Jiří Vyšohlíd
Herec a hudebník Divadla Drak Hradec Králové, člen poroty letošní Skupovy Plzně
První divadelní zážitek.
Mám v hlavě obrázek z jakéhosi loutkového představení o sněhulácích v roce 1946–47 v Trutnově. Napadá mě, že u většiny lidí je první divadelní zážitek loutkové divadlo nebo představení pro děti, takže: NA KVALITĚ ZÁLEŽÍ!
Divadelní sen.
Nemám, ale občas se mi zdá, že umím docela dobře hrát na klavír. Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout.
Z těch pozitivních to byla Prodaná nevěsta, Beatles, Jé, kdo to je nebo Tajný deník Adriana Molea. V poslední době je to Ikaros. Všechno samozřejmě v Draku, kde už pobývám skoro padesát let. Totální anomálie!
Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat.
Chtěl bych zažít aspoň na chvíli první republiku a taky trochu rakousko-uherského mocnářství. Ne však kvůli divadlu. Kvůli fungování státu a společnosti a porovnat je s dneškem.
Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?).
S kteroukoliv bych se rád pobavil na téma divadlo pro děti. Obavám se ale, že bych nikoho nenašel.
Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl.
Nemám tak zásadní zážitky, abych mohl odpovědět. Spíš mám nyní – po Skupově Plzni – zajímavou zkušenost a taky téma k přemýšlení: subjektivita vnímání divadelního představení (a umění vůbec). Divadlo je živý tvar a jeho součástí je i divák a podmínky, v kterých se tenhle zázrak koná. Tohle vše silně ovlivňuje výsledný dojem z představení. Výraz „dojem“ mně připadá lepší než třeba „účin“. A s tím je spojena nemožnost objektivního posouzení kvality.
Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu.
Rozhodně bych do antikvariátu nedal Apokryfy Karla Čapka. Kdybych měl noční stolek, ležela by na něm dnes nejspíš Tyranizovaná spravedlnost Jiřího Přibáně a Karla Hvížďaly. Zjišťuju čím dál víc, že příběh naší společnosti – a vlastně i celosvětové populace – začíná být tak zajímavý a napínavý, že mu nemůžu odolat. Mimochodem, zdá se mně, že umění začíná hrát v tomto příběhu méně významnou roli. Což je bohužel katastrofa, protože právě KULTURA v širším slova smyslu je to, co může svět zachránit.
Film nebo televizní pořad, na který jste ochoten kdykoli se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete.
Tím, že jsem se stal spíš divákem sledujícím dění kolem sebe, jsem špatným divákem divadla, filmu i televize (televizi nemám, jen i-vysílání ČT). Sleduju tedy jen zajímavé tv-dokumenty a vybranou publicistiku, především rozhovory s osobnostmi jako třeba Vzkaz, Z očí do očí, Na plovárně atd.
Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte.
Asi nejvíc poslouchám moderní jazz, ale taky klasiku, starou muziku a etno. A pak všelijaké speciality, na které narazím. Z popové muziky jen kvalitu (Beatles byli geniální, Led Zeppelin…). Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na toaletě?
Podkroví, kde bydlím, má skosené stěny a navíc mám jen jednu místnost s koupelnou, kam se už nic nevejde. A protože nekamarádím s van Goghem, Monetem, Kupkou, Kleem ani Medkem, zajdu radši na výstavu. Ostatně, obrazy na stěnách kazí akustiku!
Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru.
Pilsner Urquell 12°.
Květina, kterou byste nejraději dostal po premiéře.
Kdybych byl ženou, asi bych odpověděl.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu?
Určitě muzikantem, asi profesionálem.
Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě.
Nic mě nenapadá.
Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?
Ne, nerad uvádím kolegy a známé do trapné situace. A nejsem vůbec exhibicionistický typ.
Bonus – oblíbený/neoblíbený divadelní kritik/kritik, kterého respektujete/nerespektujete
Mám velkou nevýhodu, že až na nepatrné výjimky kritiky nečtu. Nerad bych tedy hovořil o oblibě nebo neoblibě, k tomu nemám podklady. Ale v každém případě respektuju všechny kritiky – je to nezáviděníhodná role.
Komentáře k článku: Jiří Vyšohlíd
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
