Jiří Suchý
První divadelní zážitek
Rusalka. Bylo mně pět a stalo se to v Klatovech. Když se objevil na scéně Vodník, dostal jsem hysterický záchvat a bylo třeba opustit divadlo. Bylo mi už asi dvacet, když jsem se dozvěděl zajímavou podrobnost. Rusalku v Klatovech hrálo tehdy loutkové divadlo.
Divadelní sen
Sen jako přání, nebo sen jako sen? Jde-li o ten druhý případ, pak musím přiznat, že čas od času se mi zdá typický herecký úzkostný sen. Většinou jde o prošvihnuté představení nebo v horším případě, že se sice dostavím na scénu včas, ale nevím, co mám říkat. Slastné herecké sny se mi, žel, vyhýbají.
Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout
Má první role v Divadle Na zábradlí. Bylo to ve hře Kdyby 1000 klarinetů, kde mně byly odebrány všechny věty, protože jsem nedokázal srozumitelně mluvit, dovoleno mi bylo jen zpívat a přijít na scénu jsem musel vždycky potmě, protože tréma mě připravila o dar přirozené chůze.
Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat
Asi bych chtěl zažít Osvobozené divadlo. Jeho ozvěna, divadlo V+W, na mě v poválečných letech zapůsobila tak mocně, že se z toho ještě dnes vzpamatovávám.
Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)
Byl by to určitě Jan Werich, ale to už se mi splnilo.
Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl
Když se mi líbí něco tak, že bych to chtěl vidět dvakrát, tak na to zkrátka podruhé jdu. Naposled to byl Osiřelý Západ v Činoherním klubu. Tragédie, při níž se hlediště řehtá od začátku do konce, to je něco úžasného. Podruhé bych si dal třeba muzikál Billy Eliot, který mně vzal dech v Londýně. A kterou bych vidět nechtěl? Jsou i takové, ale nemám ve zvyku být příkrým ke konkurenci, takže neřeknu.
Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu
Na nočním stolku mám každou chvíli jinou knihu, někdy je jich i pět najednou. Jsem v četbě značně těkavý. Lépe se mi bude odpovídat na další část otázky: do antikvariátu bych nedal žádnou knihu, protože jen jednou v životě jsem kvůli místu odvezl do antikvariátu prádelní koš s knihami, které jsem považoval za zbytečné a pár týdnů na to jsem už některé z nich nutně potřeboval.
Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete
All that jazz. A že bych nechtěl něco vidět podruhé? Nevím, co by to mohlo být. Moje žena říkala, že se dovedu koukat na všechno, co se hýbe.
Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte
Poslouchám jazz a vážnou hudbu v rádiu Classic FM či Vltava. Mimo mě jdou pokleslé lidovky a vlastně i mnohé ze současného popu.
Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě
Co bych chtěl mít na stěnách, to tam vlastně už mám. A WC nemám potřebu si zdobit.
Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru
To, co zrovna mají, případně není pro mne problém být bez nápoje.
Květina, kterou byste nejraději dostal na premiéře
Jakákoli, pokud je jen jedna. Nepotrpím si na velké pugéty.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu
Asi pořád grafikem, kterým jsem byl původně.
Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě
Až někdo zdramatizuje Alenku v říši divů, odpovím.
Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)
Ještě to! Představa, že se publikum bude koukat, jak umírám, je děsivá. Dokonce ani za staženou oponou by se mi nechtělo opustit tento svět. Postel je postel.
Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik.
Miluju je všechny. I ty, co bych nejradši kopl dozadu.
Komentáře k článku: Jiří Suchý
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
