Podoby: Náměstí Kubánské revoluce
Někdy v šedesátých letech jsem pracoval jako zahradnický technik u Sadů, lesů Praha. Jednou si mě povolal sám velký ředitel podniku Sinkule. Ptal se, jestli vím, že se ve Vršovicích dostavuje náměstí Kubánské revoluce. Nevěděl jsem o tom zhola nic.
Pak pokračoval o tom, že na náměstí není zeleň a blíží se sem kubánský fírer, sám Castro. Nechápal jsem, kam říďa míří.
Dávám vám za úkol to náměstí ozelenit. Já to mám za úkol přímo od našeho ústředního výboru. Máte k dispozici dva náklaďáky a pražský lesy. Vím, že máte vkus, pracujete rychle a spolehlivě. Nevím dodnes, proč si nevybral některýho zahradnickýho komouše. Byli to ale většinou lemplové, jako skoro ve všech oborech.
Nakrájeli jsme dva náklaďáky zeleně různýho typu a přijeli na to náměstí. Stavitelé tribuny makali jak vzteklí a kolem obejdovali chlápci v baloňáčcích, tedy fízlové. Kolem mě taky začali podobní šašci poskakovat. Ani se nepředstavili, tak jsem jim jen občas řekl: Uhni, vole. Dělníkům jsem to nemusel vysvětlovat, byli to většinou zkušený pražský Pepíci, a tak si moje odhánění volně doplnili s vyjmenováním všech orgánů lidskýho i zvířecího těla a různých způsobů obcování i úchylek.
Začali jsme rychle sázet. Já rozmisťoval tak, aby každej blb, kterej na tu slávu zavítá, hlavně viděl na dučeho kubánskýho lidu, tehdy nejsvobodnějšího lidu v celejch Státech!
Po několika hodinách mně docházely nápady, dělníkům síly a nálada. Vyslal jsem dva zvědy, ať zjistí nejbližší lokál, kde vařej. Vyrazili s kliftonama v patách. Zasedli opodál a šmírovali. Co čumíš, vole, nemáš na pivo, zvolal na mě jeden můj kopáč.
Dávali si limonádu a kafíčka. My jsme se posilovali rumem a pivem a hulákali kubánský písně se špatnou výslovností španělštiny. Nikdo se k nám nepřidal, ale my byli hlídaní samotnou StB, tak jsme si mohli dovolit všechno. Fízlové dobře věděli, že je to stranický úkol č. 1 a na nás záleží, jak to dopadne.
Po několika hodinách veselení jsme to šli dotáhnout.
Foťák jsme neměli, ale někde ta sláva bude asi zdokumentovaná. Pak jsme to tam za pár dní přijeli odlesnit.
Podobný úkol jsem dostal, když se v Bubenči dostavovalo Obchodní zastupitelství SSSR. Nepřišli tam tehdy baloňáčci, ale přímo kožeňáci KGB. Pokoušeli se mě ptát na stromy a keře. Nerozuměl jsem jim, ale z chabý ruštiny jsem vyhrabal, že strom se řekne děrevo. Jedno balšoje a u keřů jsem dodal, že maleňkoje. Divili se, proč jsou kořeny zabalený do hadru, a tak jsem se jim to pokoušel vysvětlit. Chtěli se podívat dovnitř, ale to jsem jim nedovolil, jen jsem jim řekl, že by balšoje děrevo zagubíli. A byl od nich klid.
Další politickou zakázku prvního řádu popíšu v jiným sloupku. Jednalo se tehdy o návštěvu samotnýho Chruščova.
Haj hou.
Komentáře k článku: Podoby: Náměstí Kubánské revoluce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)