Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 90)

Páteční den jsem započal stylově ranní polévkou. Pak jsem postavil na sporák hrnec s bělostnou rýží a šel na táčky s kamarádem počítačem. Trochu jsme se „zakecali“. Z kuchyně se do pokoje vevalil dým. Z bělostné rýže byla zase rýže hnědá až černá. Použivatelnou potravinu jsem vysypal do mísy, spálenou vyhodil a dlouho drhnul hrnec.

Až jsem vyvětral a sklidil vydrhnuté nádobí, sedl jsem k počítači a řekl: Vidíš, kamaráde, zítra přijde na oběd dcera Míša a prohlásí. Pozval jsi mě na pečené kuře s vařenou rýží, uzenou nejím! To jsem zvědavý, co jí odpovíme? Co? Stroj mlčel. Vyřídili jsme poštu a bylo poledne. Uzená rýže měla takový zajímavý šmak, moje specialita… Delikatesa!

Dlouho jsem se drhl pod sprchou a potom si voněl vlasy i tělo londýnským parfémem, abych se zbavil stop pachu spáleniny. Oblékl jsem na sebe sváteční tmavý šat, aby mě lidé nepomlouvali, že chodím do divadla na premiéry jako nějaký bezdomovec. Bylo pět a já měl dosti času. Zadal jsem stroji úkol a kamarád přihrál materiály z tiskovky DIFA JAMU:
Vraždící monstrum zazpívá poprvé česky v Divadle na Orlí. Stane se tak při premiéře díla skladatele a textaře Stephena Sondheima a libretisty Hugha Wheelera. Muzikálovou novinku Sweeney Tod: Ďábelský holič z Fleet Street uvede Hudebně-dramatická laboratoř JAMU v nastudování 4. ročníku Ateliéru muzikálového herectví doc. Mgr. Sylvy Talpové a režii umělecké šéfové Městského divadla Zlín Hany Mikoláškové. „Sondheim ve světě muzikálu je pro mě něco jako Janáček v opeře. Jeho hudba místy doslova režíruje, ale zároveň nechává značný prostor pro osobitou režijní i hereckou interpretaci. Jakkoli může na někoho působit experimentálně, složitě, já ji vnímám jako výsostně dramatickou a divadelní“.
Scénu a kostýmy navrhl student 4. ročníku činoherního herectví David Janošek, který jako host ztvární i jednu z rolí. Na kostýmech spolupracovala Kateřina Veselá. „Scéna vychází z industriálních prvků divadelního zázemí, což znamená, že hrajeme na téměř prázdném jevišti, s odkrytými lávkami, stěnami, klimatizací atd. Nejvýpravnější prvky na scéně jsou de facto světla a londýnská mlha“.
„Překlad muzikálu vznikl speciálně pro naši inscenaci a jeho autorem je Alžběta Šáchová. Sweeney Todd a masové koláčky paní Lovettové, zná v anglicky mluvících zemích každé dítě, jako my známe lotra Babinského nebo Čachtickou paní“.
O hudební nastudování se postarala Dada Klementová a Daniel Kyzlink, který také bude řídit živý orchestr.
Choreografka Hana Achilles propojuje celou inscenaci pohybovou stylizací. „Ta hercům umožňuje znázornit charaktery postav, které jsou jim vzdálené jak věkem, tak kontextem svých činů. Mohli jsme se snažit dovést postavy k realistickému jednání, ale vydali jsme se opačnou cestou, která umožnila větší hravost a překvapivost“.
Příběh ďábelského holiče Sweeneyho Todda, který se vrací z vězení zpět do Londýna poté, co byl nespravedlivě odsouzen, a netouží po ničem jiném než po kruté pomstě, se stane druhou muzikálovou premiérou sezony 2014/2015 v Divadle na Orlí.

Do divadla jsem přišel včas. Vyzvedl jsem si vstupenku, vzal z pultíku program, pozdravil se s panem hasičem, v šatně odložil kabát a u dveří do sálu jsem se začetl do programu.

