Možnost rozdvojkY
U příležitosti oslav pětačtyřicátého výročí Studia Ypsilon se uskutečnilo hned několik „večerů na přidanou“ – slavnostní setkání bývalých i současných členů divadla, přehlídka všech inscenací z repertoáru, teatrologický (pod)večer a 23. listopadu konečně také večer mladé Ypsilonky čili „večer na ubranou“. Pod názvem Kačeři pod lampou jej připravili zástupci nejmladší generace, kterou tvorba Studia Ypsilon ovlivnila. Přestože se celý pořad odehrával v oblíbeném formátu ypsilonkovských večerů, rozhodně se nejednalo o bezduché využívání osvědčených postupů. Mladá Ypsilonka dokázala, že téměř půlstoletí budovaná poetika není vytěžená ani přežitá, ale že ji lze naopak stále s úspěchem variovat a vytvářet na jejích základech poetiky nové, stejně svébytné a inspirativní.
Kačeři pod lampou v čele s principálem Jiřím Havelkou po svém navázali na Večery pod lampou (v generační odpovědi nazvané Kačery pod rampou). V duchu Studia Ypsilon šlo o kolektivní dílo vzniklé na základě tvůrčího dialogu jednotlivců, v němž byl využit příznačný princip montáže či princip teatralizace hudby, náznakem připomenuta etuda jako cesta k jevištnímu tvaru… To vše s větší mírou improvizace, než na jakou jsou diváci Ypsilonky zvyklí, a s menší tendencí k vyhraněnému komentáři současného (nejen politického) dění. Co do témat nepřináší mladá generace žádnou závažnou aktualizaci či progresivní stanovisko, navazuje na porevoluční vývoj Studia Ypsilon. Její síla však tkví v pohotovém gagu, neotřelé slovní hříčce, nadhledu nad sebou samou: „jsem umělec, působím tak nějak všeobecně v českém divadle“.
Znesvětit božstva
Pásmo drobných scének bylo provázeno vesměs improvizovaným paraprofesinálním plkáním parateatrologické sekce divadla Vosto5, zosobněné rozhlasovým moderátorem Pavlem Pláteníkem (Ondřej Cihlář) a sólistou Příbramského divadla v Příbrami Karlem Krautgartnerem (Petar Prokop). Kromě toho však umělci přidali k dobru také oblíbené výstupy ze svého repertoáru, mezi jinými i (téměř) závěrečnou píseň Je to na hovno kapely Snaha s heslem „Snaha je patrná“.
Pořad měl formu hudebně-divadelní koláže, ve které se objevily jak velké osobnosti Ypsilonky, tak postavy z her, které jsou aktuálně na repertoáru; stejně jako umělci mladé generace (z velké části spolužáci z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU) sami za sebe. V dokonalé, avšak uměřeně pokorné parodii na část mužské šatny „staré“ Ypsilonky se představili Petr Vršek (Jan Přeučil), Jakub Slach (Luděk Sobota) a Petr Reif (Leoš Suchařípa). Jejich společná interpretace písně Prší, prší patřila k vrcholům večera.
Značnou a nejpozoruhodnější část výstupů však tvořily příspěvky těch, kteří na základě ypsilonkovské inspirace nalezli vlastní přístupy k divadelnímu tvaru, nadsázce, humoru. A byla to skutečně pestrá přehlídka. Daniel Čech předvedl na stojáka svou parodii na rozhovor s hokejistou před a po šampionátu, Markéta Richterová přečetla úryvek z menstruačního deníčku. Temný sarkasmus svých textů připomněla originální písničkářka Jana Šteflíčková v písni Třídní sraz. Ze srovnání s ní vyšla hůře kosmická star, loutkářka a saxofonistka Anna Duchaňová s parodií na sentimentální oslavné šlágry. Méně humorný text by ovšem jistě bylo lze oživit za pomoci „písňového herectví“, které předvedl přední český lektor tohoto umu, Jakub Žáček, a poté Petra Nesvačilová v roli jeho svěřenky.
Kromě divadla Vosto5 se představili také další členové mladé Ypsilonky, kteří si založili vlastní soubory. Narozeniny divadla Járy Semafora přišla oslavit komická dvojice známá např. z projektů Rádio Ivo či LÁHOR/Soundsystem, Petr Marek a Johana Švarcová aneb dvojčata Kulan a Šťáva Brücknerovi. Johana Švarcová spolu s Jiřím Knihou a Jiřím Jelínkem vystoupila také za divadlo DNO, jehož členové se ve Studiu Ypsilon podíleli například na inscenaci Kopie kopie. DNO sehrálo scénograficky detailně propracovanou loutkovou miniscénku Operetka (dle referencí prvních dvou řad). Celá taškařice byla slavnostně zakončena poloimprovizovanou(?) písní Parta z ranče Ypsilon.
Laudatio se nekoná
I když měl večer úroveň místy poněkud kolísavou, celek se nakonec neocitl za hranicí trapnosti – byť na této hraně balancoval. Přestože nedorazily avizované „televizní hvězdy“ Martha Issová, Rosťa Novák a Tomáš Klus, na zdárném průběhu večera se to nikterak neprojevilo. Někomu se dařilo vyvolávat salvy smíchu lépe než jinému (ale jak píše Zdeněk Hořínek, „nedokonalost Ypsilonky není diletantismem, ale přiznáním individuálního lidského omezení“), žádné vážné laudatio se ale nekonalo. Večer byl pojatý vzpomínkově, nikoliv však sentimentálně. Mladí členové Studia Ypsilon prokázali, že chápou jeho poetiku jako možnost křižovatky či rozdvojky, na které jsou obě cesty (udržení „staré“ poetiky i naroubování vlastního divadelního štěpu) správné. Kačeři pod lampou své Y úspěšně větví – a to je pro Ypsilonku ten nejlepší dárek.
Komentáře k článku: Možnost rozdvojkY
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Mikulka
Viz též obrazem: http://www.youtube.com/watch?v=6afJCMbgSiI&feature=player_embedded.
02.12.2010 (22.20), , Trvalý odkaz komentáře,