Za divadlem do Hradce (No. 3)
Výhodou současného digi světa je, že není člověk vázán redakcí ba dokonce ani místem konání akce, o níž informuje. Ve vzdálenosti padesáti kilometrů od hradecké divadelní žatvy tříbím dojmy z čtvrtého festivalového dne, který kromě slunečních paprsků nabídl několik diváckých lahůdek.
Trochu jsem si v Hradci připadala jak v cukrárně, kam vejdete a nemůžete se rozhodnout, jestli si dáte větrník, indiánka nebo rakvičku. A nejradši byste si nechali naložit úplně všechno. Nesnáším dilema. Nakonec skládám zbraně, listuji programem a zvažuji, kterou z inscenací ještě stihnu tam a tam a na kterou se holt zajedu podívat na její domácí půdu v příští sezoně.
Dolls / Panenky
Vítězí mezinárodní projekt Dolls z provenience Cirku La Putyka. Za žhavou novinkou v současnosti – nebojím se toho slova – kultovního novocirkusového souboru stojí tradičně Rostislav Novák ml., jehož snem, jak se nechal mnohokrát slyšet, bylo mít vlastní šapitó. Panenky (český překlad názvu projektu) mu jej splnily. Stan rozložil nedaleko Divadla Drak. Nelze ho minout, ze všech světových stran k němu v okruhu několika set metrů směřují barevné cedule.
Narozdíl od svých předchozích prací, stoprocentně tentokrát vsadil na zahraniční performery, s nimiž v rámci laboratoří poskládal velkolepou podívanou, jež především technickými parametry převyšuje naši běžnou produkci. Dvě ženy a tři muži rozvíjejí téma loutky, její funkce a smyslu během staletí existence lidské společnosti. Rituální tanec upozorňuje na neodmyslitelný význam sošky jako symbolu božstev. Panenka jako hračka i znak (ne)chtěného mateřství. Panna jako zástupná rekvizita partnerky. Muž není schopen rozpoznat umělou pannu od živé ženy, která se mu snaží vlichotit do přízně svým převlekem.
Zdánlivě banální rekvizita pro děti s sebou nese mnoho významů a témat trefujících se do neuralgických bodů moderní civilizace. Vyprávěcí linky představení sice snadno přečteme, celek se z nich ale skládá daleko hůř. Inscenace jako by vrcholila a zároveň padala s brilantními artistickými čísly. Aktéři jsou o poznání kvalitnějšími akrobaty než herci. Dech se zastavuje, když se v několikametrové výšce nad zemí vznáší na hrazdě žena v dlouhých zlatých šatech, kterou s chlapskou jistotou svírá partner, v podkresu zní emoce vybízející hudba, zatímco dívka se vznáší v záři reflektorů. Ladnost, fyzická dokonalost, pohybová estetika, velkorysé technologie. Ale přesto si dovolím zapochybovat. Příběh se v „divadelním“ překladu poztrácel.
Malý salamandr přechází ulici
Festival Divadlo evropských regionů se honosí přívlastkem mezinárodní a já dosud referuji – vyjma dnešního úvodu, kde šlo o mezinárodní tým – jen o Češích a českých produkcích. Musím se polepšit a vyrážím na slovinskou loutkárnu. Oficiální název divadla zní Lutkovno gledališče Ljubljana. Do hradeckého Draku zavítalo s imaginativním příběhem absolventa KALD DAMU, režiséra Matiji Solceho pro (nejen) nejmenší Malý salamandr přechází silnici.
Zkraje diváky ještě ve foyeru rozdělí na modré, žluté a červené mravence. Já, s červeným razítkem na ruce, vyrážím do sálu s ostatními stejně barevnými jako první. Před námi se objevuje bílý plátěný stan. Není nám dovoleno vstoupit. Musíme si projít kolečkem, kde se seznamujeme s „udělátky“ ze smaltovaných lavorů. Ty se pak během představení točí, zvoní, září a mnoho dalšího. Jsme zasvěceni, vstupujeme.
Troufnu si odhadnout, že drtivá většina účastníků něžné divadelní seance včetně mě nerozuměla slovinsky ani slovo, nechala se však unášet proudem hřejivé domácké atmosféry pospolitosti a křehkosti, s jakou herci vyprávěli a animovali. Nad našimi hlavami se třpytily hvězdy z flitrů, běhali koně stvoření čárkami do písku a nasvícení baterkou. Ani ptáčci z kapesníku nepůsobili směšně. Návrat do dětství.
Návrat? Ano, v pondělí 30. června budu zpět. Předávám štafetu a těším se na Vyrypajevovy Iluze Slovenského národního divadla.
///
Předchozí díly denních zpravodajství najdete zde:
Komentáře k článku: Za divadlem do Hradce (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)