Bylo & bude 22/2014
Bylo
V romantickém prostoru Novotného lávky pokřtila (26. listopadu) naše autorka Pavlína Brzáková už druhou knížku, kterou napsala s Jaroslavem Duškem. Proslulý herec a pedagog, šaman improvizace, excentrický ezoterik, libretista, scenárista a režisér se nechal Brzákovou vyzpovídat, a vznikly tak Tvarytmy. Na počátku stál zážitek pobytu ve tmě, zbytek třeba číst. Křtu knížky z nakladatelství Eminent se účastnila nadace Artevide, věnující se práci s nevidomými včetně tzv. dotykové malby. Obrázky nevidomých nejenže ilustrovaly Duškovu knížku, ale přímo na pódiu si proces vzniku mohl vyzkoušet i Tomáš Klus, který se spolu s nevidomou Petrou Ševčíkovou postaral o hudební stránku programu. I největší skeptik z přítomných by musel uznat, že pokud mají charitativní akce nějaký smysl a probíhají podobně přirozeně, beze stopy křečovitosti, pak ono odpoledne v Klubu Lávka došlo naplnění. DER
TV Jednotkou úspěchu je dobrý nápad. Petr Minařík, organizátor brněnského Měsíce autorského čtení, a dokumentární režisér Filip Remunda jej měli. Následovat dvojici Pavla Kohouta a Jelenu Mašínovou na jejich čtyřdenním turné vlakem přes Brno–Košice–Ostravu–Wrocław představuje riziko, jaké se nemusí zúročit. Minařík-Remunda, vedle Kohouta vlastně mlaďoši, ovládají sice kameru a mikrofon, ale jak slabá to je výhoda oproti životní zkušenosti obou aktérů! Sledujeme generační skrytý souboj natáčený přiznaně syrovým, nestylizovaným záznamem; kapitolky se oddělují zatmívačkou, nudnou cestu vlakem ozvláštňují záběry vypouklým „rybím okem“. Mlaďoši se snaží provokovat Kohoutovým stigmatem padesátých let, zbrojnoš vykrývá rány a zbrojnoška se vševědoucně usmívá. Smysl tomu dodávají krátké prostřihy z autorských čtení; ať hojně, či skromně navštívené. Rozložení tvůrčích sil naplno divákům dojde při neplánovaném intermezzu, kdy vlak zůstal trčet mezi poli, kamera stále běží a Pavel Kohout v jídelním voze tak říkajíc zachraňuje filmařům zábavu. Minařík odpadl, Remundovi došly otázky, jen Pavka Kohout ví, že show must go. Užitečný a vtipný dokument Čtyři dny v Hotelu Pavouk byl k vidění 2. prosince; sám jsem zachytil až jeho reprízu v popůlnočních hodinách a prostě se musel dodívat. DER
Ve velkém kinosále pražské Lucerny se 3. prosince konala slavnostní prezentace celoročního programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Byly představeny mnohé osobnosti spjaté s akcí včetně uměleckého šéfa Petra Formana. Přítomní novináři a hosté se z filmové zkratky, jež probrala program měsíc po měsíci, dozvěděli o českých i zahraničních produkcích nového cirkusu, jež tvoří celoroční páteř programu, zaujala unikátní „trnkovská“ výstava z dílny jeho syna a vnuka, hostování bratří Bubeníčků, maorské portréty plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera, jednodenní festival světla a umění ve veřejném prostoru, výstava současného designu v industriálních areálech či oživení barokních památek Plzeňského kraje dobovou hudbou, divadlem, ohňostroji i gastronomií. Pro veřejnost budou zpřístupněny restaurované Loosovy interiéry plzeňských bytů, na květen se chystají velkolepé oslavy sedmdesáti let osvobození americkou armádou, které vyvrcholí prvním českým koncertem legendární americké skupiny jižanského rocku Lynyrd Skynyrd. Samozřejmě se bude konat řada festivalů a přidružených akcí, jejichž seznam je dostupný na internetových stránkách Plzeň 2015 – EHMK. Základní programová témata hledají vztah umění a technologií a objevují identitu Plzně v kontextu Evropy. Z tohoto pohledu se dotýkají osobností či příběhů spojených se západočeskou metropolí, jako je Ladislav Sutnar, Adolf Loos nebo Jiří Trnka, řekl programový ředitel Jiří Sulženko. Na závěr programu zatančili na chodbě paláce Lucerna, pod sv. Václavem Davida Černého, staří plzeňští sokolové. HUL
