Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Hronovská grilování 2014 (No. 1)

    V sobotu vypukl 84. Jiráskův Hronov. V plném slunci jej v odpoledním žánru přivítala delegace na schodech Jiráskova divadla. Zazněla hymna česká i Evropské unie, to je vždycky dojemné. Komedianti na chůdách ale tentokrát chyběli.

    FOTO J. MACH / JH

    Zazněla hymna česká… FOTO JIŘÍ MACH / JH

    FOTO JIŘÍ MACH / JH

    … i Evropské unie. OTO JIŘÍ MACH / JH

    Už od pátku ovšem centrum Hronova okupují mraky seminaristů a divadelních nadšenců všeho věku. A také diskotéková hudba, která se line odevšad. Hity let dávných a ještě dávnějších znějí do časných ranních hodin i nyní, když píšu tyto řádky, tedy v době, kdy se sobota již překulila do neděle.

    Už od pátku ovšem centrum Hronova okupují mraky seminaristů a divadelních nadšenců všeho věku. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Už od pátku centrum Hronova okupují mraky seminaristů a divadelních nadšenců všeho věku. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Mám za sebou první letošní hronovské zážitky a bude jich věru ještě spousta. Jsou to – a budou – události divadelní spojené s gurmánskými i sommeliérskými.

    V centru amatérského divadla, kterým se Hronov každoročně na počátku srpna stává, se totiž jedno slévá s druhým. Vášnivé diskuse posledních let mezi příznivci starého a nového (nebo starého a mladého, resp. tradičního a netradičního, příp. oficiálního a off-off-oficiálního) skončily nakonec kompromisem, aby byly uspokojeny obě strany. Takže Jiráskův hronov jako multižánrová přehlídka zůstala, nicméně nabízí se ve větší míře představení pro tzv. „normálního“ diváka.

    Prvním představením byly Tři sestry hronovského DS Jiráskova divadla. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Prvním představením letošního JH byly Tři sestry hronovského DS Jiráskova divadla. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Takové byly Čechovovy Tři sestry hronovského DS Jiráskova divadla. Solidně odehrané, pěkně přehledně podané, (téměř) telenovele podobné.

    Ladislav Valeš (vlevo) svého Tovjeho vystřihl s autentickým prožitkem. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Ladislav Valeš (vlevo) svého Tovjeho vystřihl s autentickým prožitkem. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Rádobydivadlo Klapý a jeho verzi teskně sladké židovské balady Tovje vdává dcery uváděné pod názvem Všechno není košér přijalo sobotní publikum Jiráskova divadla vděčným potleskem. Ladislav Valeš svého Tovjeho vystřihl s autentickým prožitkem (včetně kulhání, které nebylo předstírané, neboť na zraněnou nohu si poté musel přikládat led). Jinak to ovšem bylo ono příjemné ochotnické divadlo s více než dvaceti herci a lidovým nádechem „člověčiny“. Tedy pohlazení pro ty „normální“ diváky, avšak nic pro alternychtivé. Těm bezpochyby lépe vyhověly další dva festivalové tituly.

    Charmsovy pašije v provedení Ruského kroužku při V.A.D. Kladno. Měly půvab absurdity a mystický drápek. FOTO archiv VAD Kladno

    Charmsovy pašije v provedení Ruského kroužku při V.A.D. Kladno měly půvab absurdity a mystický drápek. FOTO archiv VAD Kladno

    Prvním byly Charmsovy pašije v provedení Ruského kroužku při V.A.D. Kladno. Měly půvab absurdity a mystický drápek, který provází VAD-ovské projekty i dílo meziválečného ruského avantgardisty Daniila Charmse. Kdyby se statisticky zkoumalo, kdože patří k nejoblíbenějším autorům amatérských divadelníků, Charms by se jistě umístil na jednom z předních míst. V tomto případě šlo o setkání poměrně šťastné, i když někdejších oblíbených – autorských – titulů spojených s VAD-Kladnem přece jen dosaženo nebylo.

    Na jiný typ experimentu vsadil Rámus z Plzně. FOTO archiv

    Na jiný typ experimentu vsadil Rámus z Plzně. FOTO archiv

    Na jiný typ experimentu vsadil Rámus z Plzně nominovaný z Loutkářské Chrudimi. Rodinný soubor Zdenky Vašíčkové si pro svou produkci Škoda času vzal jako inspiraci povídky z knížky Duhová jiskra od Daniely Fischerové a s jejími poetickými bajkami se utkal pozoruhodným způsobem. Propojil její duchovnem prodchnuté příběhy s dnešní schizofrenií a časovou tísní a vytvořil až punkovou show, která není nikdy stejná. Proč? Výchozí situací totiž je, že ani jeden z protagonistů nemá čas. Každému je dopředu přidělen příběh, který má převyprávět a ztvárnit prostřednictvím předmětového divadla. Aby to bylo „spravedlivé“ (neboť nikdo nemá čas), hází se pořadí odehraných výstupů kostkou. Tím se nejen určí souslednost, v jakém začnou herci příběhy vyprávět, ale další vrh kostkou jim určí, kolik minut mají k dispozici (nejvíce šest – pochopitelně). Čas odměřuje neúprosný budíček. Tak se odehrávané dílky příběhů prostřídají a v dalším kole pokračuje každý tam, kde v předchozím skončil. A pokračuje se tak dlouho, dokud každý svůj příběh nedovypráví… Samozřejmě tento princip náhodnosti nelze regulérně nazkoušet, takže občas vznikají docela napínavé situace, v jakém bodě bude příběh přerušen (prozradím, že jeden z příběhů končí odchodem dvou nahých lidí k obzoru, v jiném musí protagonistka poctivě vypít několik půllitrů piva). Propojení regulérních inscenačních prostředků se tak prolíná s náhodností a autenticitou „tady a teď“. Je to osvěžující. Možná by si to měli vyzkoušet i v některém profesionálním divadle… 🙂

    FOTO JIŘÍ MACH / JH

    84. Jiráskův Hronov začal. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    P. S. Název Hronovská grilování jsem zvolila proto, že je tu opravdu strašné vedro. Všude.

    ///

    Více na i-DN:

    84. Jiráskův Hronov začíná


    Komentáře k článku: Hronovská grilování 2014 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,