Janáááček (No. 1)
Jednou za dva roky pořádá Národní divadlo v Brně Mezinárodní hudební festival Janáček Brno, a kdyby to bylo každý rok, bylo by ještě lépe. Protože dneska se už zvenku našich hranic ví, že Janáček patří k tomu nejlepšímu, co se dá z hudby minulého století hrát a poslouchat. V Salcburku také holdují Mozartovi každý rok, dokonce dvakrát za rok, a vlastně průběžně. Jenže tam svého Mozarta hrají pro radost, zkoumají, co všechno snese, kdežto v Brně (i jinde v Česku) hájí v plné zbroji prý jedinou interpretační možnost, která zjevně nikoho moc nebere.
Opera Europa
V předvečer festivalu se konala konference prestižního sdružení Opera Europa (20. – 23. 11.). Vybraná evropská operní společnost tu jednala dva dny, aby se na další dva dny odebrala prozkoumat Ostravu a Janáčkovy Hukvaldy. Jednalo se paralelně ve třech sekcích o věcech obecných i konkrétních, uměleckých, ekonomických a správních. Zahájili Robert Carsen, David Poutney a David Radok rozpravou o inscenování Janáčkových oper, hvězdné trio, ale přece jen je lepší, když se vyjadřují na jevišti než verbálně – leccos o Janáčkovi nevědí (tedy Radok ano), a vlastně proč by měli, režírují nádherná dramata, ne poučky a vědomosti, jako mnozí tady. Pountney překvapil tvrzením, že Její pastorkyňa je ještě taková obyčejná opera…
O Janáčkovi debatovali také tři největší znalci jeho života a díla John Tyrrel, Miloš Štědroň a Jiří Zahrádka. První podával uměřené informace, druhý historkami a bonmoty přesně cílil k nejpodstatnějšímu, třetí stavěl na detailním průzkumu partitur coby editor kritického vydání. On i Miloš Štědroň vyhledávají nekonvenční zdroje informací, jejichž prostřednictvím boří mnohé zavedené mýty.
Jiří Zahrádka mne však šokoval prohlášením, že Příhody lišky Bystroušky jsou pro děti od tří let, jen to Janáček pokazil dvěma výstupy v hospodě U Pásků! Podle mého jsou ony výstupy osou opery a všechno ostatní jim dodává potřebný kontext s trochou ambaláže. Třeba až mu bude šedesát, najde Zahrádka v Bystroušce i něco víc než dětské plyšáčky. A snad si uvědomí, že v partituře není vše jednou provždy dané autorem, ale vždy znovu interpretované! Promítnuto do zdejší inscenační praxe není divu, že se na Janáčka nechodí.
Absolvoval jsem ještě debatu o operních souborech, z níž vyplynulo, že jsou neuralgickým bodem celého operního světa. Ředitel Národního divadla Jan Burian byl v té debatě zvlášť pregnantní a zvlášť pesimistický, prvnímu rozumím, když se snaží vyřešit správní problémy Národního divadla, druhé si holt nyní může ze stejných důvodů dovolit jen teoreticky.
Zmiňme ještě chystaný mediální projekt internetového sdílení operních inscenací z celé Evropy, jeden z velkorysých, ovšem i komplikovaných plánů operních domů sdružených v Opera Europa. Dnes je zřejmé, že MET definitivně zavedla operu na mediální a sociální sítě.
BROLN a Iva Bittová
Hostitelé zahraničním hostům ukázali folklórní východiska Janáčkovy hudby (20. 11.) a přivítali hosty v krojích moravskými koláčky.
BROLN zahrál dokonale, možná až moc, protože v takové interpretaci už písničky zní příliš uměle, na můj vkus. Zvlášť na jevišti Mahenova divadla, a zvlášť doprovázeny odborným výkladem a projekcí historických fotografií, jako při prohlídce obrazů potentátů na státním zámku.
Také Iva Bittová se na prázdném jevišti v druhé polovině koncertu trochu ztrácela. Předvedla jednu z možných návazností na Janáčkovu muzikalitu, ale její vystoupení tentokrát také trpělo slavnostní příležitostí.
Tak snad se delegáti rozehřáli na večerní ochutnávce moravských vín.
Komentáře k článku: Janáááček (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)