Divadelní literatura v Jatkách78, v hale sousedící s divadlem, se objevila druhou adventní neděli (7. prosince) v rámci knižního jarmarku malých nakladatelů Knihex. Nový pražský kulturní prostor se stal vhodným pandánem k populární náplavce za Palackého mostem, kde Knihex táboří v létě. Mezi desítkami nakladatelů řada z nich prezentovala i divadelní literaturu, mj. Institut umění – Divadelní ústav, nakladatelství Kant, H&H a také Pražská scéna, jejíž stánek se nacházel přímo pod nástěnnou malbou Rosti Nováka, bez něhož by Jatka78 neexistovala. Principál La Putyky zde také od Jana Dvořáka z Pražské scény převzal knihu Šťastná generace, v níž o něm píše Ondřej Cihlář. HUL
Program přímých přenosů do kin NT Live poprvé ve své historii představil (9. prosince – u nás v kinech Aero v Praze, Scala v Brně, Vesmír v Náchodě a Biu Central v Hradci Králové) pohybové divadlo – londýnskou taneční skupinu DV8 Physical Theatre a jejich nejnovější produkci John. Na začátku vzniku obsahově vysoce drsné inscenace stála úplně jiná prvotní představa Lloyda Newsona, uměleckého ředitele a zakladatele DV8. Chtěl vyzpovídat návštěvníky londýnské gay sauny, kam muži chodí pro anonymní styk s druhými muži, a zjistit jejich názory na lásku a sex. Nakonec jej ale jeden z padesátky respondentů tak uchvátil, že se rozhodl stvořit inscenaci jen o něm a jen na základě jeho zpovědi. Dvaapadesátiletého bisexuála Johna několik týdnů před tím pustili z vězení, měl za sebou těžké dětství s násilným otcem a matkou-alkoholičkou a vlastní drogovou závislost. Jeho osud zpracoval Newson vlastní metodou tzv. verbatim theatre, kde je každé slovo doprovázeno pohybem vycházejícím z běžných gest a řeči těla. Inscenace měla premiéru v srpnu na tanečním festivalu ImPulsTanz ve Vídni, od prosince do 13. ledna hostuje na prostřední scéně National Theatre (Lyttelton). Šlo o – jak hodinový stroj přesně „šlapající“ – taneční divadlo odehrávající se na neustále se točící scéně, ve které se proměňovalo prostředí i figury, jež s udivující pohybovou a gestickou precizností ztvárňovalo osm tanečníků a jedna tanečnice. Dramaturgové přenosů NT Live oznámili další tituly aktuální sezony: 16. dubna uvedou přímý přenos premiéry nové hry britského dramatika českého původu Toma Stopparda The Hard Problem a 14. května se na plátnech kin ukáže Ralph Fiennes v hlavní roli komedie G. B. Shawa Člověk a nadčlověk. HUL
Na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Pocta Bohuslavu Martinů (10. prosince) byly poprvé uvedeny Hořkosti, písňový cyklus Jana Klusáka. Jímavé, neefektní, a především smutné zhudebnění básní Josefa Václava Sládka, jimiž se skladatel zjevně znovu obrací ke své milované zemřelé ženě. Vlastně jakési žalmy v jednom pomalém tempu, s prostým podkresem převážně dlouhých tónů a souzvuků orchestru, jen jedinkrát (na slova Moře bouří, vichr duje) skladba vybočila z tichého pokorného mezzoforte. Citlivě zpíval Roman Janál a dirigoval Tomáš Brauner. Violoncellový koncert Martinů výtečně zahrál Tomáš Jamník, vše zakončila málo uváděná sedmá symfonie A. Dvořáka. Orchestr předvedl muzikální, neokázalý, oduševnělý projev. HER
