Čtení pro přátele (leden 2015)
Pro rozhlasovou stanici Vltava připravuji cyklus desetiminutovek na téma „moji hrdinové v písních“. Je to hezká práce, mohu vzpomínat na desítky písniček, které mě v životě nějak ovlivnily, rozesmály nebo potěšily, i na jejich autory, které jsem potkal nebo doposud potkávám.
Moji hrdinové v písních: schválně, co se ve spojení se slovy píseň a hrdina vybaví vám? Někomu třeba Gagarin, první člověk ve vesmíru, a píseň, kterou v den jeho vesmírného letu nazpíval brněnský jazzman Gustav Brom, a jinému možná ta o hrdinném kapitánu Minaříkovi, jenž chtěl vyhodit do povětří Rádio Svobodná Evropa a o kterém pak Josef Laufer zapěl: Vy jste náš kapitán, oni jsou zbyteční… Co by ne – hrdinou písně může být kdokoli, písničky skládali nejrůznější lidé a každý měl nějakého hrdinu, ať se nám to líbí nebo ne…
Český národ má mimo jiné sklony své hrdiny pořád nějak shazovat, zesměšňovat, zpochybňovat, snad aby se s nimi mohl sám poměřovat, nevím. Vybavil se mi text Jiřího Dědečka Hus, v němž se hlavní hrdina sám přirovnává k hrdinnému knězi, ale pak se ukáže, že jen usnul s cigaretou a chytla mu postel… A písně takzvaně lidové se ve vztahu k autoritám neštítí vůbec ničeho. V písničce o svatém Vavřincovi se třeba zpívá: Peče se děťátko jak ryba, pak ho ten zlý pohan posnídá, no dovolte… Ani padouchové to v českých písních nemají lehké, vzpomeňte třeba, jak lid znectil Babinského, když si o něm zpíval, že když mu hlavu usekli, dali mu tam fusekli…
Slovo hrdina navíc v češtině neoznačuje pouze někoho, kdo s nasazením života vynesl stařenku z hořícího domu, ale používá se také jako charakteristika figury, která je v příběhu nejvíc vidět a odpovídá označení „hlavní postava“. Dobře to doplňuje tu naši potřebu pořád své hrdiny zpochybňovat. Žádný hrdina nemá jistotu, že je hrdina, naopak, často je hrdinou někdo, koho by nás za hrdinu ani nenapadlo označit. Příklad? Čechův Matěj Brouček…
A tak si nad tím rozhlasovým seriálem mnu ruce, a jak se teď módně říká, užívám si to. Baví mě oba významy slova hrdina a vzpomínám jak na hudebníky, kteří skutečně byli velmi stateční – Jaroslav Hutka, Milan Hlavsa, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Ivan Hoffman, Svatopluk Karásek a další, ale i na hlavní postavy písní všeho druhu – na Mládkovu Dášu Novákovou a Stáňu Polákovou, na Babičku Mary Voskovce a Wericha, na důchodce z písničky Karla Kryla. A čím dál víc se divím, kolik existuje krásných, hlubokých a dobře napsaných písní a jak málokdy na ně člověk narazí právě v rozhlase…
Vladimír Merta: Nebuď nikdy sám
Nejdřív jsme chodili kolem sebe po špičkách
lovili útržky jistot ze zmatků
svět byl plný důvěry a já se na něj díval
jak si ledabyle omotával slova kolem krku v oprátku
vlasatý anděl skákal z věže nad zemí mu narůstala křídla
Hádali jsme se celé noci poslední slovo jsi měl vždycky ty
usínal jsem únavou a ty jsi k ránu jenom zíval
pojmy krásy a dobra nám vděčně šlapaly na paty
svět nám otevíral náruč metronom se pomalu a vážně kýval
život je marná legenda
která se rychle vytrácí
vlak nikde nestaví a jede dál
v dešti hrajou tuláci
ubal si z mojí písně cigáro
na tabák ti taky dám
típni ho až ti oheň spálí rty
a nebuď nikdy sám
Čas nás vyučoval svému umění jak obelhávat svět
kouzlo sebeklamu na nás doléhalo v penězích jako příval
oba jsme chtěli doutnat pro pravdu a pokud možno netrpět
chvíli jsem mlčel já a chvíli ty pásek se otáčel
a magnetofon za nás jako my falešně zpíval
Měli jsme párkrát stejnou chvíli stejně směšné problémy
věděl jsem že tě můžu hledat tam
kde jsi se sám před sebou skrýval
a kdybys chtěl dal bych ti bez váhání tajné telefony na ženy
u kterých jsi beztak spával
když já o nich jenom v duchu sníval
A jestli musíš mermomocí jet
jeď jenom na pár dní na pár vět
já si tě budu pamatovat jaký jsi byl jaký jsi býval
budu doufat že jsi v pohodě
budu ti držet místo v hospodě
a budu učit svoje děti naslouchat tichu
jakoby někdo zpíval
Vím že tě můžu vzít jenom za ruku a políbit tě na ústa
ty mlčíš – a já za oba dva zpívám
Někdo stojí na místě – neví že někam jde
někdo udělá krok navíc a ví že odejde
a to je tak asi všechno – domysli si to sám
(Píseň Vladimíra Merty věnovaná Jaroslavu Hutkovi a napsaná v době, kdy byl v rámci estébácké akce Asanace Hutka přinucen k emigraci ve dnech před jeho odjezdem…)
P. S. Moji hrdinové v písních – nový „intimní“ pořad desetiminutovek o písničkách a písničkářích vysílá Vltava ve všechních dnech kolem jedné hodiny v poledne, ale naštěstí i uskladňuje internetový archiv rozhlasu. Zatím odvysílané díly můžete najít zde: Rozhlas.cz/iRadio. Klikněte a vyberte stanici: Vltava a pořad: Důvěrná sdělení a můžete poslouchat….
Komentáře k článku: Čtení pro přátele (leden 2015)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)