Příliš patosu pro venkovskou paní
Pořídit původní operu s tématem dějin Liberecka napadlo Martina Otavu ještě coby ředitele Divadla F. X. Šaldy. Dobrý nápad, včetně úmyslu oslovit jako autorku zkušenou a uznávanou skladatelku Sylvii Bodorovou. I do nastudování se evidentně vložila potřebná energie a prostředky – jenže Legenda o Kateřině z Redernu se tentokrát autorce libreta i hudby moc nevyvedla.
Nejvíc to prozradil začátek druhého jednání, který sklouzl do příliš okatě chtěné „lidovosti“, možná z obavy z tradičních diváků: melodické obraty sem tam připomněly až střední proud pop-music, případně romantické opery, opakování zpívaných replik a orchestr plný zvukové vaty a vyčpělých opernědramatických postupů ukázaly na inspiraci operní formou hodně obstarožní. Ta místa působí neobratně, vymknuta z obvyklé kompoziční poetiky Bodorové. Ne, že by tu nebyla místa působivá, a není jich málo, ponejvíce, jako u autorky obvykle, především v mohutných tutti orchestru a sboru, ale třeba také v počátečních pasážích opery. Problém je, odhaduji, pouze z menší části hudební, z větší ho způsobilo neobratné libreto, a to jak ve formulaci zpívaných textů (proč se repliky opakují?), tak ve snaze vnést do celkem nevzrušivého života historické osobnosti přímočarý jevištní dramatismus založený na poněkud naivní milostné intrice jak za Verdiho. Autorka jí přizpůsobila i historická fakta, a proč ne, kdyby to přispělo k věrohodnému konfliktu mezi postavami, kdyby to vedlo k něčemu opravdu podstatnému, co by bylo právo hřmotného patosu zbytečně protahovaného díla – falešná není historická, ale jevištní nepravda. Dílu prostě po mém soudu chyběl dramaturg.
Opera je tak trochu rodinným podnikem agentury ArcoDiva, za masivním PR tuším Bodorové manžela Jiřího Štilce a dílo nastudoval jejich syn dirigent Marek Štilec. Vyplatilo se, obé provedeno na profesionální úrovni, což jistě přispělo k tomu, že světová premiéra díla renomované autorky nakonec byla dobrou a žádoucí vzpruhou pro liberecký operní soubor a zdejší diváky. Orchestr se s pro něj neobvyklou, leč tonální hudbou bez větších technických či formálních excesů vyrovnal hodně dobře, sbor nadmíru dobře. Titulní role Kateřiny je další parádní akvizicí Lívie Obručník Vénosové (alternuje Lucie Kašpárková), jejího syna Kryštofa dobře zvládl Michal Bragagnolo, Albrechta z Valdštejna pak Luboš Sluka. Dodejme, že jim bylo dobře rozumět mimo jiné proto, že autorka tomu přizpůsobila frázování i přijatelné zpěvní polohy. Výraznou funkci přiřkla tanečníkům, jenže ani oni nemohli zastřít dramatické vady.
Jen kdo se o nic nepokouší, nic nezkazí – a pokus to byl sympatický.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Sylvie Bodorová: Legenda o Kateřině z Redernu. Libreto skladatelka, předloha a režie Martin Otava. Dirigent Marek Štilec, scéna a kostýmy Aleš Valášek, sbormistr Tvrtko Karlovič, choreografie Alena Pešková. Světová premiéra 19. prosince 2014.
Komentáře k článku: Příliš patosu pro venkovskou paní
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jana Černá
Právě proto, že jak v textu uvedeno chová se agentura ArcoDiva, které jsem spolumajitelkou, profesionálně – nechápu proč to v článku z nějakého neznámého důvodu vyznívá jako chyba – dovoluji si upozornit autora, že Albrechta z Valdštejna nezpívá Luboš Sluka (český hudební skladatel) ale mladý nadějný barytonista Luboš Skala, kterého má naše agentura také tu čest zastupovat.
13.01.2015 (12.31), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Jak jste dospěla k tomu, že nějak zpochybňuji profesionalitu agentury ArcoDiva? Chválím ji za to, že projektu i divadlu velmi pomohla. Za Lubošu Skalu se omlouvám, mrzí mě to a vůbec nechápu, jak k záměně došlo. Pochybuji toliko o díle, jak jsem rozvedl, jakkoli ctím skladatelku za její předchozí věci, o ničem jiném kriticky nepíšu, opravdu nechápu, kde vidíte problém.
13.01.2015 (13.13), Trvalý odkaz komentáře,
,