Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

Avignonské postřehy 2014 (No. 1)

 

The Humans

Autor a režisér: Alexandre Singh
Produkce: Witte de With, Centre pour l’Art Contemporain, Rotterdam
Premiéra: Schouwburg – Rotterdam

Místo a termín: Avignon, Gymnase du lycée Aubanel, 5. – 9. července

Alexandre Singh je výtvarník, autor a režisér, který žije v New Yorku, studoval na univerzitách v Manchesteru a v Oxfordu. Výtvarná díla vystavuje v New Yorku (Solomon R. Guggenheim Museum, MoMA, Andrea Rosen), v Londýně (Serpentine Gallery), Paříži (Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris), v Rotterdamu (Witte de With) i jinde.

Spojení elitního vzdělání, úspěchy na poli výtvarného umění a divadla působí na první pohled skvěle. Jednotlivé komponenty inscenace The Humans přináší směs toho, co je „dobré a funguje“. Scéna propojuje vizuální rámec ve stylu sedmdesátých let s estetikou kašírovaných masek, která je sice popisná, ale dobře stravitelná. Herci pracují s hudebními motivy anglických muzikálů z padesátých let minulého století a s áriemi Henryho Purcella. Inscenace je moralitou s prvky antické frašky a commedie dell’arte, ale cituje také filmy Woodyho Allena. Singh nabízí intelektuálně zábavnou směs, kterou potahuje bezproblémově popartovým filtrem.

Alexandre Singh v rozhovoru k inscenaci uvádí, že rámec příběhu tvoří mýtické drama o střetu apollónského a dionýského živlu při konfliktu otce se synem, tedy ve střetu člověka s otcovskou autoritou Boha. Apollónský Bůh se jmenuje Charles Ray a je sochařem, který vytesal lidi z kamene. Hlavní zápletka se točí kolem jeho syna Tophole-a a dcery Králíka N (Nesquick), která se jmenuje Polylingua.

Charles Ray vytesal člověka jako hodného otroka, aby mu sloužil. Jeho syn Tophole, který vypadá jako Woody Allen, se ale snaží „sbalit“ Polyligvu, a tak přinutí jednoho člověka, aby se před ní vysral. Tím se rozvine celá zápletka. Člověk 31 – Vernon si uvědomí, že kakání je příjemný pocit a dál hodlá už jenom žrát, srát a šukat. A přesně to naučí ostatní členy chóru. Z lidí se stanou hladová, hedonistická zvířata s maskami z commedie dell’arte. Sežerou kouzelného zajíce N, který bydlí v kadibudce, a pak se vrhnou na svého konstruktéra Charlese Raye, kterého spoutají. Podaří se jim chytit také Tophola a Polylingvu, které prohlásí za svého pána Satana a padlého anděla Ariela. Jako poděkování jim uspořádají krásnou svatbu, při které majestátně zazní Henry Purcell v interpretaci herců. Satan Tophole nakonec vstoupí do dekorace hory, která se před nimi sama rozestoupí a zmizí ze světa.

Celý tento proces trvá dvě a půl hodiny bez přestávky. Je to úmorná podívaná plná veršovaných dialogů ve stylu antické frašky, fekálního humoru a imitací Woodyho Allena. Viděno zpětně nevypadá to špatně, naopak toto krátké resumé by se mohlo vydat za „avignonské zážitky“ pro otrlého diváka. (Nabízí se srovnání třeba s úspěšnou a skandální inscenací Natural Theatre of Oklahoma: Life and Time I., II. Avignon 2011).

Inscenace The Humans chce být ale všeobecně srozumitelná, zábavná a přijatelná. Chybí jí ale znepokojivý osten. Intelektuální prokombinovanost a naivní sujet zrazuje technicky dokonalá, hollywoodsky bohatá taneční choreografie, bezchybný zpěv muzikálových songů a secvičené chóry, které dovedou (stejně) interpretovat cokoli. Drze řečeno, barokní polyfonie uklidní ty, co přišli na umění, a muzikál je pro ty pomalejší. Z inscenace čiší jistý kalkul. Autor krásné retro scény se nebojí doslovnosti kašírovaných masek. Používá to, co mají rádi všichni. Celek působí jako dobře zabalené zboží. Chytrý a v jednotlivostech nezpochybnitelný produkt.

Informace o festivalu: Festival d´Avignon

• Autor: David Pizinger
• Publikováno: 11. července 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Avignonské postřehy 2014 (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