Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Seznamte se, prosím

    Mladá žena v bílé pánské košili stojí na improvizovaném pódiu z praktikáblů pokrytých starými koberci, prudce gestikuluje a mluví o čtení. Její výrazná gesta nabitá energií jsou choreograficky komponovaná, herecky kontrolovaná, a přesto věrohodně vášnivá. Herečka Anita Krausová vyjadřuje akcentovaně, hlasitě, naléhavě myšlenky rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové (1926–1973) o posedlosti čtením (nejde o to, přečíst knihu, ale o samotné čtení), a to je nejsilnější i nejpřirozenější moment inscenace Malina podle stejnojmenného románu Bachmannové. V této scéně jde opravdu o něco – urvat si pro sebe kus života podle svého vlastního rozumu a dychtění.

    Malina

    Anita Krausová, Matěj Nechvátal a Jakub Gottwald v příliš skromném projektu Malina FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ

    Režisérka Lucie Ferenzová za pomoci spolutvůrců postrkuje na scénu ukázky románu Malina opatrně, ostýchavě a v intencích interpretace, již nastínila sama autorka v rozhovoru přetištěném v programu. Nejde ani tak o milostný trojúhelník řešený vraždou jako o souboj mužského (rozumnost, stabilita) a ženského (citovost, zranitelnost) principu jedné osobnosti, jež vyústí v zánik ženského „já“. Bachmannová – filosoficky vybavená básnířka a prozaička – napsala román plný složitě strukturované symboliky, ale zároveň pulzující živým urputným lidstvím. Malina se poměrně dobře čte, ale nikoli snadno interpretuje, třebaže k tomu máme návod od autorky. „Symboly“ obsažené v románu dýchají, strádají, dychtí konkrétními těly, i když jejich podoba není nikdy popsána. Jsou za nimi téměř živočišně cítit prožívané osudy, přestože se z nich vyjevují méně než střípky a přítomný okamžik zde nemá pochopení pro minulost a budoucnost. Kdybychom však opustili teorii o trojjedinosti a pojímali tři protagonisty – Já (ženské), Malinu (mužský dvojník) a Ivana (milenec, případně další dvojník) – jako „obyčejné“ lidi, jenom ozvláštněné bohatým životem autorčina nitra, jako bychom se pak o něco těžko postižitelného, ale přesto „podstatného“ trochu hloupě připravili. Je to zkrátka interpretační past.

    Text byl pochopitelně radikálně krácen (dramatizace Patrik Hlavsa) a soustředil se na ústřední trojhlas – už v románu jsou četné pasáže psány jakoby dramatickým dialogem. Poskytl tak možnost zveřejnit zajímavá slova třem hercům, jejichž autentické mládí dodává pravděpodobně zralým postavám románu příjemný čerstvý nátěr, i když je tím umenšena tajemná síla jejich podstaty, potažmo poslání. Anita Krausová představuje v přemýšlivých tónech (někdy je jí, bohužel, vzhledem k příliš ztišenému hlasu špatně rozumět) a v dychtivých, hlučnějších výlevech ženské Já, nabité přetlakem tvůrčího hledání. Matěj Nechvátal strohou, trochu zatrpklou civilností nechává na scéně existovat původně až příliš pevného Malinu, který má v jeho ztělesnění jakoby neustále z něčeho strach, a tím ovšem popírá smysl románové postavy. Jakub Gottwald jako milenec Ivan celkem věrohodně představuje tělesně milujícího muže, jehož jednoduchá přímočarost a mužnost mohou vzbuzovat nekontrolovatelnou ženskou lásku. „Vražda“ probíhá decentně v náznaku (v románu zavražděné Já vplyne do škvíry ve zdi, v inscenaci herečka mizí v přítmí hlediště), ovšem pomocí nepřehlédnutelných rekvizit – žena nechává na scéně výrazné červené lodičky na vysokém podpatku a osamělý Malina, který se konečně zbavil té nepohodlné neurotické kuřačky, zůstává na scéně sám v červených šatech své partnerky. Ovládl situaci, i když stále působí dost nejistě. Nevypadá jako představitel společnosti, jež je podle Bachmannové „jevištěm vražd“.

    Přece však je na tomto příliš skromném projektu něco přitažlivého, povzbudivého. Je to inteligentní fandovství pro věci nesnadné, přemýšlivé, vybočující, narušující zavedené pořádky – tvůrci podávají divákovi zvoucí ruku: Seznamte se, prosím, s Ingeborg Bachmannovou.

    MeetFactory – Ingeborg Bachmann: Malina. Překlad Michaela Jacobsenová. Dramatizace Patrik Hlavsa, režie Lucie Ferenzová, výprava Mariana Dvořáková, světla Jan Hugo Hejzlar, zvuk Tomáš Novotný, kamera Kryštof Melka, dramaturgie Matěj Samec. Premiéra 20. prosince 2014. (Psáno z reprízy 12. ledna 2015.)


    Komentáře k článku: Seznamte se, prosím

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,