových komorách a následně v krematorních pecích spaluje ty jiné, divné lidi, lidi, kteří nemají modré oči a plavé vlasy. Hereckým výkonům dominují kreace Aleny Sasínové-Polarczyk a Terezy Dočkalové.
První z nich vynikne zejména v monologu Lotte, umírající v telefonní budce, kterou zaplavuje stoupající hladina Rýna. Tereza Dočkalová vystavěla postavu spastičky Mitzi na detailech hlasového, pohybového a mimického projevu bytosti postižené zdravotním handicapem. Vnější rámec postavy obohacuje naprosto věrohodným a srozumitelným sdělováním vnitřních procesů. Ostatní herci však nezaostávají, Marek Cisovský v postavě Jürgena věrohodně ztělesňuje bezcitnost, primitivismus a sadistickou radost ze zabíjení, v naprostém protikladu k tomu se vyvíjí láskyplný homosexuální vztah v interpretaci Alberta Čuby a Josefa Kaluži. Vladislav Georgiev bohatě využívá svých komediálních i hudebních schopností, Dana Fialková se v postavě hrobníka Wumpfa opírá hlavně o bohatě barvitý mluvní projev.
Herci prakticky neodejdou ze scény, jisté rezervy lze nalézt v temporytmu v závěrečné čtvrtině inscenace, ale ty se dají odstranit ještě větším soustředěním na hereckou práci. Pokud byli dramaturg Tomáš Vůjtek a režisér Ochodlo vedeni snahou upozornit na stálou přítomnost nacionalistických a fašizujících tendencí, dílo se podařilo.
Komorní scéna Aréna Ostrava – George Tabori: Jubileum. Překlad Petr Štědroň. Režie a výprava André Hübner-Ochodlo, hudba Jerzy Satanowski a Adam Žuchovski, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Česká premiéra 18. září 2010.
Komentáře k článku: Mrtví varují
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