Bájný ďábelský holič. Zatímco většinové české publikum se s Sweeneyem Toddem setkalo poprvé díky filmu Tima Burtona z roku 2007, ve skutečnosti již více než 150 let tento masový vrah straší čtenáře, posluchače a diváky. Salon holiče Todda se nacházel nad podzemními chodbami sousedního kostela sv. Dunstana, proto bylo celkem nabíledni, kam těla odklízet. Pekařka Margery Lovettová se s Toddem dohodla, že těla bude používat jako náplň do svých vyhlášených masových koláčků. Poté, co krvavý lazebník zavraždil svoji oběť, nechal ji propadnout zvláštním propadlem do podzemní chodby. Tam pak tělo stáhl z kůže, rozporcoval, oddělil maso od kostí a spolu s použitelnými vnitřnostmi jako jsou srdce, játra či ledviny předal vše paní Lovettové. Ta maso rozkrájela na menší kousky, důkladně povařila, pomlela, smíchala s telecím a vepřovým… Směsí plnila své vyhlášené koláčky.
Patnáct let Todd a Lowetová takto hospodařili, než byli policií odhaleni. Zavraždili asi 180 lidí. Todd byl odsouzen a popraven, Lovettová spáchala ve vězení sebevraždu…

Sevřel se mi žaludek. Zalistoval jsem v programu. Velké výrazné písmo, dobře čitelné, v tradici Divadla na Orlí. Na přebalu obrázek lesknoucí se břitvy a zakrvavených prstů. Hutnými krůpějemi krve byla pocákána titulní i poslední strana. Krví byly zašpiněny i okraje listů. Znamenitý a originální nápad! V tiráži jsem se dočetl: Program připravili, text Miroslav Ondra, grafická úprava David Janošek. Nedávno jsem Davida Janoška viděl ve dvou inscenacích Marty. Znamenitý herec, zpěvák, tanečník, dnes je i scénografem, navrhovatelem kostýmů a šikovným grafikem. Multi-talent! V tom jsem zjistil, že mám od krve palec a ukazováček. Že bych se říznul o list programu? Vždyť jsem nic necítil. Krev na prstech lepila, rozpatlávala se na bílé stránky. Znamenité řešení! Ta krev je opravdová, živá, že by přímo z grafika Janoška? Nebo nekvalitní tisk?

Stephen Sondheim doposud napsal 16 muzikálů a zhruba 400 písní. Otextoval všechny zpívané melodie Bernsteinovy West Side Story. Je tvůrcem zřejmě nejpropracovanějšího, nejlepšího a též nejznámějšího dílo – Dábelský holič z Fleet Street. Vzniklo v roce 1979.

Dveře do divadelního stánku se otevřely, dívenka mně natrhla vstupenku a já si sednul doprostřed druhé řady. Přede mnou byla rovná plocha a obnažené vysoké, černé stěny s hranatými ochozy a mostem pod stropem. Na dlouhých šňůrách visely svítící tlampače. Snad jich bylo šest. V hloubi jevištní plochy stály rámy hranaté konstrukce, po pravé straně blikala na stojanech hudebníků světélka. Na židličkách seděli muzikanti a ladili své nástroje. V popředí, po levé ruce seděl na podlaze pár mladých bezdomovců. Do podlahy zapuštěné kovové rošty vydechovaly prosvícené mlžné chuchvalce. Scénou pobíhaly postavy v nuzných hadrech. Slídily po možné kořisti. Uprostřed plochy na praktikáblu byla položena podlouhlá, štíhlá truhlice.

Přiběhla bláznivá žebračka Lucy Barker, Toddova manželka (Markéta Pešková), což manžel, holič Todd neví, natahovala chtivé prstíčky a křečovitě se smála. Do truhlice se vyhoupli dva temní muži, praktikábl obstoupili bezdomovci a počali s ním pohybovat. Doleva. Doprava, doleva, doprava. Z bedny se rázem stala loď plující na vlnách. Sluha a jeho pán se po létech kriminálních vraceli do Londýna. Lyrický milovník Anthony Hope (Jiří Daniel) a hlavní dramatický hrdina, vyškolený holič Sweeney Todd, vlastním jménem Benjamin Barker (Štěpán Kaminský).

Orchestr loudil tóny, houpající se protagonisté lovili do sítí hlasivek znělost vokálů. Bezdomovci jim kontrovali.
Tak těžké a složité zpívání jsem doposud v žádném muzikálu neslyšel. Party bez zapamatovatelných melodických linek, samé krkolomnosti nahoru, dolů, spíš recitativy s vokály proklatě vysoko nebo nízko zavěšenými. Mnohá nota šla mimo a okolo…

Aktéři zpívali a hráli kdekoliv, kam jen oko dohlédlo. Na ploše, na ochozech i na lávce. První milovnice, něžná Johanna Barker, Toddova dcera (Kristýna Štarhová), svůj pěvecký úděl naplňovala na visutém žebříku, vpletena do kovové konstrukce. Trpěl jsem za ni. Vzdychal jsem: Dech, děvče, dech! Zpívané party přecházely do mluvených replik. Mluvené repliky do zpívání.

