Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    (Ne)ztraceno v mlze

    Ač ve stejný den hráli v Olomouci Deep Purple, vydal jsem se do Divadla K3 shlédnout (dle anotace) nejúspěšnější wallonskou taneční inscenaci minulého roku s názvem Ultime Exil.

    Před začátkem představení organizátor Jan Žůrek všechny diváky poprosil, aby do divadelního sálu vstupovali velmi rychle a zároveň opatrně, protože je zhasnuto a všude je kouř (nehořelo – z parostroje). A kouř byl opravdu všude. Už jsem se těšil, jak budu mít referát o Belgičanech rychle hotový (zpočátku nebylo vidět opravdu nic), po chvíli se ale scéna rozjasnila a kouř ustoupil herecké akci a wallonskému představení. Naštěstí.

    Prázdná centrální scéna s jedinou dekorací – stolem a dvě postavy v mlze, muž a žena. Výrazná elektronická hudba, opravdu jemné svícení. Ultime Exil začíná.

    O čem se hraje a tančí?

    Celé inscenaci možná chybí jednoznačné a rozpoznatelné téma, nechybí jí však konflikt – ať už na základní úrovni (muž-žena) či na obecnější (jedinec-společnost/svět). Z úryvků tanečních kreací občas vystoupí silnější motiv, směřující k příběhu, v zápětí je však popřen a potlačen. Opravdu se pouze tančí – oba protagonisté zůstávají po celou dobu téměř civilní, nevstupují do rolí, jakoby byli na scéně sami za sebe. Jedno téma se přeci jen objevuje opakovaně a představení jej má i v názvu – exil, vyhnanství – z vlastního těla, ze společnosti; sledujeme nedobrovolný zápas se světem kolem sebe, jakési neukojitelné duševní prahnutí a hledání smyslu bytí (ale to už si možná příliš domýšlím).

    Tanečním výkonům nelze téměř nic vytknout – kreace byly originální, choreografie promyšlená, snad pouze některé scény zápasu působily maličko naučeně (či připraveně) a rušily jinak silnou tělesnost a „hmotnost“ představení.

    Výsledný dojem je skutečně obtížně stravitelný. Někde hluboko uvnitř vnímavý divák možná odkryje celkové poselství a „smysl“ inscenace – mě se to však ne zcela podařilo. I tak však ve mně Belgičané zanechali silný dojem něčeho neuchopitelného a univerzálně lidského (bez klišé). A to je asi správně.

     Ultime Exil. Koncept Lisa Da Boit a Giovanni Scarcella, hudba Eric Ronsse, scéna a kostýmy Pieter Eycken, světelné efekty Vincent Pinckaers. Psáno z vystoupení v olomouckém Divadle K3 27. října 2010.


    Komentáře k článku: (Ne)ztraceno v mlze

    1. Martin Zavadil

      Avatar

      Krátký rozhovor s Cie Giolisu po představení: http://www.divabaze.cz/2010/11/rozhovor-s-cie-giolisu

      22.11.2010 (16.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,