Just píše Rejžkovi
Milý Honzo,
šumavský Pánbu mě letos vyslyšel a seslal mi po celé Vánoce až do Epifanií tolik sněhových vloček, že jsem mohl konečně po bílých pláních prohánět kostru i duši, a zahnat tak na útěk nemoc, jež mi loni ztrpčovala život. Jen jsem ale přijel do Prahy, čekaly mě dvě radostné zvěsti. Nejprve blahopřejný dopis od rektora UK, jak skvěle si vedu. Ten samý den na osobním pak nová smlouva, jež mi oznamuje přesun o dvě mzdové třídy níž. Takže sotva jsem po dvaceti letech učení jako profesor s bídou přelezl průměrný plat v zemi, už jsem zase hluboko pod ním. Že jsem radši nedělal práva v Plzni!
Na rozdíl od unisona recenzentů, velebících volbu nového šéfa činohry ND a dokladujících jeho kvality pohledným Shakespearovým Othellem (režie Daniel Špinar), bych s nadšením šetřil. Enormně pilný Špinar má za sebou řadu vynikajících, ale také prostředních inscenací (a neřekl bych, že to, co zatím udělal v Národním, patří do té první kategorie). Nevadí mi, že si přizval jako svou šéfdramaturgyni osobu, jež měla přinejmenším textový podíl na největším debaklu činohry ND posledních let (Wilsonův 1914). Vadí mi stav kritického stáda. A odtud přeceňování Špinarova Othella (připouštím, že s neotřelou Desdemonou, a zejména Emilií). Učinit však z titulního hrdiny nejen paranoika, ale i epileptika? Proč ne. Jenže to by ty záchvaty musely být součástí nějakého hlubšího konceptu či motivace, nikoli pouhého pásma více či méně zábavných, kabaretně roztančených čísel. Inscenace je prý jen zdánlivě bez výkladu: tím je především věcná a jednoduchá forma (větší nesmysl, než že výkladem je forma, jsem v LN dlouho nečetl). Jsou v Praze divadla, jež se mohou stavět na hlavu, zkoušet se střídavými úspěchy vyjet ze zajetých kolejí, rozvinovat velká dramatická plátna, chrlit riskantní autorské opusy – a je jim to houby platné. Neštěkne po nich pes. A vyštěkne-li, vypadne mu z huby jen apriorní jedovatá slina (jak v DN dokazují diletantské odsudky posledních opusů Činoherního klubu nebo Komedie). Na opačném pólu jsou miláčkové kritiky, jimž něco vytýkat znamená vydělit se ze slušné společnosti (nás, co spolu mluvíme, co organizujeme pro své miláčky festivaly a ceny). Patří k nim kromě Špinara či Karla Dobrého třeba Skutři, Studio Hrdinů, zčásti i Zábradlí (jsem rád, že jsi tu andersenovsky pojmenoval nahatého krále Mikoláškových Šedivých sedmdesátých, já bych přidal k loňským průšvihům i Boarding Home). Pro LN je jedinou vadou Othella připsaná postava Šaška. Doporuč v redakci autorce, ať si dřív, než začne mudrovat, otevře Shakespeara… A pozdravuj – jsou to i tak mé nejoblíbenější noviny!
Tvůj Vladimír Just
Komentáře k článku: Just píše Rejžkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)