Podoby: Charlie Hucket
Bylo to někdy začátkem devadesátých let. Žil jsem tehdy v Kanadě. Koupili jsme dům uprostřed ostrova Vancouver Island mezi městečky Courtenay a Comox. Část domu jsem přestavěl tak, aby vznikla další jednotka na bydlení, něco, jak se tu říká, 1+1 atd., a hlavně s vchodem z jiný strany, abychom se s příp. nájemníkem nemuseli vůbec potkávat. Výhled z bytu byl na koňskou vohradu a na „podruhý narostlej prales“, jak by se otrocky přeložilo. Pro blázna, nebo vopuštěnou bytost, ideální.
Dal jsem asi vtipnej inzerát do lokálních novin a ani jsem se nedivil, že se nikdo neozýval. Asi za týden jsem si pustil nahrávky z odpovídačky. Byla tam jen jedna. Pomalým hlasem, rozvážně a úsporně, se představil Ch. H., jak je výše uvedeno. Počkal jsem, až se dcera, vyrostlá v Kanadě, vrátí ze školy, aby posoudila, kdo to může bejt. Nikola to vyslechla a řekla stručně: Buď je to debil, nebo indián. Zavolal jsem. Během hodiny jsem ho měl na dvoře. Přijel velkým fárem s nápisama o tom, co s tebou Ježíš vyvede, když uvěříš. Jsem nedostudovanej bohoslovec a vím o tom svý.
Ch. H. říkal, že je indián a jestli náhodou nejsme Češi. Potvrdil jsem mu jeho domněnku i místo našeho původu. Mám rád Čechy, řekl, měl jsem ve Vancouveru českou milenku, ale chlastala jako mí indiánský bratři. S těma se bydlet nedá.
Druhý den se přistěhoval. Byl to skoro dvoumetrovej méďa, línej jako prase, a tak jsem většinu těžkejch věcí nosil sám. Von si vodnes kytaru, lampičku a asi pět knížek.
Byl už podzim. Marie šla výjimečně večer krmit koně. Ve dveřích s výhledem stál nahatej Ch. a volal cosi na Marii. Měl okna dokořán, topení elektrický vypnutý… ideál. nájemník. Nestyděl se a hlavně netopil. Ovládání topení bylo stejně na naší straně domu.
Stručně jsem ženě vysvětlil původ nájemníka, a tak jsme se dohodli, že před ním budeme nasávat jen tajně a s ním jen kafíčka.
Chodili jsme spolu občas na procházky si promluvit. Neznal vůbec jména zvířat ani stromů a byl rád, že se to ve svých 54 dozvídá. Zajímalo mě, odkud je původně. Ukázal jsem mu svou sadu námořních map. S přehledem medvědí prackou ukázal na nepatrnej ostrov v úžině Desolation Sound. Tak tady? Ten ostrov je slavnej v literatuře, říká. Je vo tom knížka, nějak se to jmenovalo jako… až tě sova zavolá. Babička mu o tom prej vyprávěla. Pak jsme se dostali i k tomu, že on přeci musí mít indiánský jméno. Zamyslel se. Mám, řekl, ale byl jsem léta vožralej a všechno jsem zapomněl. Brácha mu odešel do methylu a druhej voslep. Pak jejich národ přestěhovali k nám na ostrov, protože bílej tam něco budoval.
V neděli jezdil do katolickýho kostela a pak si chtěl obyčejně povídat o bohu. Jeho babička byla předělaná na katoličku a von z úcty k ní taky chodil do kostela. Nic jsem mu nechtěl brát, protože nemám nic, co bych mu dal. Bál se katolickýho boha, ale i toho jejich. Ptal se mě, jakej je v nich rozdíl. Když jsem mu stručně řekl, že žádnej, že je to ten stejnej chlápek, byl šťastnej.
Když se stěhoval ke svý dceři do městečka vedle, objal mě a dal mi pusu. Žena Marie zaštkala: Já chci taky pusu.
Občas nás, samozřejmě, bez varování navštívil. Vyprávěl, jak někteří z jeho kmene jezdí na jejich původní ostrov se modlit a přemejšlet. No, a pak jsme se odstěhovali my na svůj ostrov uprostřed Evropy. Charlieho už jsme nikdy neviděli.
V ’99 jsme hráli v San Franciscu. Šel jsem po ránu s Honzou Brabcem na snídani do nejbližší knajpy. Za barem byl podobnej méďa jako Charlie H. Ptal se, odkud jsme, a chtěl si povídat. Byl to veterán z vietnam. války a taky prej muzikant. Bavila ho Honzova angličtina, a tak mu zadara přidával vajíčka a párky. Kolem postávali vyčerpaný kurvy a opilci a dožadovali se čehosi na dluh.
Komentáře k článku: Podoby: Charlie Hucket
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)