Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre,
tos mě tedy prvním poprázdninovým dopisem opravdu dvakrát nepotěšil. Ale jestli Ti to může být aspoň částečnou duševní vzpruhou, ve zdravotních potížích jsme opravdu bratři ve zbrani. Je to možná paradoxní, ale já mám úplně stejnou diagnózu! A taky C6 a CB! Zvažoval jsem dokonce rehabilitaci v lázních, ale jako člověka na tzv. volné noze mě ani milovaná Třeboň během léčby neuživí. Tak to nechávám osudu a výborným fyzioterapeutičkám v Praze. Nebudeme si tady ale snad předkládat chorobopisy, jako sklerotici na abiturientském srazu po půlstoletí, dyk nám eště není sedmdesát!
Ještě chvíli setrvám v larmoyantní rovině. Jak víš, začal jsem znovu objíždět vlast s poslechovými pořady, ale v létě jsou všechny kluby zavřené, takže nastalo existenční vakuum. Je sice pěkné, že si ČT24 zve hosty jako na běžícím pásu, což se mi stalo v případě vzpomínky na výročí Několika vět a festivalu ve Woodstocku, ale za ten drahocenný čas předlistopadový komouš Dvořák, který dostal od poslušných radních nedávno 2‚5 milionu odměny, neumí zaplatit ani korunu.
Takže Tvá představa o mém vymetání letních akcí je s dovolením naivní. Rád bych vymetal, kdyby bylo za co. Aspoň mě poprvé pozvala dávná kamarádka Zlata Holušová na věhlasný festival Colours of Ostrava, kterému šéfuje, ale to jsem popsal v Posledním slově v Lidovkách. Všechno zlé je někdy k něčemu dobré. Nechlubím se, ale zčásti i kvůli vrozené nepraktičnosti mám po několika místech několik knihoven. A jako přísný Koniáš jsem se je rozhodl přes prázdniny vyčistit a počal jsem vozit knížky, které už určitě nikdy neotevřu, do jednoho spřáteleného antikvariátu. Ruka trhu je nekompromisní a spravedlivá. Chtěl jsem se třeba zbavit blábolů někdejšího marxistického teoretika, docenta katedry estetiky Jana Cigánka (možná jsi ho zažil osobně) a málem mě vyhnali!
Rozprodej však vázl, protože jsem se obvykle začetl do knih, jejichž obsah jsem mezitím po mnoha letech úplně zapomněl, přehodnocoval modly a nacházel skvosty. Kdy a proč bych se jinak vrátil třeba k nádherným Daudetovým Listům z mého mlýna, v nichž hajný a pasák bydlí vedle sebe ve vesnici, ale nemluví spolu kvůli přesvědčení, protože jeden je bílý a druhý rudý? Nejaktuálnější komentáře k současnému dění v Rusku jsem našel v Povídkách Isaaka Babela, kde domovník Kuzma praví: Moskali, ty neuměj lidem odpouštět, já Moskaly znám.
Největší bombu ovšem skrývala novela Jurije Oleši Závist. Už v roce 1927 učinil jednou z hlavních postav ředitele trustu potravinářského průmyslu, velikého uzenáře a cukráře, který dirigoval všechno, co se týkalo žrádla, a posílal své salámy na výstavu do Milána. Věř, nevěř, jmenoval se Andrej Babičev.
Pokud jde o divadlo, nakonec jsem zvládl aspoň čtyři představení na mé oblíbené Letní Letné a přes většinou kladné zážitky zejména z večera s La Compagnie du Poivre Rose (ale to neber vážně, protože jsem už skoro čtyřicet let platonicky zamilován do Ivy Bittové, která ji doprovází) nebo z módního Cirku La Putyka a jeho novinky Dolls a přes úžasná akrobatická čísla mi vesměs scházela nějaká zásadnější výpověď, jako by se klouzalo po povrchu a spoléhalo na efekty. A v první zářijové pondělí jsem na ČT art konečně dostihl v přímém přenosu z Divadla Na zábradlí vynikající kabaret Miloše Orsona Štědroně Velvet Havel s fantastickou Marií Spurnou v roli Olgy Havlové. Takže po marném létě ten podzim nezačal vůbec špatně. Kurýruj se a neklesej na mysli!
Tvůj Jan Rejžek
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
