Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Činoherák hraje v Ústí!

    Tak jsme se konečně dočkali. Toho fénixe vyletěvšího z popele legendárního ústeckého Činoherního studia a krákorajícího v oblacích Setuzy nejen do Ústí, ale do celé země, že Činoherák navzdory zlu bude hrát! Činoherák Ústí ve spolupráci s místní univerzitou, filantropy, podnikateli a za podpory všech, kteří poslali příspěvek na jejich transparentní účet, zprovoznil opuštěné a už čtyři roky nehrající chátrající kino Hraničář, nastudoval novou hru – Krásku z Leenane Martina McDonagha – a v pátek 26. září zahájil činnost ve svém domácím prostředí. A tak se konečně může začít mluvit o divadle, a ne jen o kauze, o národu, o povinnosti vůči umění atd.

    Kráska z Leenane

    Kráska z Leenane v Ústí aneb Být, či nebýt sám? FOTO MÍRA ROSENDORF

    Novou sezonu už ovšem Činoherák začal – od léta se těší přízni pražského magistrátu, díky jehož dotaci působil na pražských scénách (Loď Tajemství bratří Formanů, Divadlo v Celetné, Divadlo Komedie). Všichni ale s napětím čekali, zda se lidem okolo divadla podaří zprovoznit prostory léta nečinného a zpustošeného kina Hraničář, které dosud sloužilo maximálně jako site-specific prostor místním umělcům, popřípadě jako zázemí pro ústeckou verzi Pecha Kucha Night. A zdá se, že podařilo, i když ještě v den odjezdu vlakem směr Ústí nad Labem jsem dostal zprávu, že místní stavební úřad zakázal divadlu v kině hrát. Přesto se hrálo, i když například toalety byly venku na ulici v podobě mobilních „toiek“. Očekávalo se, že pokud lidé z radnice nestrhnou zdi, strhne se mela. Kromě standing ovation se však nestrhlo nic…

    Proč se dramaturgie divadla rozhodla otevřít své domácí působiště právě inscenací Krásky z Leenane? McDonaghova hra je černá komedie vyprávějící o irském městečku Leenane a jeho irských obyvatelích. Je to místo, které je tak krásné a tak příjemné, že tam nikdo nechce žít. Není tam totiž žádná práce. Hlavní zápletka se točí kolem poněkud brutálního vztahu matky a dcery Folanových, v němž si navzájem dělají nejrůznější naschvály a podrazy. Matka Mag (Marta Vítů) pomocí nejrůznějších fint drží svou už čtyřicetiletou dceru Maureen (Anna Fišerová) doma v podstatě jako svého otroka. Ta by nejraději zmizela s Patem Dooleyem (Matúš Bukovčan), dělníkem, který městečko navštěvuje jen občas, jinak pracuje v Londýně, a platí tedy za toho, který se dokázal ze spárů vymanit. Ve vztahu Mag k Maureen stejně jako ve vztahu Leenane a jeho obyvatel lze paralelu s děním okolo Činoheráku bez přílišného fantazírování najít. Magistrát chápající sebe jako autoritativního vládce, jemuž znelíbit se znamená očekávat zánik, zotročuje své divadlo, klade mu klacky pod nohy a všemožně se jej snaží zlikvidovat. Motivace matky poutat k sobě svou dospělou dceru plyne ze sobeckého, ale pochopitelného zájmu nebýt sám. Motivace (téměř všech) magistrátů likvidovat svou uměleckou scénu je naopak většinou podněcována sobeckým zájmem „být sám“, bez nevýdělečného umění, a ideálně nikoho nedotovat. Uvedení zrovna této hry, která nemůže neskončit tragicky, je v podstatě inscenací hesla Zlu navzdory.

    McDonaghův text inscenovaný režisérem Filipem Nuckollsem je zrádný v prakticky nulové výpravě a pohybu. Veškeré zvraty se dějí jen v rovině dialogů a konverzační divadlo potřebuje také výrazné herce, kteří dokážou strhnout (či alespoň zaujmout), i když jen sedí a mluví. V tomto ohledu vynikl Jan Jankovský v roli Patova mladšího pubertálního bratra Raye, jehož jedinou funkcí v inscenaci je předávat vzkazy mezi rodinami Dooleyovou a Folanovou. Jankovského citlivý sígříček, taková kombinace irského rowdie a poslušného chlapce, byl nejzábavnější postavou večera. Možná to však bylo pouze tím, že Jankovský se nebál na jevišti skoro křičet. Jeho výrazný hlas tak dalece převyšoval ostatní trochu unylé výrazy, které ještě ne zcela divadelní prostor kina jenom umocňoval – zkrátka občas nebylo moc slyšet, co si postavy na jevišti říkají. Byly tu i momenty, které se nevydařily režisérsky (např. nejasná motivace masturbace Raye před televizí u Folanových nebo jen ledabyle naznačená proměna Maureen ve svou vlastní matku na konci představení).

    Přes všechny mouchy nejen technického rázu ale Činoherák Ústí ukázal, jakou cestou se v novém složení a na nové scéně hodlá vydat. Tradiční a nepříliš odvážná Kráska z Leenane byla rozhodně důstojným začátkem, doufám, že dlouhé éry. Nepochybuji však o tom, že prostor Hraničáře bude tvůrce inspirovat i k větším experimentům nejenom ve výběru textů, ale také v jejich provedení. A třeba se někdy dočkáme standing ovation i za divadelní zážitek, a nejen za vůli hrát.

    Činoherák Ústí – Martin McDonagh: Kráska z Leenane. Režie Filip Nuckolls, dramaturgie Vladimír Čepek. Premiéra 26. září 2014 v kině Hraničář, Ústí nad Labem.


    Komentáře k článku: Činoherák hraje v Ústí!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,