Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami
Navazujeme na rubriku Divadla na hranici, jejíž název byl mírně zavádějící, ale také přesahový. Nejde nám ale o nic jiného než postupně zmapovat česko-moravskou divadelní síť. Ať už se divadla nacházejí blíže k hranicím republiky anebo více k jejímu vnitrozemí, vždy jsou to scény svých regionů. A v nich naplňují svou nezastupitelnou úlohu kulturních center – s větším či menším úspěchem, ale vždy s odhodlaností, jaká k tomuto poslání patří.
Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami sídlí ve víceúčelovém kulturním domě bohatýrských rozměrů, který kromě sálů pro kulturní produkce funguje též jako hotel. Budovatelská velkorysost kontrastuje se vzpomínkami na represe padesátých let, které jsou s městem Příbramí a v jeho blízkosti situovanými lágry spojeny. Ovšem z jednoho z největších divadelních bufetů v republice se otevírá překrásný výhled na centrum aktivní středočeské religiozity, Svatou Horu.
Divadlo bylo slavnostně otevřeno 8. listopadu 1959 inscenací hry Františka Pavlíčka Labyrint srdce v režii Antonína Dvořáka, stánek Thálie ovšem není pojmenován po tomto již pozapomenutém divadelníkovi. Velký hudební skladatel téhož jména a příjmení byl s tímto krajem spjat, a dokonce se hovoří o blízkém jezírku ve Vysoké jako o tom z Rusalky. Příbramské divadlo stálo dlouho na okraji zájmu médií, bylo považováno za regionální v poněkud pejorativním slova smyslu. Od roku 2006, kdy po Františku Miškovi převzal umělecké otěže režisér Milan Schejbal, se však ponětí o zdejším činoherním souboru značně vylepšilo, divadlo se může pochlubit i několika „trofejemi“. Počet předplatitelů se s dnešní tisícovkou oproti předchozím letům zhruba zdvojnásobil, v sezoně se realizují čtyři premiéry ve velkém sále, jedna na malé scéně. Mnozí příbramští diváci si existenci zdejší scény pochvalují, „alespoň nemusíme za divadlem do Prahy“, objevilo se v jednom z pozdravných vzkazů na adresu vedení. Repertoár je budován obezřetně, ale bez podbízivosti, publiku jsou předkládány známé klasické tituly, často ovšem netradičně a originálně interpretované (kupříkladu Molièrův Tartuffe, viz recenzi v tomto čísle DN). Hrají se pochopitelně i komedie, ale občas se objeví též méně známý titul. Dramaturgie se nebojí ani takových emocionálních zátěží pro publikum, jakou je například Její pastorkyňa Gabriely Preissové. Příbramské publikum je seznamováno též s přístupnější současnou světovou dramatikou (Obraz Yasminy Rezy, Prokletí nefritového škorpióna od Woodyho Allena). Schejbal jako umělecký šéf poskytuje prostor svým kolegům (Lída Engelová, Daniel Hrbek, Martin Vokoun), sám prezentuje s interpretační lehkostí vkusné opusy, jako například Dámu s kaméliemi či Školu, základ života. Dobrým taktickým tahem je hostování mediálních hvězd ve zdejších inscenacích (Sabina Laurinová, Michal Dlouhý, Bohumil Klepl). Dvě z těchto hostování zaznamenala fenomenální úspěch v celorepublikovém měřítku: Hrdý Budžes podle prózy Ireny Douskové s Barborou Hrzánovou i Drobečky z perníku se Simonou Stašovou vyprodávají divadelní sály i mimo Příbram již dlouhá léta. Simona Stašová získala ve zmíněném titulu „za Příbram“ Thálii v roce 2007, v témže roce člen zdejšího souboru Zbigniew Kalina byl Thálií oceněn jako mladý interpret do 33 let.
Divadlo se může pochlubit také výraznou orientací na mladé publikum. Nejde o to, že se mnohá představení hrají dopoledne pro školy, ale že tu vznikl i Klub mladého diváka, který sdružuje po divadelních zážitcích toužící adolescenty.
Několik návštěv zdejšího souboru v posledních měsících mě ujistilo, že v Příbrami se hraje divadlo na velmi solidní profesionální úrovni, je tu vstřícné a vnímavé publikum a soubor se může bez obav porovnávat s těmi v kulturních centrech.
Rozhovor s ředitelem Petrem Bednářem
Jak funguje Divadlo Antonína Dvořáka ve velikém víceúčelovém „kulturním domě“?
Víceúčelový dům sice znamená více starostí, ale na druhou stranu i více možností. K dvěma divadelním scénám, kinu, přednáškovému a velkému víceúčelovému sálu jsme před časem přidali i Divadelní klub, který slouží nejen jako kavárna, ale i další malá scéna. Snažíme se využívat všechny prostory pro pestrou kulturní nabídku. Naším cílem je, aby se areál Divadla Antonína Dvořáka stal hlavním centrem veškerého kulturního dění ve městě. Co se týká financí, je největší zátěží kino. Ačkoliv se ve statistice objevujeme do pátého místa v návštěvnosti, musíme kino výrazně dotovat.
Jak často a kam vyjíždí divadelní soubor hrát mimo Příbram?
Zájezdy tvoří podstatnou část našich příjmů. V průměru vyjíždíme 15x do měsíce. Jsme rádi, že zájem je po celé naší republice, ale hrajeme i na Slovensku. Příbram leží velmi blízko Prahy, což nám logicky odebíralo diváky, kteří dojížděli do hlavního města za velkou divadelní nabídkou. Považujeme za velký úspěch, že se nám tuto kulturní metu podařilo dobýt. Nejenže v Praze pravidelně hrajeme, ale její obyvatelé se naučili za divadlem jezdit do Příbrami.
Máte informace o tom, jací diváci, co se věkových kategorií a profesí týká, navštěvují příbramské divadlo především?
Pokud jde o profesionální profil publika, nemáme žádný přehled. Věkové kategorie máme zpracovány v předplatném: chodí se od dětí, přes studenty až po seniory. Jsme pyšní, že nám počet předplatného od roku 2006 stále stoupá. Díky tomu, že každoročně vyhlašujeme „diváckou anketu“, máme i přehled, odkud k nám diváci jezdí. Proto jsem také mohl v předcházející otázce jmenovat Prahu.
Dostává se divadlu podpory od zastupitelských orgánů města?
Divadlo Antonína Dvořáka Příbram je příspěvkovou organizací města, proto dostáváme každoroční finanční částku. Jsme rádi, že v dnešní době, kdy je na kulturu stále méně peněz, vykazuje tento příspěvek stabilní hodnotu a neklesá.
Komentáře k článku: Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)