Divadlo Na Jezerce se dočkalo nejen zájmu diváků, ale také anketních ocenění, a oslavilo v dobré kondici desetileté trvání – má se věru čím pochlubit. Vydalo také své druhé CD (po záznamu písní z inscenace muzikálu Já, François Villon) Jan Kučera Písničky z Jezerky. Skladatel, dirigent a klavírista Jan Kučera spolupracuje s Jezerkou od roku 2009, kompakt lze brát i jako dárek k pětiletému výročí. Všestranný hudebník ovšem spolupracuje s dalšími divadly, ale také orchestry, rozkročen mezi divadelní, komorní, písňovou a symfonickou hudbu – spolupracuje s řadou orchestrů, koncertoval v zahraničí. Na konci minulé sezony dirigoval provedení Beethovenovy deváté symfonie s Ódou na radost se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. HAMU jako dirigent absolvoval (2002) provedením tří vlastních symfonických básní podle Kundery, Hrabala a Koláře – výmluvně to předznamenalo jeho kariéru. Kompakt ukazuje na jeho hlavní „divadelní“ přednosti, k nimž patří cit pro vystižení dramatické situace, pro schopnost napsat zpívaná slova tak, jako kdyby byla mluvená, tedy přirozeně danému rozpoložení postav a příběhu, a tak, aby je zpívání nezbavilo obsahu a emoce. V tom se pozná dobrý autor scénické hudby. A pak je zřejmé, že Kučera sype z rukávu chytlavé melodie, netuctové, své, i když samozřejmě musí respektovat žánr, a tudíž podle potřeby vycházet z jeho konkrétních požadavků a ctít jeho atributy. Umět napsat svou, a přitom odjinud známou hudbu podle potřeby inscenace je ještě průkaznějším dokladem schopností divadelního hudebníka! Také schopnost perzifláže, parodie, významového použití citací například v inscenaci Cesta kolem světa. Konečně přidejme cit pro míru, Kučera není hudebně „ukecaný“, ale stručný, čímž napomáhá temporytmu inscenace. Písničky z Jezerky se poslouchají hodně dobře, škoda, že nejdou do běžného prodeje. HER
V Překladatelské dílně 2014 – Muzikálovém večírku (13. listopadu) v Divadle na Orlí v Brně představili studenti JAMU tři nová díla: muzikál Bernarda Alba podle známé Lorcovy hry od Michaela Johna LaChiuse přeložila Helena Michková, muzikálovou verzi výjimečného životního osudu Velký Houdini z pera Paula Grahama Browna přeložila Barbora Hančilová a Příběh vášně, který napsal Stephen Dolginoff podle skutečného kriminálního případu, přeložila Hana Nováková. Současná muzikálová praxe potvrzuje, že je nanejvýš třeba už ve škole pěstovat psaní muzikálových textů, původních nebo překladů. Ukázky provedli studenti druhého ročníku muzikálového herectví z ateliéru Petra Štěpána pod vedením Dady Klementové a Lenky Císařové, která také vystoupení doprovodila na klavír. Luboš Mareček – HER
Bude
Dlouhá staletí se o církevních svátcích divadlo nehrálo, když tak právě jen to náboženské. Platilo to zhruba do poloviny minulého století. Aby některé divadlo nabízelo o Vánocích premiéru už vůbec nepamatuji. Lidé o svátcích sedí doma u televize, kapra a vánočního cukroví a jsou rádi, že dva tři dny nemusí z domu, jen na procházku, aby vytrávilo, nebo na návštěvu. Divadlo J. K. Tyla však muzikál Kočky premiéruje na Boží hod (první svátek vánoční 25. prosince)! Nakonec, možná, proč ne, dlouho sedět doma omrzí, sladkosti se přejí a světoznámý muzikál, v Plzni nikdy neviděný, může být součástí procházky, vánočního posezení ve vinárně nebo pěkným dárkem pod stromeček. Pokud vím, zájem o premiéru je enormní. HER
Vážení čtenáři, redakce vám přeje spokojené a klidné Vánoce a vše nejlepší v roce 2015 s divadlem a Divadelními novinami.
Komentáře k článku: Bylo & bude 22/2014
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
