Divadelní noviny > Názory – Glosy
Nefungující divadlo ve funkcionalistické budově
Jakmile se v Praze řekne nefungující divadlo ve funkcionalistické budově, všichni hned vědí, že je řeč o současné Komedii. U kavárenských stolů se po vyslovení vtipného opisu z vteřiny na vteřinu, jako by šlo o řadu v mžiku vyrašivších tújí, rozezní živý plot hurónského smíchu. Ten je zprvu vnímán příznivě; lidé se domnívají, že učiněná poznámka, ať už ji pronesl kdokoli, byla v jistém smyslu jejich poznámkou, a že znějící smích, přestože kolektivní, jest v zásadě pouze jejich smíchem. Poté, a netrvá to ani další vteřinu, přijde rozčarování: člověk rozpozná, že u stolu sedí s lidmi, jejichž touhou není naslouchat, nýbrž že každý chce k učiněné poznámce říct něco dalšího, ještě vtipnějšího. Lidé prackami podrážděně rozhrnují túje.
Po všem výše řečeném nezbývá než vzít název sloupku zpět. Současná Komedie, toť lázně, toť rehabilitace, toť vířivá vanička, do níž se na sto minut naložíme, načež k nám odkudsi zdola začnou stoupat příjemné bonmoty, a tyto bonmoty, ač vycházejí zdola, jsou z naší hlavy, zároveň však jsou i z Komedie. Prostě řečeno, Komedie inspiruje samolibé blbce, kteří v jiných případech dokážou hodnotit pouze v řádu líbí–nelíbí, k výkonům, jež by bylo lze tisknout i v Šaldově Zápisníku. Tak kupříkladu při své poslední návštěvě Komedie jsem si vyslechl mimo jiné tyto soudy: Pokud by se věnovali obsahu tak intenzivně, jak se věnují formě, bylo by to fajn divadlo, pověděla mi jedna osoba při listování tamními propagačními novinami, jakýmsi zpravodajem Divadla Komedie. Kývl jsem; noviny to byly pěkné, načež jsem v zamyšlení přešel k dalšímu stolku, kde jsem si vyslechl: Kvalitní text už mají. Teď ještě režie a herci, a mají inscenaci. Tento muž mluvil o kusu, který jsme před chvílí v Komedii zhlédli; jednalo se o hru Mezi náma dobrý od Doroty Masłowské, a i tentokrát jsem musel souhlasit. Masłowska napsala dobrý text, Barbora Gregorová ho podle všeho dobře přeložila, ale na straně uměleckého zpracování už nalézáme pouze pasiva: režie zcela chybí, scéna je odporná. Ještě horší ale je absence upřímného zájmu, vášně, talentu…
Mezi náma dobrý byla podle mě pro Komedii poslední šance. „Strašnický“ soubor konkurz vyhrál s tím, že bude uvádět současnou polskou dramatiku, čili mimo jiné jistě i Masłowskou. Tato poslední šance, domnívám se, nevyšla, a pokud smím posoudit důvod, pak bych ho viděl v tom, co se jen těžko popisuje, čili v oné už výše zmíněné absenci upřímného zájmu (nebylo to s tím strašnickým projektem nakonec tak, že vznikl podle klíče: do teď tady dělali Němce, tak my tu teď budeme dělat třeba Poláky?), jakož i talentu, vášně, urputnosti… Ano, jsou to soudy na tenkém ledě, ale nedokážu se jim vyhnout. Přemýšlel jsem o Komedii dlouho, než jsem výše řečená slova napsal… Přemýšlel jsem o tom, jak vzniká umělecké dílo. Závěry svých úvah pronáším úmyslně trochu přepjatým, až patetickým tónem.
Kdo v umění může něco dokázat? Jak vzniká umělecké dílo?
Umělecké dílo stvoří pouze ten, jehož vnitřní ustrojení je směsicí zarputilosti, nemoci, talentu, vychytralosti a citu. Leč pouhá směsice těchto ingrediencí nestačí. Rozhodující je, aby všechny zmíněné ingredience byly namíchány v přesných poměrech. O miligram méně nebo více a dílo nevznikne. Jistě nestačí pouhý talent, něco ho musí uvést do pohybu a dodat mu jiskru. Vychytralostí míním přítomnost ve světě a jeho znalost. Nemocí míním nepřítomnost ve světě a jeho neznalost. Zarputilostí míním schopnost setrvat dostatečně dlouhou dobu v netrpělivosti…
Něco mi říká, že v Komedii v rámci výše řečeného vládnou špatné poměry.
Komentáře k článku: Nefungující divadlo ve funkcionalistické budově
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