Jevištní plochou stále vířil pohyb. Když se v prvním jevištním plánu nedělo nic moc zajímavého, v plánu druhém nebo třetím se někdo promenoval nebo alespoň mával nějakým předmětem.

Hudební tok nepolevoval, pádil v divokém tempu dál a dál. Marně jsem přemýšlel, kdo a odkud dává aktérům pěvecké „nástupy“. Dirigenta nebylo nikde vidět. Někde ale musel být. Že by za klavírem? Ovšem pěvci své zpívání směřují přímo do hlediště. V krkolomné změti not se bez dirigenta nemohou obejít. Snad je dirigent někde za mnou, v osvětlovací kabině. Snad stojí vedle zvukového pultu. Nebo na ochoze, ale to by se na něj muselo svítit. Nebo má k dispozici systém divákovi skrytých obrazovek?

Na scénu vletěla madam Nellie Lovett (Katarina Mikulová), pekařka slavných masových koláčků a ovládla vše. Prostor, kolegy, diváky i muziku. Její skvěle zvolený kostým rozehrával komediální pohyby těla. Trefná figura! Chytrý způsob suverénního muzikálového herectví a především zpívání. Madam Lovett sklidila bouřlivý potlesk. Stala se hvězdou večera. Nervozita všech aktérů povolila.

Děj muzikálu byl prosťoučký. Holič Todd se po propuštění z vězení vrátí do Londýna, aby našel svou manželku a dceru. Otevře si holičství, stříhá a holí zákazníky a živí v sobě touhu po pomstě. Skamarádí se s pekařkou, madam Lovettovou, která mu sdělí, že dcera Johanna i manželka Lucy jsou po smrti. Todd se s pekařkou dohodne na podnikání. Todd vraždí, porcuje mrtvoly, pekařka jejich maso mele v mlýnku na prejt a plní prejtem koláčky. Todd s pekařkou uzavře sňatek. Lyrický hrdina Anthony Hope nejdříve tíhne láskou k Toddovi, pak se zamiluje do Johanny Barker, kterou zneužívá soudce Turpin, ten soudce, který před lety odsoudil Todda do vězení. Todd chce soudce Turpina zabít. Než se k jeho zavraždění odhodlá, vraždí zatím všechny zákazníky, kteří mu přijdou pod břitvu. Hope miluje, Todd vraždí, Lovettová peče koláčky.

Ze všech aktérů vyzařovala obrovská energie i nezdolná chuť hrát si. Tam kde jim hrdla nestačila, rvali svoji sudbu silou sokolí. Fandil jsem jim. Tleskal jsem výstupu dravě zpívajícího italského lazebníka Pirrelliho (Jiří Mach) a jeho společníka Tobise Ragga (Michaela Baladová). „Kalhotková role“ půvabné mladokomičce tuze slušela. Prohlásit o ní, že byla přímo k sežrání, by asi znělo poněkud kanibalsky.

Jevištní zpracování Toddova vraždění bylo hrůzně dokonalé. Přišel zákazník, usedl na pojízdné křeslo, Todd s melodií na rtech, urovnal příštímu nebožtíku na plecích a na hrudi bílý hadr, napěnil mu tváře a pak velkým elegantním švihem lesknoucí se břitvy zákazníkovi podříznul krk. Z dlaně vraždícího holiče se na umírajícího vysypaly barevně se lesknoucí konfety. Todd zvedl kovový rošt, odkryl jámu, zarejdoval křeslem k ní, pak křeslo naklopil a nebožtík sjel korýtkem do díry, jako pytel ječmene do mlýnského násypu. V zadní části jeviště vyfoukl z podlahového roštu nasvícený chuchvalec dýmu… Nebýt to tolik morbidní, napsal bych, že to bylo vtipné a groteskní.

Kejklení s mrtvým Adolfo Pirellim bylo dokonce až virtuosní. Elegantní holič zalamoval ztuhlé údy nebožtíka, stavěl mrtvolu na nohy a masochistická Lovettová se tetelila zpěvem i radostí, že si může sáhnout. Todd k tomu také zpíval. Byl to takový dobře vymyšlený, skvěle secvičený, zvrhlý kuplet v kabaretním panoptiku.

Postupně s časem se hlasy mladých aktérů uvolňovaly, pěveckých nejistot ubývalo, mrtvol přibývalo. Výstupy soudce Turpina (David Janošek) byly přesvědčivé, obsahovaly určitou magičnost i tajemnost. Obdivuhodné bylo ztvárnění role šantavé žebračky i hrdinného milovníka Anthony Hope.

