Avignonské postřehy 2014 (No. 2)
Avignon OFF
Vedle hlavního výběru Festivalu d’Avignon probíhá v Avignonu a okolí řada dalších festivalů a produkcí označovaných jako Avignon OFF. Tento celek nepodléhá dramaturgickému výběru a zahrnuje kreace v rozpětí od školní recese přes vážně míněné amatérské pokusy po kvalitní projekty, které zasahují různé okrajové oblasti divadla.
Sergi Lopez a Jorge Picó: 30 / 40 Livingston FOTO ARCHIV
30 / 40 Livingston
SetzeFetges Associats a Ring de Teatro
Sergi Lopez a Jorge Picó
Inscenace byla uvedena na Avignonském OFF festivalu v rámci programu Avignon à la Catalane a s podoporou nadace Ramon Llull, která prezentuje katalánskou kulturu v zahraničí.
Sergi Lopez a Jorge Picó absolvovali společně l’Ecole Internationale de Théâtre de Jacques Lecoq. Jorge Picó je dramatický autor, herec a režisér. Byl členem Compagnie Philippe Genty a v současné době řídí činnost skupiny Ring de Teatro v Mexiku a podílí se na tvorbě divadla Gerald W. Lynch v New Yorku. Sergi López se angažuje ve filmu. V roce 1997 získal Césara v Cannes za roli ve snímku Western, podruhé v roce 2000 za roli ve filmu Harry, un ami qui vous veut du bien, zároveň byl porotou v Cannes vyhlášený evropským hercem roku.
V roce 2005 spolupracovali Sergi Lopez a Jorge Picó na projektu Non Solum, který získal řadu ocenění. Inscenace 30 / 40 Livingston vznikla v roce 2011 v rámci katalánského Festivalu Temporada Alta.
Na scéně je zelený chlupatý koberec, křeslo a Sergi Lopez v bílém obleku. Inscenace 30 / 40 Livingston je Sergiho monologem, který vypráví o svém otci. Sergi se před tímto mužem, který jenom seděl v křesle a díval se na tenis, cítí méněcenný, málo mužný a zbytečný. Vyrazí do lesa hledat vnitřní zvíře a objeví muže v bílém obleku s jeleními parohy. Následuje složitá interakce a namlouvání. Představitel Sergiho „anima“ Jorge Picó je velmi jemný a diskrétní jelen, který dovede vytvořit neomezené množství druhů bizarní chůze. Představuje zároveň skryté tužby po otci a strach z otce spojený s tenisem. Nakonec se nechá zlákat a Sergiho naučí hrát tenis a být chlap. Když si pak zlomí nohu, Sergi ho nemilosrdně utratí kulovnicí. Už nepotřebuje vnitřní zvíře. Potom se usadí do křesla, kde sedával jeho otec a kouká na televizi.
Inscenace těží z pohybové průpravy a komického talentu tvůrců a při minimální proporci snese 30 / 40 Livingston srovnání s výběrem Avignonského IN festivalu.
Sun Li Tsuei: Le Mangeur de Lotus FOTO ARCHIV
Le Mangeur de Lotus
Sun Li Tsuei a Shang Orientheatre
Sun Li Tsuei získala klasickou průpravu v čínském bojovém umění a tanci. V osmdesátých letech odjela do Evropy studovat divadlo pod vedením Jacquese Lecoqa, Marcela Marceau a Maximiliena Decroux. Skupina Shang Orientheatre vznikla v roce 1999 v Taipei, její tvorba se zaměřuje na fyzické divadlo, ovlivněné kaligrafií a tradičním tancem. Inscenace mají výrazně filozofický a náboženský podtext. Od roku 2004 se Shang Orientheatre zúčastňuje Avignonského OFF festivalu, účinkuje na International Mime Festivalu v Aarchot v Belgii, dále ve Francii, Španělsku, Velké Británii, v Hong Kongu a v Austrálii.
Le Mangeur de Lotus (Jedlík lotosů) je sólová kreace fyzického divadla, inspirovaná epizodou z Odyssey označovanou Lotophages, ve které Odysseus připluje na ostrov, kde jedí plody lotosu. „Kdo okusí jeho medové plody, nechce se už nikdy vrátit…“
Sun Li Tsuei pracuje se náboženskou symbolikou lotosu v indické a čínské kultuře, kde lotos představuje symbol „transformace nedokonalého materiálního světa“ a spirituální čistotu. „Lotos je také symbolem karmy“, jak uvádí doprovodný materiál k inscenaci. Le Mangeur de Lotus je příběh o převtělování vyprávěný tělem jedné herečky. Na začátku vystoupí Sun Li Tsuei z průsvitných závěsů, předvádí zápas a smrt, odloží bohatě nařasené roucho, svoje tělo, a odchází zpátky. Rodí se znovu, je dítě, stává se krásnou dívkou, stárne a odchází. Před smrtí znovu objeví svůj starý šat a s tímto poznáním se vrací zpátky za závěsy.
Děje jsou vystavěny v hutné orientální zkratce s maximální pozornosti k detailu a při silné, téměř hmatatelné prezenci Sun Li Tsuei.
Cie Kumulus: Les Pendus FOTO ARCHIV
Les Pendus
Cie Kumulus
režie: Barthélemy Bompard
scénář: Nadège Prugnard
Skupina Kumulus se pohybuje na scéně pouličního divadla od roku 1986. V současné době patří mezi stálé hosty rezidenčních programů C.N.A.R., národních center pouličního divadla. C.N.A.R je výběrová asociace měst, která hostí festivaly a produkují inscenace divadla v exteriéru. Jedná se v českém prostředí, i vzhledem ke klimatickým podmínkám, o málo rozvinutý fenomén, který se ve Francii utváří od osmdesátých let. Zahrnuje vizuální, fyzické a multimediální projekty umístěné v plenéru. Forma rezidencí C.N.A.R. ve Francii umožňuje organický rozvoj tohoto typu divadla
Text Les Pendus vznikal na zakázku Cie Kumulus a rozvíjel témata starší inscenace Sceam, vytvořené v době prezidentských voleb proti Nicolasi Sarkozymu.
Kumulus se zaměřuje na expresivní fyzické a politické divadlo. V inscenaci Les Pendus tvoří scénu pódium a čtyři šibenice. Dvojice dozorců přivádí čtyři osoby, dvě ženy a dva muže, Pankáče, Cizinku, Herečku a Spisovatele. Strážci připraví exekuci a všechny postupně pověsí. Oběšenci „v čase mezi životem a smrtí“ rozehrávají nekonečné monology jako hudební fugu složenou z drobných a patetických gest, slov, vášní, výkřiků a politických sloganů. Slam poetry oběšenců, zmítaných večerním mistrálem a bezmocně se kymácejích, utočí na systém, stát, daně. Herci si vyřizují účty se vším, na co dokáže člověk během posledních 45 minut života přijít. Nakonec dostane postava Herečky menses a potírá si tvář krví. Krátce potom všichni umřou a nastoupí hlavní popravčí, režisér inscenace, Barthélemy Bompard, který pronese levicově utopický proslov o novém světě a uzavře představení.
Inscenace je, mimo pomalejší a vážně míněný závěr, dobře vystavěná a účinná. Působí jako přímý atak, ale útočící je v prekérní situaci. Aktivisté na oprátce jsou velmi křehcí, vratcí a labilní. Jejich čas skončil a právě proto mají jejich slova nějakou váhu.
///
Předchozí díl avignonských reportáží:
Avignonské postřehy 2014 (No. 1)
Komentáře k článku: Avignonské postřehy 2014 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
