Divadelní noviny > Festivaly

Hronovská grilování 2014 (No. 4)

Dnes tedy slibované nonverbální divadlo, i když je mezitím překryla další představení a zážitky libé i nelibé. Ale nerada bych onen nonverbální blok představení minula. Protože je jasné, že česká amatérská pantomima žije. A cítí se dosti dobře.

V třičtvrtěhodinovém pásmu se v Hronově představily čtyři produkce, a to ze třech různých světových stran. Všechny byly nominovány z národní přehlídky pohybového divadla a pantomimy Otevřeno Kolín. A všechny příjemně překvapily kvalitou a energií, vtipnou scénografií, dramaturgickou volbou i provedením.

Hry nevinné nebo vinné? přivezlo hudebně-dramatické oddělení Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia Ostrava. Ostravská konzervatoř se rozhodně za své absolventy nemusí stydět, uplatňují se porůznu v divadlech i projektech po celé republice a je patrné, že jsou tu studenti vychováváni v rozmanitých dovednostech (včetně těch pohybových). Tedy nemusí překvapit, že v Hrách nevinných nebo vinných? vystoupili studenti činohry (pod vedením pedagožky pohybu Evy Polzerové). Jednoduchá etudka na téma Když se dva perou, třetí se směje (samozřejmě, že jde o to, získat srdce rozmarné okaté slečny) měla švih a vtip. Jednotliví protagonisté (Jana Mundráková, Jakub Burýšek, Robin Ferro a Štěpán Kozub) nemají problémy s autenticitou pohybového vyjádření. Vyrýsovali příběh jasně, pečlivě, ale přitom s lehkostí a smyslem pro gag. Nejde o nic většího nežli o schůzku v parku, kam se dostaví dva nápadníci s různou mírou sebevědomí. Když shledají, že je třeba svou žínku dobývat, pustí se bez váhání do souboje se soupeřem po vzoru jelenů v říji. Je jasné, že v tomto souboji nezvítězí nikdo z nich, a tak když zcela zdoláni padají k zemi, přichází impozantní svalovec, který si slečnu odvede. Podle popisu je vám asi patrné, že tato pantomima bez kulis, s pouhými dvěma rekvizitami (květiny, šála) se silně inspiruje němou filmovou groteskou. Já jen dodám, že se jí to daří. Navíc jako jistou přednost vidím, že se jedná více o hereckou nežli pantomimickou práci (i když je mimování OK, protagonisté se více než na techniku soustředí na herecký projev), což dodává příběhu na peprnosti a vtipné erotičnosti.

Dvě etudy přivezl Taneční soubor Puls při SVČ z Opavy. Jak z názvu souboru plyne, důraz klade na tanec a pohyb. Nechybí vtipné choreografické a scénografické nápady, ale nevytrácí se ani zřetelný ústřední příběh a myšlenka. Navíc, Puls se kromě tance věnuje i stepu, takže nabídka jejich nonverbálního divadla se tím ještě rozšířila. Autorkou a režisérkou obou produkcí je lektorka SVČ Eva Vondálová. První zpracovala je jako sen dívky prodávající dosti neúspěšně noviny, kdy se jí do snu projektují různé dada i surrealistické vize a zjevují se i různé archetypy z pohádek (Červená Karkulka) či zhmotnělý „panák-novinák“. Skeč nazvaný Novinová byl příjemně svižný a výtvarně i pohybově nápaditý. Navíc scénografie, vycházející z nejrůznějšího použití novinového papíru (včetně 3D objektú, jako tlama vlka, ale i výše zmíněný panák-novinák, kterého dívky před našima očima sestaví a animují), je vytvořena s lehkostí a vtipem a zároveň technicky kvalitně.

Druhá etuda Bariéry v nás pracovala s objekty na scéně ještě výrazněji. Dívky v ní staví z barevných krychlí, kvádrů a dalších elementů vratké stavby. Choreografie, která prý vznikla na objednávku jako scénické zpracování rozporu mezi strachem z neznámého a touhou poznávat, je vedena postupně se rozvíjející myšlenkou spějící k tomu, že sami sice můžeme vytvořit něco výjimečného, ale lepší je spojit se dohromady. Tím se stáváme jistějšími a naše dílo trvalejší.

The last but not the least. Vystoupení Pantomimy S.I.Brno s inscenací Kupé. Pantomima neslyšících vznikla v roce 1981 a od té doby zdárně funguje a rozvíjí svou činnost. Je vlastně nejznámějším amatérským souborem, který se věnuje pantomimě a nonverbálnímu umění a na festivalech – nejen u nás, ale i v zahraničí – pravidelně „boduje“. Pod taktovkou Josefa Tichého a Jindřicha Zemánka tentokrát herci zvolili mnohokrát ztvárněný námět: interakci postav postupně přicházejících do vlakového kupé a jejich boj o místo k sezení. Jak napovídá hudba (kterou slyší diváci, nikoli herci) i celkové pojetí, je představení inspirováno němou groteskou, a to jak v herectví, tak v jednotlivých charakterech postav. I když tato inspiraci je zřejmá, každý z protagonistů k ní přidává i něco svého, čímž každou postavu obohacuje. Navíc je vyústění příběhu překvapivě aktuální. Má vlastně dva „konce“ spojené současnou politickou paralelou: zahalené muslimce se beze slov podaří vypudit všechny cestující z kupé, ale následně odhalení je banálně prosté – za muslimku se převlékla dívka, která společně se svým neposedným bratrem předvídala reakci, čímž získali kupé pro sebe. Groteska se tak mimo jiné stává podobenstvím o dnešním světě. Všichni se řítíme životem v jednom vlaku, aniž bychom přesně tušili, kdo jsou lidé, s nimiž jedeme v kupé. Procházíme nejrůznějšími nebezpečími a konflikty a nakonec se velmi často se necháme oblafnout „protivníkem“, který dokáže vymyslet nečekaný „fígl“. Svižná, příjemná předpůlnoční show.

Tak jsem potěšena, že kromě potenciálních profesionálů studujících nonverbální umění na odborných školách a uchylujících se pak ve svých produkcích mnohdy k hodně specifickým žánrům (fyzické divadlo, nový cirkus), existuje paralelně i linka nonverbálního umění amatérského, které dokáže být stejně vtipné a technicky kvalitní. A někdy možná i vtipnější a kvalitnější než to profesionální.

///

Více o 84. Jiráskově Hronově: JH

///

Předchozí díly Hronovských grilování:

Hronovská grilování 2014 (No. 1)

Hronovská grilování 2014 (No. 2)

Hronovská grilování 2014 (No. 3)

 

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 6. srpna 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Hronovská grilování 2014 (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