Výtečně vyřešená a silně stylizovaná byla scéna blázince, kam proradný soudce Turpin nechal zavřít vzpouzející se Johannu. Postavy duševně chorých, se pohybovaly na zadním, horním ochozu, kde působily jako přízraky. Strašidelně i hrůzně. Milovník Hope tam zastřelil lékaře nebo Johannu. To už si přesně nepamatuji, vím jenom, že přitom zpívali i ti choří blázni.

Muzikál se hrnul do své závěrečné katastrofy. Intrikující holič Todd vymyslel léčku, do které měl padnout soudce Turpin. Léčka se však nějak zadrhla a nejdříve byl zabit, soudní sluha Bamford (Daniel Rymeš), který dobráckého Todda strašně a dlouho iritoval nemožným fízlováním a potom holičova dcera Johanna. Teprve pak se dostalo na soudce Turpina. Samozřejmě, že umírali se zpěvním doprovodem. Bylo to takové malé hudební finále.

Zpívající žebračku Lucy, svou manželku podřízl Todd jako svou poslední oběť, netuše, že zabíjí svou hledanou, milovanou Lucy… Srdceryvně kruté, neuvěřitelné drama! Jestli Todd zavraždil i svou pečící pekařku Lovettovou mně v tom zabíjejícím zmatku uniklo.

Závěrečný sbor zněl mohutně. Byl parádní.

Tleskalo se moc. Dokonce se křičelo. Největšího aplausu a ovací se dostalo Katarině Mikulové a Štěpánu Kaminskému, dirigentu a orchestru. Uznání se po zásluze však dostalo všem, celému tvůrčímu týmu.

Jeden mladší pedagog JAMU mně řekl: Ona to byla tak trochu opereta!  Odpověděl jsem: Opereta, která nectí zákony operety, operetou není. Na operetu se tady příliš moc vraždilo a nekončilo se šťastným koncem. Ne, to nebyla opereta, to byl muzikál!

Doma na mě čekala delikatesa – uzená rýže. Drtil jsem ji mezi zuby, zapíjel zázvorovým čajem a myslel na nechutnost produktů doby.

Brno – Komín, 14. 12. 2014

Divadlo na Orlí, hudebně dramatická laboratoř JAMU, Brno – Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, hudební thriller. Hudba a text: Stephen Sondheim. Scénář: Hugh Wheeler podle hry Christophera Bonda. Překlad: Alžběta Šáchová. Režie: Hana Mikolášková. Dramaturgie: Miroslav Ondra. Hudební nastudování: Dada Klementová, Daniel Kyzlink. Choreografie: Hana Achilles. Scénografie: David Janošek. Kostýmy: David Janošek, Kateřina Veselá. Produkce: Pavlína Spurná. Světla: Roman Jajčík, Václav Ryšavý, Jan Mach. Zvuk: Rastislav Kuka, Lukáš Nábělek. Petra Göbelová. Osoby a obsazení. Sweeney Todd (Benjamin Barker) – Štěpán Kaminský. Madam Nellie Lovett – Katarina Mikulová. Anthony Hope – Jiří Daniel. Johana Barker – Kristýna Štarhová. Žebračka (Lucy Barker) – Markéta Pešková. Soudce Turpin – David Janošek (ČH, 4.roč). Soudní sluha Bamford – Daniel Rymeš. Tobias Ragg – Michaela Baladová. Adolfo Pirelli (Daniel O´Higgins) a Pan Fogg – Jiří Mach j.h. nebo Miroslav Sýkora j.h. Páni na holení a další – David Šiller j.h. Orchestr. Dirigent, klavír – Daniel Kyzlink. Housle – Zdeněk Svozil. Violoncello – Alžběta Poukarová nebo Pavla Jahodová. Klarinet – Antonín Mühlhansl nebo Ondřej Dvořák. Fagot – Jana Zmeškalová. Trubka – Pavel Petrla. Kontrabas – Juraj Valenčík nebo Piotr Zimnik. Bicí – Ctibor Bartek nebo Stanislav Pliska. Pedagogické vedení: doc. Mgr. Sylva Talpová, MgA. Lukáš Rieger, Ph.D., MgA. Iva Musilová, Ing. David Strnad, prof. Mgr. Jarmila Krátká, doc. Mgr. Karel Hegner, Mgr. Markéta Ungrová, doc. Mgr. Vladimír Richter, doc. Oxana Smilková, PhDr., Dada Klementová. Program připravili: Miroslav Ondra, text a David Janošek, grafická úprava. Produkční muzikálu DIFA – Markéta Švecová. Provozní ředitelka – Lenka Tesáčková. Premiéra 11. 12. 2014.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 14. února 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 90)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