Puzzle ze starých časů
Kouzlo Laterny magiky už dávno nemá tu moc jako v době svého vzniku. Propojení projekcí s živou akcí už vyzkoušel leckdo a při dnešních technických možnostech není snadné ohromit – děti ani dospělé. Starší projekty Laterny magiky, včetně adorovaného Kouzelného cirkusu, už vstoupily do kraje legend a novější inscenace nebyly právě sukcesy. Do tohoto kontextu vstupuje David Drábek se svými crazy nápady, nadšením pro retro sci-fi podle Julese Verna i pro němý film a nabízí rozkošatělý příběh plný nejrůznějších dobových i současných odkazů.
Ano, domnívám se, že připomínka starých zlatých časů, které nepamatujeme, leč si je idealizujeme a sentimentalizujeme, má něco do sebe a může diváka příjemně naladit. Inscenace Podivuhodné cesty Julese Verna je správně namíchaná vintage směska, která nabízí příběhovou dvojlinku s dvěma paralelními vymyšlenými světy. Žádný z nich se ani zdaleka neblíží realitě, ale naopak připomíná snovou nelogičnost a roztříštěnost, zábavnou a zároveň provokující. Na jedné straně je tu fantazijní černobílý či kolorovaný svět mélièsovských nápadů (s přímými citacemi – třeba antropomorfizovaného Měsíce), druhý je barvotiskově kýčovitý svět filmu, v samé své podstatě iluzivní.
Na podobě tohoto až surrealisticky rozplývavého světa se podílí scénografie Jakuba Kopeckého (včetně několikavrstvých projekcí kombinujících reálné prostředí s kresleným a animovaným a také s grafikou), světelný design Daniela Tesaře a pestré půvabné kostýmy Simony Rybákové. Vizuální dimenzi doplňuje i choreografie Martina Packa a velkou filmovou hudbu evokují melodie Darka Krále. Do tohoto prostředí jsou hozeny postavy, aby nabídly divákům puzzle verneovských příběhů, které je zábavnější, lovíme-li v paměti zlomky kdysi načtených knih. A stejně tak si můžeme skládat mozaiku i ze střípků světa němého filmu, příběhových klišé, motivů z červené knihovny, sociálních slzotvorných příběhů i hororovitých témat à la Grand Guignol. Návraty, či spíše odskoky do dneška jsou vytvářeny odkazy a hláškami, které se sem časově nehodí, ale do jisté míry tyto vymyšlené světy ukotvují v realitě. Jednotlivým hereckým představitelům je dána možnost prezentovat své postavy asi jako na výstavě, je však lepší vnímat pouze celek.
Já tenhle divoce namíchaný koktejl mnohých chutí a vůní ráda okusila. Ale jistě nemusí zachutnat každému.
Hodnocení: 3,5
Národní divadlo – Markéta Bidlasová a David Drábek: Podivuhodné cesty Julese Verna. Režie David Drábek, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba Darek Král, choreografie Martin Pacek, projekce Jakub Kopecký a Šimon Koudela. Premiéra 19. února 2015 na Nové scéně.
Komentáře k článku: Puzzle ze starých časů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)