Hostina
Dneska mám chuť sdílet nadšení pro film, pro onu komplexní disciplínu, která podobně jako architektura má kouzelnou vlastnost, že je schopna do sebe pojmout množství dalších disciplín, a tím se stává mnohovrstevnatou radostí, na které si řada z nás vytvořila silnou závislost. Film je pokroucený, mihotavý a v drtivé většině zjednodušující odraz reality, který ovšem paradoxně velmi aktivně realitu zpětně spoluvytváří, protože mnoho vzorců chování lidé opisují z filmů jako z učebnic sociální interakce. V určitých situacích nacházejí lidé odpověď uloženou někde vzadu či hluboko v mozku právě díky nějakému zážitku s filmem. Vědomí (nebo podvědomí) nám ji nastrčí do naší právě odžívané reality tak automaticky, jako kdyby byla ona zkušenost někdy v minulosti skutečně prožita.
Co se týká filmových žánrů, stovky lidí mají stovky chutí a já se celý dosavadní život snažil pochopit všechny záliby ostatních v té či oné chuti. Přejídal jsem se nezřízeně na našem společném a obrovském filmovém rautu, běhal od stolu ke stolu, ochutnával, porovnával a diskutoval s kroužky okolostojících komunit. Každý měl samozřejmě co říci a každý měl většinou i pádné argumenty ke svému postávání u jednoho konkrétního stolu, případně i více nebo méně košaté protiargumenty pro svou absenci u stolu jiného. Poslouchalo se to vždy velmi dobře, s mnoha důvody jsem i nadšeně souhlasil. Ale stejně jako ve všech ostatních disciplínách se ve mně nakonec vždy prosadí neukojitelný všežravec.
Film je díkybohu nezmapovatelný prostor, od dětství až do smrti je co objevovat a přesně to je jeden z faktů, který mi dodává do života trochu klidu. Přes všechno nadšení nelze dojít konce! Fantazie.
A proto pokud to jen trochu jde, konzumuju minimálně jeden film denně. Většinou se jedná o večeři. V životě člověka jsou ale i krásné dny, kdy si může dovolit plnohodnotné a několikachodové menu. To pak kombinuju dokumenty s blockbustery, filmovou historii se současností, uměleckou radikalitu se zábavou. Přestože jsem ochotný sníst víceméně cokoli, přece jenom mám svoje skryté a podvědomé preference. Myslím, že v tom jako u každého z nás rezonují dětské fascinace a hlavně neukojené dětské touhy. Já totiž ve filmu více než co nejvěrnější odraz reality miluju její širokoúhlé rozšiřování, snění, utopie a nově budované konstrukce jiných světů. Je mi tak trochu jedno, jestli se jedná o vesmír vnitřní, nebo vnější, o hlubokou minulost, paralelní současnost, anebo vzdálenou budoucnost. Zbožňuju cestovat časem a prostorem, navštěvovat místa, která do té chvíle neexistovala a stala se holografickou realitou jen díky partě mně podobných fantasmagorů.
Dovolte mi na závěr několik doporučení na filmy, které u nás v rámci sci-fi neplatí za ty naprosto nejznámější, a přitom rozhodně stojí za pozornost: The Man from Earth, THX 1138, Donnie Darko, Kin-Dza-Dza!, The Man Who Fell to Earth a pak samozřejmě i celá plejáda japonského anime: Ghost in the Shell, Akira, Jin-Roh, Ninja Scroll, Metropolis, Cowboy Bebop, veškerá tvorba studií Ghibli a 4°C. A tak dál a tak dále. Jak jsem už psal, hledat je možný naštěstí donekonečna.
Komentáře k článku: Hostina
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
