Odsun s třemi vykřičníky
Národní divadlo moravskoslezské završilo volnou trilogii o ztrátě kolektivní paměti – na Walserova Smrtihlava a Jařabovu hru Za vodou (Dokud nás smrt…) navázalo inscenací s přiléhavým názvem Odsun!!!. Pod textem jsou podepsáni tři autoři: místní dramaturgové Marek Pivovar a Dagmar Radová a hostující režisér Ivan Buraj. Snaha předejít stereotypní výpovědi o mnohokrát ztvárněném tématu poválečného vysídlení je však nakonec zavedla do slepé uličky a inscenace pouze vrší jednu tezi za druhou.
Ostravský Odsun!!! vrší jednu tezi za druhou FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ
Tři vykřičníky za názvem mohou být metaforou tří časových rovin, z nichž se vyprávění skládá. Dvě z nich, současnou a válečnou, režisér situoval na točnu, na níž rotuje konstrukce domu. Jeho místnosti obývá dnešní frustrovaná vzájemně odcizená středostavovská rodina a jejich předchůdci, násilně odsunutí. Obě časové linie se nejprve odvíjí nezávisle na sobě, při první kolizi však dochází k propojení. Nezávislost i následné prolnutí obou linek respektují scénografky Jana Boháčková a Lenka Jabůrková, které zařídily tři pokojíky s až naturalistickou přesností soudobým nábytkem, koupelnu kromě bíle okachlíčkovaných stěn například opatřily i bojlerem s příslušnými trubkami. Třetí rovina představuje klíčový konflikt mezi Čechy a Němci, o němž se mělo už podle názvu hrát. Zasedání obecní rady, posléze národního výboru, rokuje o budoucnosti Němců na československém území, až dochází k vysídlení. Děj poslední zmíněné roviny se Ivan Buraj rozhodl promítat v černobílém živém přenosu na plátno nad konstrukcí domu.
Současní hrdinové – sklíčený, až rezignovaný otec Karel Jana Fišara a snaživá, avšak průměrná manželka Miluše Anny Cónové – procházejí alespoň jakousi dramatickou zápletkou. Musí projít konfrontací se synem (Ivan Dejmal), který přivádí na návštěvu lehkomyslnou snoubenku z Německa (Lada Bělášková), i s nezaměstnanou dcerou (Petra Lorencová). Jejich protějšky z minulosti jsou však pouze plochými figurami, příběhem vyžadovanými oběťmi. Postavy dětí dobrosrdečného Němce Aloise (David Viktora) Hans a Erika jsou od začátku skicovány Kristýnou Krajíčkovou a Robertem Fintou jako málomluvné, spíš vyděšené bytosti, které jen čekají na zlomový moment. Černobílý pohled inscenátorů na vysídlení a rozvržení figur na hodné a zlé pak korunuje samozvaný partyzán Jíra, zupácky ztvárňován Františkem Strnadem, který bez udání důvodů na obecní radě hodného Němce chladnokrevně zastřelí.
Místo aby se inscenace zaměřila na neschématickou a možná i kontroverzní výpověď o poválečném odsunu, nadužívá ho v různých situačních variacích. Motiv odsunu se zrcadlí v několika rovinách – v zahánění emocí ve vzájemně chladném vztahu Karla a Miluše, v neochotě Němky Saši přiznat spoluzodpovědnost a nakonec i v „odsunutí“ ovdovělé matky do ústavní péče v závěru inscenace.
Ostravské divadlo již několikrát prokázalo schopnost nekompromisně zúčtovat s minulostí, i když v posledních letech se v tomto ohledu dařilo spíš menším ostravským scénám Aréně a Bezručům. V případě Odsunu!!! se snaha rozpustila v nesourodou směsici „odsunů“, která povážlivě sklouzává k nechvalně proslulým produkcím socialistického realismu.
Národní divadlo moravskoslezské – Ivan Buraj, Marek Pivovar, Dagmar Radová: Odsun!!!. Režie Ivan Buraj, výběr hudby Pavel V. Boika, scéna a kostýmy Jana Boháčková a Lenka Jabůrková. Premiéra 22. ledna 2015 v Divadle Antonína Dvořáka.
Komentáře k článku: Odsun s třemi vykřičníky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
